Tento muž žil týden jako žena!

Depilace nohou, manikúra, masáže obličeje, nákupy spodního prádla, vytrhávání obočí, sledování romantických filmů, čtení ženských časopisů, telefonování mamince - to je jen stručný výčet toho, čím redaktor Nedělního Blesku celý týden vyplňoval svůj čas. Celkem 168 hodin si hrál na ženu, podstupoval stejné procedury, choval se jako ony a pokusil se tak i přemýšlet. V narvané pražské hospodě, kde si s mým nejlepším kamarádem Petrem pravidelně dáváme ´popracovní´ pivko, si místo půllitru objednám dvojku Cabernet Sauvignon. "Po pivu jsem hrozně nafouklej," odpovím na Petrův tázavý pohled. Když spustí o nedávném derby Sparta-Slavia, zeptám se ho, jak mu to klape doma. "V pohodě," odvětí a začne hodnotit českou fotbalovou reprezentaci. Ještě jednou to zkusím: "Máš pěkný boty. Kdes je koupil?" Petr mi věnuje tázavý pohled, který se stočí k mým rukám. "Jak to držíš tu skleničku?" Je na čase jít s pravdou ven. Už týden zakouším, jaké to je být ženou. Snažím se prožít si obavy i každodenní úkoly moderní ženy 21. století. Sedm dlouhých dnů žiji tak, jak si představuji, že by mohla žít žena - trápím se celulitidou, jsem posedlý hledáním toho pravého partnera a neustále přemýšlím o svých biologických hodinách. Místo thrillerů romance Po dvaceti minutách začnu Petra automaticky oslovovat Peťo. Ten se na oplátku zeptá, jestli očekávám, že odteď bude všechny drinky kupovat on. Nebudu nosit dámské šaty, ale zato budu každý den volat matce, kupovat květiny, číst svůj horoskop a pečlivě studovat ženské časopisy - tedy všechny věci, které mé kamarádky považují za nezbytné. S vychlazenými půllitry je konec, na scénu nastoupilo kvalitní víno. Stejně tak je amen s westerny (s výjimkou Zkrocené hory), které vystřídaly pro změnu romance. Poroučelo se i obyčejné mýdlo - jeho místo zaujaly čisticí vody a hydratační krémy. Ze všeho nejvíc mě ale děsí představa, že budu muset podstoupit takzvaný multi-task. Tedy proslulou ženskou schopnost vykonávat v jednu chvíli několik různých věcí. Přesně tak. Já, pouhý muž, budu muset dělat dvě věci najednou?! Začínám v koupelně! Můj pokus začíná v koupelně. Jako vždy jsem se oholil, ale zdá se mi, že tím by moje ranní očista skončit neměla. O plných dvacet minut později mám hedvábně hladká podpaží a moje pleť se tetelí pod poctivou vrstvou hydratačního krému. Ženy - jak mi bylo sděleno - mají větší sklon k čištění věcí. Já, například, jsem nikdy nečistil toaletu. A tak ke svému úžasu zjišťuji, že klečím na podlaze koupelny. V této pozici jsem nebyl od roku 2005, kdy jsem jednoho večera vypil příliš mnoho tequily. Možná že právě tohle mi pomůže zjistit, jaké to je být ženou. Je to ten jiný svět tam dole - osmý kruh pekla. Když jsem se konečně odpoutal od nově zářící záchodové mísy, uvědomil jsem, že se budu muset zamyslet nad tím, co si dnes vezmu na sebe. Co na sebe? Všechny ženy, s nimiž jsem svůj experiment konzultoval, zdůrazňovaly, že na sebe po ránu rozhodně nenatáhnou oblečení, které předchozí noc pohodily přes opěradlo židle. Naopak, do rozhodování o svém ustrojení prý vkládají značné množství energie. Na druhý den jsem si pro jistotu nařídil budík o dobrou půlhodinku dříve. Po jistém váhání volím sportovně-elegantní oblek a bílou košili. Jenže to vypadá, že jsem té energie vydal až moc - vždyť po vší té námaze jdu jenom nakupovat! Za pár minut mám na sobě džíny a šedožluté tričko bez rukávu. Ne, jednobarevné. Ne, definitivně šedožluté a basta! Po tomto vysilujícím výkonu (nikdy dřív jsem o svém oblečení