Hrdina, který utekl smrti: Přežil koncentrační tábor i komunistické čistky

František Chovanec. Jméno, které vám dnes zřejmě mnoho neřekne. Jako aktivní bojovník proti nacismu byl vězněn v koncentračním táboře, přežil pochod smrti a se zbraní v ruce se nakonec účastnil i posledních dnů války.

Udání

Vděku se však nedočkal, nepohodlný byl totiž i komunistům a tak jeho jméno mělo být navždy zapomenuto.

Nebýt okupace Československa a II. světové války, prožil by František Chovanec zřejmě klidný život v rodném Rožnově pod Radhoštěm. Příjezd německých vojsk však osudově změnil plány tehdy devětatřicetiletého, prvorepublikového sociálního demokrata. „Distribuoval protiněmecké letáky a byl spojkou mezi několika ilegálními skupinami. Později bylo jeho hlavním úkolem obstarávání zbraní a munice na přípravu ozbrojeného povstání, které chystala odbojová skupina Obrana národa, jíž byl členem,“ vzpomíná jeho vnuk, plzeňský hejtman Milan Chovanec.

Paměť

V roce 1941 byl na základě udání zatčen a po tvrdých výsleších skončil nakonec v koncentračním táboře Raciborz. Čtyři roky strávené v nelidských podmínkách nezlomily jeho vůli po svobodě. Vyhladovělému a promrzlému Františku Chovancovi se počátkem roku 1945 podařilo uprchnout z takzvaného pochodu smrti, který vedl přes zimní Jeseníky.

Po krátkém zotavení v Rožnově se již se zbraní v ruce vydává do Plzně bojovat proti Němcům. „Děda často vzpomína, jak sám odzbrojil protiletadlovou baterii ve Starém Plzenci. K panickému útěku Němců prý stačilo jen oznámení, že se kromě Američanů blíží i Rudá armáda,“ říká jeho vnuk.

O život mu pak skutečně šlo až po příjezdu spojenců. Spolu s nimi se totiž podílel na likvidaci fanatických odstřelovačů. František Chovanec se po válce zapojil do veřejného života. Zůstal v Plzni, kde se stal náměstkem primátora a v roce 1948 byl krátce i poslancem.

Čistky

V další politické kariéře mu zabránil bolševický převrat a následné čistky. Směl pracovat jen jako pomocný dělník ve Škodovce. Podobný životní osud jako František Chovanec měly tisíce vlastenců. Právě na ně bychom v těchto dnech neměli zapomínat.