Lipicáni: Konští akrobati

Tyhle koně jsou hotoví akrobati. Dovedou vznešeně stát na zadních, proplétat nohy v elegantním poklusu, umějí se poklonit a dokonce odrazit všemi čtyřmi a ve vzduchu zadní nohy vykopnout. Lipicány vyšlechtili v rakousko-uherské monarchii před víc než čtyřmi stoletími. Šlechtici, včetně členů císařského dvora, tyhle koně zbožňovali. Dnes se chovají skoro na celém území někdejší rakousko-uherské monarchie. Lipicáni pocházejí ze slovinského města Lipica a původně je chovali a cvičili pro rakousko-uherskou šlechtu. "Císařovna Sisi - Alžběta Bavorská, by si nikdy nesedla do kočáru taženého nějakými 'šmajdaly'. Poddaní by se jí smáli. Do zápřahu používala jenom lipicány. Koně totiž mají neuvěřitelně vysoký krok a tím vlastně zvýrazňovali vznešenost a moc panovníka," říká Emil Kovalčík z Národního hřebčína ve slovenských Topoľčiankách, kde lipicány také chovají. Toto plemeno vzniklo křížením ušlechtilých arabských, španělských a dalších koní s klisnou pocházející z krasových planin kolem Lipice. Lipicáni jsou zvláštní jednak barvou - prvních několik let života jsou tmaví a teprve postupně získávají charakteristickou bílou barvu (asi pět procent koní ale zůstává hnědých nebo vraných). Unikátní jsou ale i jejich schopnosti. Koníci umějí chodit do strany, kolmo i šikmo k ose svého těla a zvládají i vysoké výskoky na místě. Kůň ve válce Jednotlivé cviky, kterým se lipicáni učí, jsou popsány v takzvané španělské škole. Nejtěžším cvikem je capriola. Kůň při ní musí vyskočit všemi čtyřmi do vzduchu a před dopadnutím na zem vyhodí zadníma nohama. Tenhle obtížný cvik není samoúčelný. "V dřívějších časech byl kůň i bojovým prostředkem, a právě proto vznikla capriola. Když jezdce napadla přesila, mohl kůň svýma zadníma nohama útočníky odrážet," vysvětlil Václav Macek, vedoucí jezdec klasické topoľčianské školy. Základní výcvik lipicánů trvá minimálně dva, ale i tři roky. Až potom může kůň předvést, jak ovládá své umění akrobata.

---

Černý krasavec Ve slovenských Topoľčiankách chovají jediného černého plemenného hřebce. "Je to evropská rarita. Černí plemeníci lipicánů se dají spočítat na prstech jedné ruky," říká Emil Kovalčík ze zdejšího Národního hřebčína. Černých lipicánů je samozřejmě víc, ale plemeníků, kteří se jak svojí genetickou výbavou, tak i vzhledem a dalšími vlastnostmi hodí k pokračování chovu, je hodně málo. Tohoto hřebce objevili slovenští chovatelé až v chorvatském Djakovu. "Říkáme mu černá perla Topoľčianek a už zplodil víc než dvacet hříbat. I ta jsou černá."