Příběh Metrofila

Při jízdě na spřáhlech mezi vagóny metra měl orgasmus. Tak silně Filipa Říhu (23) tohle nebezpečí vzrušovalo. Nakonec se mu stalo osudným. Jednu takovou jízdu skončil s natřikrát rozlomenou lebkou a pohmožděným mozkem. Na rozdíl od jiných ale přežil. A po roce od úrazu vlezl mezi vagóny zase. Sešli jsme se v jednom žižkovském klubu. Černé triko, široké tmavé kalhoty, vlasy upravené do dredů. Piercing v kořenu nosu, jazyku, spodním rtu a pravém obočí. Tak tohle je chlapík, který slaví narozeniny dvakrát do roka. "Jednou jsem za jízdy udělal mezi vagóny stojku. Jen tak stát mi připadalo už nudný. Jak ty pražce běžely..." Na den, kdy se málem zabil, si příliš nepamatuje. Jeli posledním metrem a mezi Staroměstskou a Malostranskou Filip vylezl na střechu vagónu. Protipovodňová zábrana v tunelu pod Vltavou ho srazila zpět mezi vagóny. "Měl jsem natřikrát rozlomenou lebku," ukazuje jizvu přes celou šířku čela. "A pohmožděný mozek,"dodává. Slova ze sebe rozhodně nesype. Často hledá ten správný význam pro to, co chce říci. Občas se zakoktá. V bezvědomí byl Filip Říha téměř osmdesát dní. Když se probral, lékaři hovořili o zázraku. Byl na úrovni mimina. Neuměl mluvit, jíst, chodit. Například písmena si prý pamatoval jen mlhavě. "Hrozně mi pomoh ten..." kýve hlavou a prsty naznačuje čtverec. "Slabikář?" ptám se překvapeně. "Jo!" radostně přikyvuje. Filipovi se podařilo dokončit učiliště a stát se kovářem. Pracovat ale asi nikdy nebude. "Žiju z invalidního důchodu. Ale nechci se jen tak válet. Budu dělat brigády. A taky pomáhám mámě - luxuju, vynáším koš a tak, že jo." Poslední Jízdu Filip Říha absolvoval před dvěma lety. "Pak jsem slíbil mámě, že už to nebudu dělat. A neudělám.