Dítě Blesku jde do světa: Pomohli jsme ugandské dívce Christine splnit sen

Pokud lze věřit záznamům v matrice města Malongwe v Ugandě, Christine Nakalema se narodila 8. srpna 1995. Postihlo ji ale to, co spoustu dalších dětí v Africe. Oba rodiče zemřeli na AIDS.

Sirotek

Christinin otec byl rybář, tak jako jeho otec i děd a praděd. Se ženou a třemi dcerami – Christine má dvě sestry, Florence a Tepiostu – žil ve vesnici Kateete, asi deset kilometrů od Viktoriina jezera, které jim všem dávalo obživu.

Oba rodiče zemřeli krátce po sobě a o tři sirotky se začali starat příbuzní. Jak žijí Florence a Tepiosta nevíme, zprávy o nich nejsou. Christine zpočátku žila u tety, v místností malého domku z nepálených cihel. Jenomže teta se svojí rodinou odjela do hlavního města Kampaly hledat lepší život a Christine se musela přestěhovat k babičce.

Stará a negramotná žena nemohla dát děvčátku nic, kromě skromné stravy. Charitativní pracovníci Adopce na dálku Christine našli a zařadili do projektu, kde jsme ji zase našli my.
Od té doby jsme měli na starosti její zaopatření.

Škola

Základní školu v Africe nelze posuzovat našima očima. Vždyť spousta dětí – zejména dívek – do ní nechodí. Odmalička musí pomáhat rodině, třeba jen tím, že sbírají dřevo na oheň, poklízejí nebo pasou stádečko koz.
Christine měla ve škole zajištěnou zdravotní péči, jídlo, školní uniformu i pomůcky. Často nám psala, její jednoduchá angličtina se postupně lepšila, ale upřímně řečeno – k jedničkářům nepatřila. V Ugandě jsou žáci hodnoceni na vysvědčení v procentech a ona se vždy pohybovala mezi 40–50%.
Jestli to byla její chyba (pokud o chybě lze vůbec mluvit v případě malého sirotka) nebo učitelů, nevíme. Ale Christine školu ukončila!

Budoucnost

Po škole se Christine sama rozhodla vyučit se kadeřnicí a švadlenou. Její volbu jsme schválili a zavázali se k další podpoře.
Tři další roky, až do 10. prosince letošního roku, chodila Christine do učení. Zvládla všechny finesy obou profesí, dokáže vytvořit slušivý účes i ušít obstojné šaty pro ženy, v africkém stylu, samozřejmě.

Má vlastní profesi, a to je v zemi, kde spousta lidí nemá žádnou kvalifikaci, obrovská výhoda. Christine to ví. V dopise na rozloučenou nám – spolu s velkým díkem – naše někdejší dítě a nynější mladá žena hrdě napsala, že si bude hledat zaměstnání jako kadeřnice. Věří si a my jí držíme palce.