14°C
Jak se změnili filmoví mamuti?
Jak se změnil vzhled filmových mamutů? Stačí se podívat a porovnat, jak vypadal mamut z filmu Cesta do pravěku a 10 000 př.n.l.
Největší filmový hit posledních dvou týdnů má trochu krkolomné jméno 10 000 př. n. l. Nový snímek Rolanda Emmericha se s přehledem drží na špici žebříčku nejnavštěvovanějších filmů. Byť si na něm většina kritiků docela smlsla, fanoušci obdivují hlavně fakt, že využívá nejmodernější filmové efekty současnosti. Podobně převratnou podívanou nabídl před více než 50 lety snímek Cesta do pravěku. Jak se změnila za více než půl století výroba filmových triků? Snímku 10 000 př. n. l. kritici vyčítají až příliš jednoduchý děj a řadu nelogičností - například ochočené mamuty, kteří nosí materiál na stavbu pyramid. Asi každý ale musí ocenit, jak se jeho tvůrci popasovali s filmovými triky. Největší oříšek? Tygr! Asi největším oříškem pro filmaře nového snímku byla výroba šavlozubého tygra. Nelehkého úkolu se před třemi lety ujal Alex Wuttke z britského studia na filmové efekty Double Negative. Tvůrci filmu po něm chtěli hodně detailní záběry vyhynulé šelmy, a tak musel na tygrovi zvlášť vymodelovat doslova každý chlup. A právě srst zvířete je tím nejtěžším, co může počítačového grafika při výrobě filmových efektů potkat. Asi druhou nejtěžší věcí je pak výroba digitální vody. "Naše studio mělo za úkol vytvořit srst namočenou ve vodě. Bylo hned jasné, že taková věc bude velmi obtížná. Možnost spolupráce na filmu jsme si ale ujít nenechali," řekl Wuttke. Šavlozubý tygr se nakonec studiu Double Negative povedl. Ve filmu se objeví sice jen na pár minut, ale stojí to za to. Místo mamuta loutka Působivé jsou také scény s mamuty, které mělo britské studio na filmové efekty rovněž na starost. Na obrazovce se v jednu chvíli objeví třeba i několik desítek mamutů najednou. Přitom před padesáti lety byli filmaři rádi jen za jednoho jediného. Jak ho ale tenkrát vytvořili, když nebyla k dispozici počítačová grafika? Úplně jednoduše. Stačil jim k tomu zručný modelář, který vyrobil dobře vypadající několikacentimetrovou loutku. Ta byla pak do záběru naaranžovaná tak, že na filmovém plátně vypadala jako skutečný mamut. Animovaný pohyb loutky však na některých záběrech nepůsobil moc přirozeně. "Zajímalo by mě, jak by Cestu do pravěku natočil režisér Karel Zeman s dnešními možnostmi. Dřív tvůrci museli používat víc fantazii. Dnes mohou díky technice realizovat cokoliv si vymyslí. Všechno se dá udělat přes počítač," říká herec Petr Herrmann, který ve filmu Cesta do pravěku ztvárnil chlapce Toníka.
Jak vznikaly efekty ve filmu 10 000 př. n. l.: * Nejprve byli povoláni kreslíři, kteří studovali stovky fotografií pravěké zvěře. Na základě snímků a historických materiálů pak nakreslili koncept, který předali sochaři. *Sochař podle konceptu vymodeloval z umělé hmoty přesnou podobu zvířete. Tu předal grafikům, kteří pomocí laserového scanneru nasnímali umělohmotnou sošku, čímž získali trojrozměrný počítačový model. * Grafici pak do modelu vytvořili virtuální kosti a zvíře rozpohybovali. Poté už jen stačilo vytvořit srst, oči, zuby a finální podoba byla na světě. * Jen práce na šavlozubém tygrovi trvala dva roky. I další efekty ve filmu vytvořil počítač. * Ve snímku se objeví tři druhy pravěkých zvířat: mamuti, šavlozubý tygr a pravěký pták phorusrhacos. Z 641 počítačových záběrů je 280 s touto zvěří. * Většina ze zbylých 361 trikových záběrů jsou záběry na krajinu nebo z egyptské civilizace. V kině působí velmi monumentálně, ale trikovému studiu daly paradoxně více zabrat pravěká zvířata.
