Fotografie, které změnily svět

Jsou dílem okamžiku a přesto dokázaly změnit svět. Americký magazín Time vybral stovku snímků, které naši historii ovlivnily leckdy víc než plamenné projevy státníků, ekonomické krize či politická zemětřesení. Některé z nich vám teď Nedělní Blesk přináší. Stejně jako fotografii, která provází kampaň Ne anorexii a bude mít na veřejné mínění možná podobně burcující dopad. Vztyčení vlajky na Iwo Jimě (1945) Souboj mezi americkými a japonskými jednotkami o ostrov Iwo Jima se stal jednou z nejkrvavějších bitev druhé světové války. Dodnes ji symbolizuje právě tahle fotografie, kterou pořídil Joe Rosenthal. Vlajka na snímku byla ve skutečnosti už druhým praporem, který se Američanům podařilo na hoře Suribači vztyčit. Tu první si důstojníci chtěli schovat jako suvenýr, a tak na horu poslali další vlajku, která ji měla nahradit. Tři ze šestice mariňáků na snímku - Franklin Sousley, Harlon Block a Michael Strank bitvu o Iwo Jimu nepřežili. Domů se vrátila jen trojice John Bradley, Rene Gagnon a Ira Hayes. Z těch se vzápětí staly celebrity, stejně jako z Rosenthala. Ten za snímek obdržel slavnou Pulitzerovu cenu, fotka se objevila na známkách, plakátech i obálkách časopisů. Sochař Felix Weldon podle ní dokonce vytvořil sousoší USMC War Memorial, které stojí na vojenském hřbitově v Arlingtonu. Přeživší vojáky čekal nápadně podobný osud. Gagnon se snažil udržet si slávu, zahrál si v několika fi lmech o Iwo Jimě, ale nakonec skončil u podřadných zaměstnání a zemřel jako zahořklý alkoholik. Také Ira Hayes se potýkal s alkoholismem, nechtěnou slávou a posttraumatickou stresovou poruchou a nakonec zemřel po záhadné opilecké rvačce. Stresová porucha a přesvědčení, že největší hrdinové z Iwo Jimy byli ti, kteří tam zahynuli, provázelo i Johna Bradleyho. Ten zemřel na mrtvici jako poslední z šestice v roce 1994. Joe Rosenthal zemřel loni v srpnu. Náměstí Nebeského klidu (1989) Dodnes nemá tvář ani jméno, přesto se stal symbolem boje za svobodu. Mladý muž s igelitovou nákupní taškou, který zastoupil cestu koloně tanků směřujících na náměstí, kde o den dřív došlo ke krvavému masakru. Tankista se mladíka několikrát pokusil objet, ale muž mu vždy zastoupil cestu. Nakonec se tank zastavil. Po dlouhých třech minutách pro muže doběhli dva lidé z davu a odvedli ho. Pak se po lidovém hrdinovi slehla zem. Jak skončil? Zmizel v davu nebo byl popraven? Kdo to vůbec byl? Britský bulvár přišel se spekulací, že šlo o studenta Wang Weilina, jiní tvrdili, že podle oblečení šlo spíše o vesničana. Ať už se tankům postavil kdokoli, podle časopisu Time jde o jednoho ze stovky nejvlivnějších lidí 20. století. Autorem fotky je Stuart Franklin.

---

Slavné snímky historie 'Rozbíječi' (1910) V době, kdy Lewis Hine pořídil svůj snímek, už několik let běžela kampaň za odstranění dětské práce v USA. Moc úspěšná ale nebyla, a tak se Národní komise pro dětskou práci, která si dala za cíl dostat na dva miliony dětských pracantů zpátky do škol, obrátila na Hina. Rodák z Wisconsinu procestoval půlku USA a nafotil stovky snímků dětí pracujících v dolech, továrnách i na ulicích. Jeden z nich ukazuje i tuhle skupinku 'rozbíječů', jak se říkalo chlapcům, kteří v dole South Pittston v Pensylvánii oddělovali uhlí od horniny. Hinovým snímkům se nakonec podařilo to, co suché statistiky nedokázaly - vyburcovat americkou veřejnost a donutit politiky, aby přijali zákony zakazující dětskou práci. Hazel Bryant (1957) Elizabeth Eckford (na snímku vpředu) byla jednou z devíti studentů tmavé pleti, kterým se přezdívalo 'littlerockská devítka'. Těchto devět statečných se čtyři roky poté, co americký nejvyšší soud zrušil segregaci ve školách, zapsalo na 'bílou ' střední školu v arkansaském Little Rocku. Jenže když se vypravili na vyučování, dav bělošských studentů jim zahradil cestu a sprostě jim nadával. Mezi pokřikujícími vynikla jistá Hazel Bryant (na snímku Willa Countse uprostřed, s otevřenou pusou). Stejný postoj zaujal i guvernér, který povolal Národní gardy - úkolem bylo nevpustit černochy do školy. Po třech týdnech zasáhl prezident Eisenhower a 'littlerockská devítka' se v doprovodu výsadkářů dostala do tříd. Elizabeth se krátce poté přestěhovala do St. Louis, vystudovala historii a stala se první Afroameričankou v St. Louis, která pracovala v bance na jiné pozici než jako pomocná síla. Hazel Bryant později změnila názor, Elizabeth se omluvila a obě ženy se spřátelily. Spolu s dalšími členy 'devítky ' vystoupily i v show Oprah Winfrey. Před čtyřmi lety ale Elizabeth potkala další rána - její syn Erin byl za podezřelých okolností zastřelen policistou. První rentgenový snímek (1895) Profesor fyziky na univerzitě ve Würzburgu Wilhelm Conrad Röntgen zrovna odcházel ze své laboratoře, když si všiml podivného světla. Po chvíli objevil zapnutou katodovou trubici, obalenou černým papírem. Nazelenalé světlo vydávalo stínítko pokryté krystalky kyanidu. Röntgen brzy odhalil, že zvláštní jev vyvolávají dosud neznámé paprsky, které procházejí nejen papírem, ale i balíčkem karet, knihou, dřevem nebo plechem. Röntgen pak požádal manželku, aby položila ruku na fotografi ckou desku. Patnáct minut na ni pouštěl paprsky a když desku vyvolali, na snímku byly jasně vidět nejen kosti, ale i dva prsteny jeho ženy.