Rachel cítí polibky mrtvého snoubence

Autor: INT, han - 
12. března 2002
16:37

Půl roku po strašlivém dnu 11. září: lidské city jsou stále rozjitřené a lidské osudy navždy změněny.

Se slzami v očích bloudila mezi troskami a v rukou držela fotografii svého snoubence. "Neviděli jste někdo mého Andyho?" ptala se všech. Dnes, po půl roce, který uplynul od teroristických útoků na Spojené státy, Rachel Uchitel (27) říká: "Ještě jsem nenašla sílu jít se pomodlit k jeho hrobu. Když zavřu oči, stále cítím jeho polibky." Celých šest měsíců nenašla americká televizní reportérka odvahu promluvit o strašlivém dnu 11. září. Až teď. "Ten den jsem chtěla navštívit svou matku, aby mi poradila s výběrem svatebních šatů. Ten den však zhatil všechny moje plány a krutě zatočil s mým životem. Pořád myslím na to, jak jsme s Andym mluvili o našem sňatku. Na břehu jezera u Central Parku mi vyznal lásku a řekl, že chce se mnou strávit zbytek života. A daroval mi diamantový prsten," vypráví Rachel pohnutě. Když narazil první boeing do budovy Světového obchodního centra, seděl její snoubenec Andy O'Grady (32) ve své kanceláři ve 104. patře jižní věže. Jakmile se Rachel o tragédii dozvěděla, běžela úprkem na místo neštěstí. Bloudila ulicemi a vyptávala se na snoubence. V okolních obchodech a restauracích vyvěsila jeho fotky Hledala však marně. "Nemohla jsem uvěřit, že je mrtvý. Že mi už nikdy neřekne: »Hej, miláčku, dnes vypadáš úžasně«. Stále jsem čekala, až zazvoní mobil a on řekne: »Zlato, co je s tebou?«" pokračuje ve vyprávění. V lednu jí zavolala Andyho matka a sdělila: "Našli konečně jeho tělo. Ale chybí mu ruce a nohy." Andy byl pohřben ve svém rodném městě poblíž New Yorku. "Seděla jsem u jeho rakve a brečela. Byla jsem mu nablízku, ale on byl tak vzdálený. Pohřbili jsme ho vedle jeho oblíbeného golfového hřiště." říká Rachel. Neuplyne den, aby si na něj nevzpomněla. "Když zavřu oči, cítím jej. Slyším stále jeho smích, který mi zvoní v uších. Je to hrozné. Ještě jsem nebyla u jeho hrobu. Sbírám odvahu. Ale určitě za ním půjdu 4. května. Ten den jsme se měli brát," pláče dívka.