Dívka svolala párty přes Facebook: 100 lidí zdemolovalo byt jejích rodičů

Děti, jimž schází sebekázeň, jen málokdy vyrůstají jako dříví v lese, bez rodičovské disciplíny. Právě naopak, ve většině případů jsou právě tyto děti po celé dětství trestány často a krutě - dostávají facky, rány pěstí, kopance a výprasky rákoskou. Taková „disciplína" ovšem nemá žádný smysl. Je to totiž neukázněná disciplína. Jedním z důvodů, proč nemá smysl, je nedostatek sebekázně rodičů, kteří pak slouží svým dětem jako vzor neukázněnosti. Heslem těchto rodičů je: „Toho, co dělám, si nevšímej; poslouchej, co ti říkám." Tito rodiče jsou schopni se opít před svými dětmi. Někdy se před nimi bezohledně, nedůstojně a iracionálně hádají a napadají. Často se chovají hrubě. Nedodržují své sliby. Jejich vlastní životy jsou často zjevně neuspořádané a rozvrácené; pokusy takových rodičů vnést pořádek do života svých potomků se proto dětem zdají nelogické. Jestliže otec pravidelně bije matku,jaký význam pak má pro výchovu chlapce, jestliže ho matka zbije za to, že zbil svou sestru? Jaký význam pro něj bude mít, když mu řekne, že se musí naučit ovládat? V útlém mládí máme tu nevýhodu, že nemůžeme srovnávat, a proto se našim dětským očím jeví rodiče jako bohové. Když rodiče něco dělají určitým způsobem, domnívá se malé dítě, že se to tak dělat má. Pokud má dítě před očima rodiče, kteří se den za dnem chovají ukázněně, ohleduplně a důstojně a dokáží uspořádat vlastní život, pak získá hluboký niterný pocit, že tento způsob života je správný. Jestliže však vidí své rodiče žít den za dnem bez sebekázně a sebeovládání, získá hluboký niterný pocit, že se má žítprávě takto.