Dvě hodiny v mrazivém hrobě

Neuvěřitelné! Dvě hodiny ho dusily metráky sněhu a přežil! V historii nevídaný příběh má za sebou slovenský alpinista Pavel Kuna (30). Nedělnímu Blesku se podařilo získat exkluzívní svědectví muže, který byl před týdnem zavalen lavinou ve Velké Studené dolině ve Vysokých Tatrách. "Nic jsem neslyšel, jenom jsem cítil obrovský tlak," vzpomíná na nemocničním lůžku Pavel. Celou dobu, co byl zaživa pohřben v lavině, myslel zkušený horolezec na svoje blízké a na svého kamaráda Marcela Košára (27), který byl na túře s ním. Jak je možné přežít pod lavinou? "Snažil jsem se neusnout a hlavně cokoliv zaslechnout, protože to ticho bylo příšerné," děsí se ještě dnes Pavel Kuna. I přes vyhlášený třetí stupeň lavinového nebezpečí se Pavel s Marcelem vypravili 24. března na túru, kterou považovali spíše za procházku. "Najednou byla kolem nás mlha, zhoršilo se počasí a začal foukat silný vítr. Proto jsem ani nezaslechl, že se blíží lavina a ucítil jsem jenom strašlivou ránu, když do mě vrazila," popisuje okamžiky těsně před zavalením Pavel Kuna. Pod třímetrovou vrstvou sněhu se Pavel ocitl během několika sekund. "Celou dobu jsem byl při vědomí. Měl jsem rukavice, sundal jsem si poutka od hůlek a rukama jsem si začal okolo obličeje dělat volný prostor. Pod sněhem byl potok a já jsem ležel skoro v něm. Pod sebe jsem proto nacpal baťoh, abych se do té ledové vody neponořil celý," řekl Pavel. Po dvou hodinách strávených pod lavinou uslyšel alpinista první zvuky, které prolomily hrobové ticho "Neustále jsem bojoval s touhou usnout, věděl jsem ale, že by to byla moje smrt. Najednou jsem nad sebou zaslechl zvuky. Byly to hlasy kamarádů záchranářů, slyšel jsem jejich vysílačky a najednou dokonce začal zvonit mobil v kapse u mé bundy, ale nemohl jsem se k němu dostat Snažil jsem se zůstat v klidu, abych nespotřeboval tu trochu vzduchu co jsem měl. Jen jsem ležel a čekal," řekl Pavel, jehož trápení pod metráky sněhu ukončila kovová pátrací sonda Horské služby. " Bodla mě do břicha. Hned jsem ji chytil a začal jsem s ní třást. V ten okamžik jsem věděl, že jsem zachráněný," vzpomíná Pavel. Jeho první otázka po vyproštění patřila kamarádovi Marcelovi, který byl s ním smeten lavinou. "Řekli mi, že je venku a má dvojnásobnou zlomeninu nohy," řekl zachráněný horolezec. Druhý zavalený, Marcel Košár, strávil pod sněhem »pouze« několik desítek minut "Když do mě lavina narazila, měl jsem před pusou šálu a to mi potom umožnilo dýchat. Pod sněhem jsem se nedokázal orientovat, pokoušel jsem se pohybovat, ale nešlo to. Byla tam zima a tma, stále jsem si říkal, že chci žít," svěřil se Marcel. Toho před smrtícím usnutím zachránila podle jeho slov víra a jeho nejbližší "Myslel jsem na snoubenku Adrianu a na maminku. Nemyslel jsem na smrt, nechal jsem to v rukou Boha a začal jsem se modlit. Až do chvíle, co mě vyhrabal záchranářský pes, jsem necítil bolest, zlomeninu nohy jsem si uvědomil, až když jsem se pokoušel postavit na vlastní," vzpomíná Marcel. Podle členů tatranské Horské služby byla záchrana Pavla a Marcela malým zázrakem. Statistika je neúprosná: pod lavinou přežije déle než čtyřicet minut pouze deset procent lidí! Marcel byl zavalen třicet minut a Pavel déle než dvě hodiny. Pro Pavla Kunu má ovšem jeho dramatický zážitek i lehce humorný nádech. "Kluci ze služby mi po vytažení řekli, že na horách žije jenom jedno zvíře, které vydrží tak dlouho pod lavinou. A to je prý kuna," unaveně žertuje zachráněný horolezec na nemocničním lůžku.