Takhle se bavila Praha před 80 lety!

Že měli naši předkové nudný život? Že bez moderních technologií, televize nebo rádia nevěděli, co je to zábava? Ani náhodou!

Nechyběl jim adrenalin, kultura, sport v atraktivních lokalitách, nepřišli ani o pivo a zakázanou lásku! Nedělní Blesk vám přináší fotografie z knihy, která popisuje, jak si kdysi užívali života slavní i obyčejní Pražané.

Dílo nazvané Jak se bavila Praha monitoruje život v metropoli od začátku 20. století do druhé světové války a vyjde v nejbližších týdnech.

<strong>Erotické bruslení</strong>
Dlouho byli pražští bruslaři odkázáni na náladovost počasí. Pokud byla tuhá zima, bruslilo se třeba na Vltavě. První stadion, který se pyšnil umělým ledem, byl otevřen na Štvanici v roce 1932. Ještě než tu v roce 1947 vyhráli mistrovství světa českoslovenští hokejisté, triumfovaly tu dámy, které padaly svým společníkům do náruče a přitom rafinovaně odhalovaly své intimní partie.

<strong>Ještě jeden kousek...</strong>
Jak je vidět, mužské pivní seance mají dlouhou historii a jejich průběh se příliš nezměnil. Akorát na sobě tehdejší gentlemani neměli fotbalové dresy nebo čepice ve tvaru vršků od lahváčů. Když už jít s kumpány do hospody, tak pěkně v obleku a se slušivou buřinkou. Ale nedělejme si iluze. Výsledek takového setkávání býval pro některé účastníky jistě podobný tomu dnešnímu...

<strong>Nevěstinec v Josefské</strong>
Nevěstinec Dvořačka v Josefské ulici byl mezi Pražany nejpověstnější. Říkalo se, že je určen jen pro silné nátury. Jeho majitelkou byla jistá paní Dvořáková, která údajně zbohatla na uzeninách. Její dva synové vstoupili do tajných služeb c. k. policie a provozovali pražské nevěstince až do roku 1922, kdy byly zákonem zrušeny.

<strong>Plavec Plachta</strong>
Populární herec Jindřich Plachta byl do povědomí veřejnosti zapsán jako představitel roztržitého profesora Matulky z filmu Cesta do hlubin študákovy duše nebo z plejády dobráckých strýčků. Občas se ale mohlo Pražanům podařit potkat pana "profesora", jak řádí v místní plovárně víc, než jeho fi lmoví studenti ve školních lavicích.

<strong>Zoologická zamlada</strong>
První zoo, a to rovnou nejmodernější v Evropě, chtěl v Praze zřídit cirkus Kludský. Přemýšlelo se o dvou lokalitách - Krči nebo Šárce. Protože se ale cirkusáci nedomluvili s místními úřady, z plánů sešlo. Trojská zoo byla otevřena až v roce 1931, třicet let poté, co stejnou atrakci vybudovala Plzeň.

<strong>Světoznámá dvojčata</strong>
Růžena a Josefína Blažkovy byly siamská dvojčata srostlá bokem. Staly se slavnými už jako třináctileté, když vystupovaly v Paříži. Jejich domovským divadlem bylo karlínské Varieté, kde hrály na housle a zpívaly. Projely Německo, Anglii i Ameriku. Brzy zbohatly a postavily si nádražní hostinec. Josefína se zamilovala do belgického artisty a po souhlasu sestry s ním počala dítě. Narodil se zcela normální chlapeček Vojta. Jenže manžel v netradičním soužití dlouho nevydržel a brzy vzal roha. Sestry zemřely v roce 1921 v Americe.

<strong>Kabaretní nebe</strong>
Už víte, proč patřila operetní představení mezi oblíbené kulturní zážitky? Jak je vidět, především pánové se zde mohli cítit opravdu jako v ráji. Ve 20. letech zažívaly pražské kabarety zlaté časy. Tím nejslavnějším byla Červená sedma. K vidění tu bylo ledacos, kinematografická představení i rozpustilé kabaretní hry. Nad jevištěm v hotelu Central v Hybernské ulici měla provokativní nápis: "Sedma sobě i vám."

<strong>Praha, lyžařů ráj</strong>
Říká se, že první lyžaři v Čechách vyjeli na mírně se svažující Václavské náměstí 5. ledna 1887. Byl to majitel drogerie se svým mladším bratrem. Nedlouho poté si milovníci zimních sportů našli útočiště přímo na Petříně. S vyhlídkou na Pražský hrad se to dolů svištělo jedna radost. Občas se ale lyžařům pletli do cesty náruživí sáňkaři.

<strong>Velryba ještě na zemi</strong>
Slavná kostra velrybí samice plejtváka myšoka, která už přes sto let patří českému státu, byla původně umístěna v Náprstkově muzeu. V roce 1892 se přesunula do hlavní budovy Národního muzea, kde je dodnes. Původně ale stála na zemi na masivní železné konstrukci. V šedesátých letech ji pak restaurátoři zavěsili ke stropu sálu savců.

<strong>Fidlovačka bez Nuseláku</strong>
Takhle idylicky vypadala Fidlovačka ještě v dubnu roku 1935, krátce po Velikonocích. Všude spousta místa, nikde žádný hromotlucký most přepažující Nuselské údolí. A tehdy to tu pěkně žilo! Fidlovačka měla také vlastní píseň: Od dávných let ten den slavívám, ať řekne žena, když tam s harfou chodívala stará Mařena. Chromej Franta s bukálem, Klucký kantor s cimbálem.

<strong>Kuželky alá Burian</strong>
V roce 1934 to Vlasta Burian uměl koulet nejen s filmovými diváky a přísnými režiséry. Jako proslulý sportovec si občas dopřál kromě koní a tenisu i přátelský kuželkový zápas. V dřevěné kuželně na Zahradním Městě prý hrával rád, ale dobové prameny se už nezmiňují o tom, jakou mušku slavný komik při této hře měl.

<strong>Kovbojové - cirkusáci</strong>
Cirkus býval tou nejlákavější atrakcí a zdrojem slušných příjmů. Pro senzacechtivé diváky se muselo přicházet s neustále novými představeními a atrakcemi. Jednou z nich byli i tito kovbojové, bavící návštěvníky ještě před hlavním představením. K čemu asi sloužily boxerky pověšené nad jejich hlavami? Možná si místní svalnatci mohli vzájemně poměřit síly.