Za jedinečnost stradivárek může hustota dřeva!
Neexistuje mnoho šetrných způsobů jak slavné stradivárky vědecky zkoumat. Lékařský skener to umí. A dlouho očekávané výsledky jsou tu!
Berend Stoel z lékařské fakulty Leidenské univerzity v Nizozemsku, jehož studie byla zveřejněna v úterý, ve spolupráci s americkým houslařem Terrym Bormanem provedl tomodensitometrii u několika houslí, které vyrobili Stradivarius (1644-1737) a Guarneri del Gesu (1698-1744).
Vrtat do stradivárek? Nemožné!
Bylo jim jasné, že musejí zkoumat kvalitu materiálu použitého na výrobu houslí, aby mohli proniknout do tajemství těchto s ničím nesrovnatelných nástrojů. K tomu by však bylo nutné nástroje poškodit, aby se dala analyzovat hustota jejich dřevní hmoty.
Taková cesta nebyla možná, neboť každé z těchto houslí mají hodnotu několika desítek milionů korun. K takovému účelu se tedy velmi dobře hodila tomodensitometrie, s jejíž pomocí se především zkoumají plíce.
Doktor Stoel z rentgenového oddělení lékařské fakulty v Leidenu ve spolupráci s pneumologem Janem Stolkem zdokonalil počítačový program, který se používá pro vypočítávání plicní hmoty u pacientů trpících rozedmou plic. Stoel vytvořil nový program, jímž se dá na základě lékařských scannerů studovat hustota dřevní hmoty.
Vědecký důkaz namísto teorie
Studie potvrzuje teorii amerických vědců, kteří před několika lety přišli s vysvětlením, že stradivárky vděčí za svůj jedinečný zvuk chladnému období, které v době jejich výroby panovalo.
Od konce 16. století do poloviny 19. století byly v Evropě teploty celkově nižší a rozšířily se alpské ledovce. Tomuto období se říká malá doba ledová. V letech 1645 až 1715, právě v době, kdy Stradivari působil, pak nastalo takzvané Maunderovo minimum, kdy bylo ještě chladněji. Chladno způsobilo zpomalení růstu stromů, takže jejich dřevní hmota je hustší.
Slavný houslař tak na výrobu svých nástrojů s výjimečnými akustickými vlastnostmi používal stromy, které vyrostly v podmínkách, jež se od té doby už nikdy neopakovaly.
Dřevo nástroje pochází z 'lesa houslí'
Jako všichni houslaři té doby Stradivari velmi pečlivě vybíral stromy, jejichž dřevo zpracovával. Soudilo se, že si opatřoval dřevo z jižních italských Alp, z oblasti, které se říká "les houslí". Tento masiv je dnes součástí přírodní rezervace Paneveggio.
Aby houslaři dosáhli dobrého zvuku nástroje, vyhledávali osamocené javory a smrky, které rostly ve výšce, na severních svazích a v chudé půdě, se zvláště sevřenými letokruhy. Takové stromy rostou velmi pomalu a dodávají nástroji charakter zároveň lehký a hutný i nervní a pružný, který je zárukou dobrého zvuku.
