Obce, které musely zemřít

Před čtyřiceti lety byla na příkaz tehdejší vlády republiky zahájena likvidace města Mostu. Desetitisíce lidí musely opustit domovy a pozorovat, jak jejich město ustupuje režimu, který je obětoval kvůli lákavé hnědouhelné žíle pod jeho základy. Královský Most ale nebyl jedinou obcí, která padla za oběť "vyšším" zájmům. Někdy to byla stavba vodní nádrže, vznik vojenského prostoru nebo se místo hodilo například jako skladiště popílku. V jednom případě dokonce zasáhla i živelní pohroma. Míst, která v Česku po druhé světové válce osiřela, jsou stovky. Důvodů, proč byly v minulém století často stovky let staré obce likvidovány, existuje mnoho. Většina musela ustoupit zájmům státu, některá městečka zanikala postupným vysidlováním, zasáhnout mohla i příroda. "Téměř třetinu námi evidovaných zaniklých míst má na svědomí vznik řady vojenských újezdů. Podobný podíl bych odhadoval u budování bezpečnostních zón nikoho v blízkosti západních hranic a v neposlední řadě se jedná o těžbu hnědého uhlí a stavbu vodních děl," říká autor projektu zanikleobce.cz Pavel Beran, který se touto problematikou zabývá. Severočeský Most býval místem, o němž psal už v 11. století Kosmas ve své slavné kronice. Stal se královským městem, přežil výboje husitů i dvě světové války a chlubil množstvím vzácných staveb. Cenná historie však musela ustoupit komunistickému hladu po uhlí, který v roce 1964 vygradoval rozhodnutím o likvidaci města. Ta probíhala od roku 1967 dalších patnáct let. Důvodem zániku většiny tehdejšího města tak byla nešťastná poloha na hnědouhelných zásobách. Padly dvě desítky gotických staveb, vystěhováno bylo přes třicet tisíc lidí. Kromě Mostu zanikly stovky jiných obcí v republice. "Momentálně evidujeme téměř 700 obcí, osad a samot, které byly úplně zlikvidovány, případně postupně zanikly. K tomu je třeba připočítat několik set dalších míst, která sice úplně nezanikla, ale z jejichž původní zástavby zbylo nepatrné torzo proti stavu v roce 1945," říká Pavel Beran. Složiště popílku i armáda Počátkem 70. let minulého století se pro malebné město Vernéřov na Chomutovsku stala osudnou existence továrny v nedalekém Prunéřově. Právě údolí města se mělo stát složištěm elektrárenského popílku a rozhodnutím okresního národního výboru byla obec v roce 1987 zrušena a zbourána. V té době žily ve Vernéřově zhruba čtyři stovky obyvatel. Jeho konec je ještě smutnější tím, že zaniklo zbytečně. Složiště popílku na jeho místě totiž nakonec nevzniklo. Jediné, co zbylo z tehdejšího Vernéřova, jsou dva paneláky a cesta. Jednou z obcí, které ustoupily vojenskému výcvikovému prostoru, jsou Stodůlky na Klatovsku. V době jejího největšího rozkvětu v obci fungovaly dva mlýny, škola, hospod hned několik a pila. V roce 1952 bylo místo zničeno armádou a vznikl zde vojenský prostor Dobrá Voda. Oběť běsnící přírody Z dostupných pramenů je známá jediná obec v Česku, která nedokázala čelit přírodnímu živlu. V těsné blízkosti skalního útvaru Drábské světničky u Mnichova Hradiště stávala osada Kavčina o jedenácti staveních. K tragickému konci přispěly silné deště v červnu roku 1926, které rozpohybovaly přilehlý svah. K osudné tragédii došlo 27. června, kdy se na údolí sesunul obrovský nános provlhlé půdy. Stěny domů praskaly a země se vzdouvala pod nohama. Padlo deset stavení, která rozpohybovaná půda doslova roztrhala. Jenom zázrakem nikdo tehdy nepřišel o život. Jediné, co dnes připomíná místo, kde Kavčina existovala, je vytesaný sklep ve skále a přilehlé parkoviště. Utopené domovy Stavba vodních děl v minulém století zaplavila desítky různě velkých obcí. Někteří z tehdejších obyvatel dodnes cítí své nedobrovolné opuštění domova jako velkou křivdu. Budovalo se už v období mezi světovými válkami, nádrže vznikaly i v 70. letech. Největšími likvidátory životního prostoru pro obyvatele Česka byly například Slapy, Lipno, Orlík, Brněnská přehrada nebo Vranovská přehrada. Jedním z takto postižených míst se v roce 1970 stala také obec Staré Hamry v Beskydech. Vodní nádrž Šance postavená na řece Ostravici zalila většinu téměř dvoutisícového města - stavení, čtyři školy, obchody, rekreační zařízení i tehdejší železniční trať. Dnes tu žije 58 stálých obyvatel, z nichž někteří své bývalé domovy jen tuší v místech pod vodní hladinou. Pokud je nízký stav vody, je možné ostatky původní obce v útrobách Šance zahlédnout. Nešťastná hranice Polovina minulého století byla ve znamení napjatých mezinárodních vztahů. Tehdejší Československo zcela pod vlivem totality mělo vyostřené vztahy se svobodným Rakouskem. Tyto dva zcela odlišné světy dělila hranice, jejíž překročení, nebo spíše pokus o něj, mohlo znamenat smrt. Aby se mohlo hlídat co nejlépe, musely být odstraněny přilehlé vesnice. Jednou z těchto obcí byl Rajchéřov. Ještě půl století předtím tu žilo zhruba tři sta obyvatel, v roce 1939 zde stálo téměř pět desítek domů. Romantická vesnice na břehu rybníka Kačera byla vyhlášenou přádelnou lnu a koňských žíní. Nejen starobylý Rajchéřov, obec vzniklá v 15. století, byl nucen zaniknout. V této oblasti padly také Staré hutě, Romava, Dětříž nebo Kuní. Příkladem příhraničního městečka, které bylo postupně vysídleno, je Libná na Náchodsku. Zatímco ještě dvacet let před válkou v ní žilo více než 400 obyvatel, v padesátých letech minulého století byla časem opuštěna. Jediným dokladem existence civilizace v tomto místě je shluk trosek několika stavení a blízký hraniční přechod Libná/Chlemsko Ślaskie.