nepřemýšlel déle než 30 sekund) přišla na řadu další palčivá otázka - jakou zvolím dietu? Vítězí bezpšeničný, bezsacharidový a bezmléčný stravovací plán. Právě ten je údajně tou nejlepší zárukou, že se i nadále vejdu do svých džín velikosti 32. Což je skutečnost, která se pro mě - zničehonic - stala mimořádně důležitou. Bohužel, po obhlídce kuchyně se ukázalo, že jsem výběr diety poněkud uspěchal: kromě pšeničných cereálií a jogurtu nemám k dispozici vůbec nic. Snídani tak raději úplně vynechám a vyrážím do města. Hurá do salonu! Pro tento účel jsem si od kamaráda zapůjčil ´pánskou´ tašku přes ramena. Věděl jsem, že budu potřebovat kabelku, ale nesebral jsem odvahu vyrazit do ulic s autentickým předmětem. Svou tašku jsem ale poctivě naplnil věcmi, které vídám u svých kamarádek - hřebenem, starými účty, deštníkem, několika propisovačkami, které už nepíší, vysypanými mincemi a ošoupanou pudřenkou (jak to ženy dokážou, najít něco v kabelce, aniž by celý její obsah vysypaly ven?). Můj týdenní pokus ale není jen o dietě a kabelkách. Kéž by. Je tu ještě manikúra, pedikúra, depilace nohou, make-up... Za necelou hodinu už sedím v pražském studiu krásy Donnabella, které je plné prapodivných krabiček, tubiček a barevných serepetiček. Na řadu přichází moje manikúra. Nechávám si máčet prsty v teplé lázni, po chvíli si je už bere odbornice do péče a začíná je zkulturňovat. Během patnácti minut na mě vystřídá všechno náčiní a nářadí, které má v dosahu. Jakousi špachtličku, nůžky, pilník, na řadu přišla dokonce i prapodivná vrtačka. Pravda, moje nehty, které odbornou úpravou nikdy neprošly, jí dávají zabrat. Docela si to ale užívám. "Přejete si lak?" ptá se mě nakonec. Neodolám a vyberu ten nejvýraznější. "Prosím o ten červený." Za pár minut moje lesknoucí se nehty hází na zdi červená prasátka... Ve snaze pomoci mi proniknout do ženského světa mi dámy ze salonu ochotně ukazují různé make-upy, séra a protistresové masky. Používají přitom vědecký žargon, mluví o ceramidech a pigmentech odrážejících světlo. I když se snaží, valný smysl mi to nedává. Depilace? Jen to ne! V salonu mi vyhládlo, a tak zamířím do nedaleké 'sendvičárny'. Bohužel všechno, co bych si tu mohl dát, mi zakazuje moje dieta. Rozhodnu se pro salát a latté ze sójového mléka namísto mého obvyklého kafe. Špatná zpráva: Mám pořád hlad. Dobrá zpráva: Zatím ani v nejmenším netuším, jaké nástrahy a ponížení na mě během nadcházejícího týdne ještě čekají. Například depilace nohou voskem. Kdyby tuhle proceduru zavedli inkvizitoři, běhali by dneska po světě samí římští katolíci. V oddělené místnosti studia si svlékám kalhoty a usedám do pohodlného křesla. Nejprve mě příjemně ukolébá vůně a sametová konzistence rozehřátého vosku, který mi kosmetička nanáší na nohu. Vzápětí ale přijde šok - tisíce vlasových kořínků jsou brutálně vytrženy z mé kůže! "K....," ujelo mi. Začal jsem se omlouvat, ale ta milá dáma jen mávla rukou. Hned na to přikládá další proužek a opět trhá. Tentokrát jsem byl připraven. Místo toho odporného slova jsem řekl jen: "Děkuji vám." Zároveň jsem ale ze svého virtuálního seznamu fofrem vymazal jakoukoli myšlenku na depilaci linie bikin. Zamítnuto! Nemám osm rukou! Tlak se zvyšuje. Jsem připraven na multi-task. Mám v plánu uvařit jídlo, zatímco budu prát a hlídat kamarádovo desetiměsíční dítě. Vysvětluji to matce mého potenciálního svěřence. Kupodivu se zdráhá svěřit mi své dítko. Nechápu proč. Nakonec musím myšlenku na hlídání opustit a místo toho ji i s manželem pozvat na večeři. Ano, tušíte