Onkolog a odborník na paliativní péči MUDr. Ondřej Sláma: Umíraní je důležité, ne absurdní

Na otázky Blesku odpovídá MUDr. Ondřej Sláma, onkolog a odborník na paliativní péči z Masarykova onkologického ústavu.

Blesk: Co je to paliativní péče?

MUDr. Ondřej Sláma: Poslední dvě desetiletí se klade cílená pozornost tomu, aby moderní medicína a ošetřovatelství dokázaly zkvalitnit člověku, který umírá, život ve zbývajícím čase. Je to palilativní péče.

Jste zastáncem toho, že by pacienti měli znát svou diagnózu. Proč?

Každý den vidím, že informovaní pacienti tuto těžkou fázi život zvládají mnohem lépe. Není dobré držet smrtelně nemocného v mlhavém optimismu. To, že nemoc nevyléčíme, že ji chemoterapie jen přibrzdí, víme obvykle řadu měsíců nebo týdnů dopředu. Je fér, aby to věděl i pacient. Je pak méně zaskočený, když nemoc začne nabírat na závažnosti.

Někdo si ale takovou pravdu odmítá připustit.

Někteří pacienti to dělají a mají na to právo. Není pak moudré rozbíjet jim naději. Lékař by se s nemocným měl vyladit a snažit se, aby mu bylo srozumitelné, před jakými křižovatkami a volbami stojí.

Jak moc se nemocní upínají k alternativním metodám?

Často, když onkologický pacient od lékaře slyší, že už nemoc není léčbou ovlivnitelná, vyhledává on nebo rodina vše možné a nabídka je nepřeberná od diet po bylinky či fyzikální léčby.

Fungují? Jste pro?

Účinnost těchto metod není prokázána. U některých je to určitá berlička pro udržení si atmosféry, že s nemocí bojují. Jinak jsem k alternativní léčbě skeptický. Neviděl jsem pacienta, kterému by se díky takové léčbě nádor zastavil. Z toho pramení má skepse.

Není plus už to, že jsou onou berličkou?

Tonoucí se stébla chytá, ale někdy je to mámení. Místo, aby se připravili a rozloučili se s blízkými, žijí ve fantasmagorických představách, které jim nasadili léčitelé do hlavy. Hlavně ale neuznávám diety, kdy lidé vyloučí maso nebo vše sladké apod. Tam pak vidím, jak chřadnou.

Jak ovlivňuje přijetí nemoci víra?

Nevidím v tom až takový rozdíl. V konfrontaci s konečností vlastního života vyplouvá na povrch určitá statečnost, pevnost, kterou člověk v sobě má nebo nemá. Zakotvenost ve víře je zdrojem síly, aby těžkou situaci člověk líp ustál, ne že by vysmátě prošel nevyléčitelnou nemocí a těšil se na rajské rozpoložení po smrti. Věřící jsou obvykle méně zoufalí a depresivní.

Jak paliativní péče ovlivní rodinu umírajícího?

Pokud je rodina svědkem dobré péče, vidí, že jejich blízký netrpí nesnesitelnou bolestí, děsivou úzkostí, že sice odchází, ale důstojně, sami si odnesou zkušenost, že smrt a umírání nemusí být hrozné, bolestivé a osamocené. Navíc netrpí výčitkami, že dědečka dali někam, kde leží v bolestech a trpí.