Nejstarší známá žena (†110), která přežila holokaust: V Terezíně vydržela díky klavíru!

„Zlo není nic nového. Je na nás, jak si poradíme s dobrem i se zlem. Ani jedno nezíská moc bez nás,“ říkala Sommerová.

Alice vyrůstala v rodině pražského židovského továrníka Herze jako jedno z pěti dětí. Na klavír začala hrát už v 5 letech, prý proto, že trpěla ve stínu své krásnější sestry-dvojčete. Její dětství bylo plné známých lidí, se kterými přišla do kontaktu: Sigmund Freud, básník Rainer Maria Rilke, skladatel Gustav Mahler či spisovatel Franz Kafka, kterého znala jako »strýčka Franze«...

Požádala o ruku

Díky hudbě se seznámila i s houslistou Leopoldem Sommerem. Navzdory tehdejším konvencím to byla ona, kdo navrhl sňatek, a to pouhé dva týdny po jejich seznámení. V roce 1937 se jim narodil syn Raphael, z něhož se později stal světoznámý violoncellista.

Zatímco Aliciny sestry s rodinami včas během okupace Československa emigrovaly do Izraele, ona se s ohledem na nemocnou matku rozhodla v Praze zůstat. Nacisté její rodině nejdříve sebrali veškerý majetek a Alici zakázali mimo jiné veřejně koncertovat i vyučovat osoby nežidovského původu.

Nacistům neunikla

Do transportu nastoupila nakonec jak její dvaasedmdesátiletá matka Sofie, tak o rok později, 5. července 1943, Alice s manželem a synem. V terezínském táboře se stala členkou orchestru, který pořádal pro vězně hudební vystoupení. Těch nakonec odehrála asi 150! „Hudba byla naším jídlem. Díky hudbě jsme zůstali naživu,“ vzpomínala později Herzová-Sommerová.

V koncentračním táboře strávila necelé dva roky. Alice se synem Raphaelem byla mezi méně než 20 tisíci vězni, které v květnu 1945 vysvobodila Rudá armáda…

Zachránil ji talent?

Po jednom z koncertů v koncentračním táboře za ní přišel mladý nacistický voják a svěřil se jí, že on sám pochází z hudební rodiny a hudbě rozumí. Řekl, že Beethoven v jejím podání vychází z jeho srdce a pomáhá mu na tom strašném místě přežívat. Slíbil jí, že se nikdy nedostane na deportační seznamy. Bohužel na ty se dostal její manžel. Z Osvětimi se už nevrátil…

Praha – Izrael – Londýn

Po válce se Herzová-Sommerová vrátila do Prahy, ale protože už nikdo z jejích blízkých nežil, a navíc moc ve státě uchopili komunisté, rozhodla se v roce 1949 odstěhovat do Izraele, kde učila na konzervatoři. Dlouhých 37 let jí byl Izrael domovem. V roce 1986 se rozhodla přestěhovat za jediným synem a jeho rodinou do Velké Británie. Ani tam ale štěstí nenašla. Raphael totiž roku 2001 zemřel na infarkt při turné, právě v milovaném Izraeli. Nakonec jí zůstala z celé rodiny jen snacha a dva vnuci.