Znáte Staroměstský orloj? Slaví 600 let...

Podle historických pramenů úžasný hodinový stroj dal dohromady hodinář Mikuláš z Kadaně a měl za něj podle kronik dostat dům, padesát kop grošů a pravidelnou roční gáži. Duchovním otcem ale byl někdo jiný – jistý Jan Šindel! Tento osobní lékař Václava IV., vynikající hvězdář a matematik, byl také znám pod jménem Johannes Andreae. Pravděpodobně z německého Hanse pak vznikl Hanuš a následně i legenda o jeho oslepnutí.

I tak skrývá orloj mnoho tajemství, která dodnes nebyla objasněna. Některé rébusy ale už rozluštěny byly. Například kamenná tvář se sloupem místo úst pod soškou Filozofa vlastně znamená stavitele Petra Parléře – Pierre je ve francouzštině kámen a Parler znamená hovořit…

Babylonský čas

Nebo také arabský čas byl počítaný jen od východu do západu slunce. Čas je zobrazen jednoduchými černými arabskými číslicemi. Staroměstský orloj je na světě jediný, který tento čas zvládne měřit.

Staročeský čas

Začínal západem slunce. Říkalo se mu také italský. Vyznačují ho zlaté gotické číslice. Ukazuje ho zlatá ruka.

Středoevropský čas

Je označen zlacenými římskými číslicemi. Ukazuje ho sluneční ručička, která je výrazným ukazatelem orloje. Hodiny jej odbíjejí teprve od poválečné rekonstrukce, dokončené v roce 1948.

Měsíční ruka

Měsíc je dutá koule se šroubovicí a závažím uvnitř. Jak ručička s Měsícem obíhá číselník, závaží nutí kouli, aby se otáčela kolem své osy. Jedna půlka jejího povrchu je stříbrná, druhá černá. Měsíc tak dorůstá do úplňku a zase couvá, stejně jako na obloze. Kolem rafie se otočí za dvacet devět a půl dne, tedy od úplňku k úplňku.

Zvěrokruh

Uprostřed jsou znamení zvířetníku. Horní modrá část sféry představuje oblohu nad horizontem. Tady je sluneční rafi e během dne. Dolní část sféry představuje noc, vlevo je červeně zbarvená část svítání (Aurora) a východ (Ortus), vpravo je znázorněn západ slunce (Occasus) a soumrak po západu slunce (Crepusculum).

Zlatá ruka

Ukazuje na stupnici čtyřiadvacetníku (gotické číslice) čas staročeský, na římských číslicích čas středoevropský nebo také staroněmecký – v němž den začíná a končí o půlnoci, jak to známe dnes.

Astroláb

Tvoří základ každého orloje. Je to astronomický přístroj, jehož původ sahá až do doby starověku. Používal se k určování polohy hvězd, Slunce a Měsíce. Je to velký mosazný či měděný kruh, který se skládá ze dvou kruhových částí, spojených uprostřed čepem. Nastavením vzájemných poloh těchto kruhových částí je možno zobrazit polohu hvězd na obloze. Uprostřed astrolábu je znázorněna Země, dále jsou zde dva soustředné kruhy: Obratník Kozoroha a obratník Raka.

Mánesova kalendářní deska

Vznikla v polovině 19. století. Autorem návrhu i malířem byl Josef Mánes, který tuto zakázku bral jako prestižní úkol. Zobrazil dvanáct výjevů z dvanácti měsíců roku. Po obvodu umístil paprsky, které symbolizují 365 dní a jsou zde i jména světců.

Dvanáct apoštolů a další figurky

Nad samotným orlojem se od 9 do 21 hodin v každou celou hodinu prochází dvanáct apoštolů – svatí Jan s kalichem, Barnabáš se svitkem papírů, Jakub s valchářskou holí, Ondřej s křížem ve tvaru X, Juda Tadeáš s kyjem, Tomáš s kopím, Pavel s mečem a knihou, Šimon s pilou, Bartoloměj s koženým svitkem, Petr s klíčem, Matěj neboli Matouš se sekyrou a Filip s křížem. Nad okénky s apoštoly je umístěn zlatý kohout, který kokrhá po každé přehlídce svatých. Byl sem dodán až v letech 1880–2 spolu s měchy, které vyluzují zakokrhání. Kamenný anděl mezi okénky patří k nejstarším figurám z období gotiky, i když originál už tu není – byl poškozen v roce 1945.