Toník z Cesty do pravěku Petr Herrmann: V novém filmu jde jen o zábavu Na nový film z pravěku 10 000 př. n. l. zavítal Nedělní Blesk s hercem Petrem Herrmannem (69). V legendárním filmu Karla Zemana Cesta do pravěku si zahrál Toníka, při premiéře v roce 1955 mu bylo teprve 16 let. Jako jediný ze čtveřice chlapců z Cesty do pravěku zůstal hercem dodnes a působí v Divadle Na Fidlovačce. Jak se vám líbil film 10 000 př. n. l.? "Přiznám se, že jsem čekal něco horšího." Nejnáročnější na výrobu byl ve filmu šavlozubý tygr. "Ten byl v Cestě do pravěku taky, ale ta digitální technika je ohromná. To se nedá srovnávat. Dřív se jen fázovala loutka. Nevím, jestli to bylo pracnější než v dnešní době. Dneska je to ale určitě realističtější." A když srovnáte příběh filmu Cesta do pravěku a nového 10 000 př. n. l.? "Myslím, že Cesta do pravěku byla ohromná v tom, že jaksi mapovala celé to pravěké období. Byla to výprava proti toku času. Začalo to tím, že se našla zkamenělina trilobita a dospělo se až k živému trilobitovi. Takže to bylo pro děti hodně poučné. V tom novém filmu šlo především o zábavu." V Cestě do pravěku se v hostivařských ateliérech vyasfaltovala celá hala a pak se napustila vodou. Tam se odehrávaly všechny vodní scény? "Všechny ne. Točilo se také na řece Váh na Slovensku, v Jindřichově Hradci na nějakém rybníku a na přehradě u Turnova. Některé mořské scény se pak točili na německém ostrově Rujana." Co bylo pro vás při natáčení nejnáročnější? "Když se roztočil záběr, čekalo se na určité počasí. Když se takhle jednou čekalo, tak jsme si s klukama udělali chůdy. Špatně se ale zatloukli hřebíky, já sklouznul a propíchl si nohu. Dali mi protitetanovou injekci, která byla moc silná, a já dostal alergickou reakci. Poslali mě do nemocnice do Bratislavy. Po jednom dni jsem z ní ale utekl. Problémem nebyla ani tak probodnutá noha, ale to, že jsem po té injekci otekl. Naštěstí jsem rychle splasknul." Jak jste stíhal s natáčením školu? "Když se začalo točit, bylo mi čtrnáct. Točilo se to dva roky, takže škola byla poměrně zanedbaná." Měl jste natáčení někdy plné zuby? "Ne. Jednak to byla zábava, jednak přece jenom nějaký finanční přínos. Za peníze jsem si pak koupil kolo. Favorita." Jaký měl film rozpočet? "Co já vím, tak asi dva a půl milionu korun. Původní rozpočet byl menší. Když ale režisér přicházel na nové a nové věci, neustále žádal další peníze. Vyšlo to na tehdejší dobu poměrně draho. Zase to ale byla bomba a získalo to mnoho cen i v zahraničí." Kdy jste se s kluky z Cesty do pravěku sešli naposledy? "Mám pocit, že naposledy to bylo před pár lety na Českém lvu." Vy jste ale zůstal u herectví až do dnešních dnů? "Dělal jsem hodně v rozhlase, v televizi a v podstatě mě dodnes živí divadlo. Působím v Divadle Na Fidlovačce." Víte, co dělají ostatní kluci z Cesty do pravěku? "Josef Lukáš, který psal ve filmu deník, je elektrotechnik. Zdeněk Husták, který hrál Jendu, dělá kolem pneumatik, a snad dokonce i závodil. Vladimír Bejval, který z nás byl největší hvězda, emigroval a teď se vrátil. Co s ním ale je, to nevím."