dobře. Zatímco jsem bádal nad pračkou, která vydávala podezřele kvrdlavé zvuky, moje slavná večeře se sama zpopelnila. Jsem naprosto vyčerpán. Vystresován všemi těmi novými věcmi, nad nimiž musím přemýšlet. Objednal jsem se opět do kosmetického salonu. Musím vypnout. Pro změnu si dám pedikúru, tělový zábal, masáž zad a obličeje. S úžasem zjišťuji, že nechat cizího člověka masírovat obličej je velmi intimní. Ženy jsou na to asi zvyklé, ale já ne. Vyděsil jsem maminku Ve své nové kůži se cítím docela dobře, ale pořád se nějak nedokážu trápit všemi těmi věcmi, které znepokojují mé přítelkyně. Měl bych se víc zabývat svými biologickými hodinami. Měl bych být nervózní, že jsem ještě nepotkal toho správného partnera a neusadil se. A ke všemu je tu ta prokletá celulitida... Vyholené podpaží mě začíná svědět, korektor na oční okolí mi způsobil vyrážku a článek o sexu v Blesku pro ženy ve mně vzbudil pocit, že jsem to zatím dělal úplně špatně. Nemohu uvěřit, že ženy všechny tyhle věci berou vážně! Dieta způsobila, že šilhám hlady a jsem podrážděný. Začínám závidět Melu Gibsonovi z filmu Po čem ženy touží, že mohl vyzkoušet jen zlomek z oněch dívčích praktik. Radši si napustím vanu, zapálím vonnou tyčinku a sním dvousetgramovou tabulku čokolády. Měl bych se cítit provinile, protože jsem porušil dietu, ale necítím. Jenom už prostě nemám hlad. Zabalil jsem se do lososového župánku a pokračuji v relaxu: Přečtu si nejnovější trendy a přitom zvládnu opět zavolat mamince. Už čtvrtý den po sobě. "Co se děje?" zeptala se mě. "Nic." "Fajn, tak proč mi pořád voláš?" "Jen tak, abychom si popovídali." "Povídali jsme si včera. A předevčírem." Rozhodl jsem se, že tuhle část z plánu vyškrtnu. Nemůžu přece děsit ostatní lidi. Lovci a sběrači Na příští den jsem si s kamarádkami domluvil nákupní výpravu. Slyšel jsem všechny ty zvěsti o tom, jak ženy dokážou nakupovat až osm hodin v kuse, a chtěl jsem vědět, co vydržím. A právě v obchoďáku jsem přišel na to, jaký je hlavní rozdíl mezi oběma pohlavími. Muži a ženy totiž nakupují jako dva různé živočišné druhy. Muži, lovci, mají před sebou kořist - ať už je to nový hummer nebo pár bot. Jdou na odpovídající místo - v tomto případě obchod - a uloví to. Ženy, sběrači, prochází mezi regály a čekají, až něco upoutá jejich pozornost. Nákupy? Úmorné! Po patnácti minutách jsem zralý na pauzu, ale přinutím se ještě vydržet. Konverzace přeskakuje z tématu na téma. Od módních trendů, přes novinky z práce až po drby. Na přetřes přišly i vztahy. Zjišťuji, že se nechytám. Podle výzkumů ženy za den vysloví 20 tisíc slov, muži jen 7 tisíc. To znamená, že mám deficit 13 tisíc slov. Měl bych mluvit třikrát víc než doposud. Nakonec mě na první pohled zaujme růžovo-fialová podprsenka. V hlavě se mi začínají bouřit mužské hormony: přemýšlím nad ní jako muž... Vzápětí ale takové myšlenky potlačuju. Jsem přece žena a musím to brát z jejich pohledu! Nechávám se od prodavačky měřit. Kolem hrudníku hlásí 89 centimetrů, vybírám si odpovídající velikost a odcházím s úlovkem do kabinky. Sluší, pěkný, platím a unaven odcházím. Je tu finále.... Naštěstí je poslední den experimentu. Změnil jsem se. Víc se zajímám o čisticí prostředky s přídavkem esenciálních olejů, po nichž je má kůže hebká. Taky si všímám toho, co mají muži na sobě. Pamatuji si narozeniny ostatních lidí. A na toaletě čurám vsedě... Ale upřímně - je to úleva, vrátit se do svého starého života. Být ženou je fuška. A to jsem do pootevřených dveří ženského světa strčil sotva nalakovaný prstík.