Ďáblova bible: I díky nim je v Praze!

Ďáblova bible, nejcennější část kořisti, kterou si do vlasti za třicetileté války odvezli Švédové, je na pár měsíců v Praze. Málokdo ví, že na jejím vystavení v Národní knihovně má svou zásluhu i šest studentek Filosofické fakulty University Karlovy. Vloni v červnu se vydaly do Švédska pátrat po unikátech z vyloupených sbírek císaře Rudolfa II. Ďáblova bible, zvaná také Codex Gigas, největší rukopisná kniha na světě, je mezi nimi. Od 20. září do 6. ledna je k vidění v Národní knihovně v Praze. Studentky, o kterých byla řeč úvodem, jsou lingvistky, švédsky se domluví bez problémů, a tak se rozhodly toho využít při svérázné inspekci stavu válečné kořisti z třicetileté války. "Každá z nás připravila jednu etapu cesty, při které jsme navštívily spoustu zámků, muzeí nebo knihoven," popisuje Hanka Sojková (23). "Všude jsme něco našly a většinou v dobrém stavu." Švédové jejich zájem chápali a prý byly z jejich strany cítit i jakési rozpaky a provinilost. Jako by ještě dnes nesli díl viny za někdejší drancování svých krajanů. "Dokonce se ptali, i odborníci, jestli budeme nárokovat vrácení těch věcí," doplnila Hanku další účastnice expedice, Luisa Robovská (24). "Ale my jsem jen dokumentovaly, nárokovat jsme nic nemohly ani nechtěly." A tak vznikly ojedinělé popisy a snímky skvostů, kdysi švédskými oddíly uloupených v Praze - krb z Lobkovického paláce, Herkulova kašna z Valdštejnského paláce a spousta dalších. Dědictví celé Evropy České studentky, i když tomu nikdo ve Švédsku nechtěl věřit, dokonce přijal přední historik Peter Eklund. Viditelně ho zaujalo jejich snažení a odvaha, s jakou se do celé záležitosti pustily. Padla zmínka i o Ďáblově bibli a právě ta, protože pozoruhodným způsobem doplnila tehdejší oficiální jednání českých úřadů o zapůjčení Kodexu Gigas do Prahy, podpořila vstřícný přístup Švédů. Historik Eklund nám řekl asi tohle, vzpomínají Hanka s Luisou: "Změnit, co se stalo, nikdo z nás nemůže, čas vrátit nejde. Tehdejší válečnou kořist bychom tedy měli chápat jako součást nynějšího evropského kulturního dědictví. Důležité je, že se ho podařilo zachovat, méně důležité pak to, kde." Dvojnásob to platí o Ďáblově bibli. Odborníci u nás i ve Švédsku se shodují, že je to unikátní dílo, opředené záhadami a tajemstvím. Vše nasvědčuje tomu, že bylo dílem jedné osoby, někdy nazývané Velký písař. Svědčí o tom naprosto stejný rukopis, písmena, která se ani velikostí, ani prokreslením, ani charakterem od sebe neliší, a mnoho dalšího... Z knihy kdysi zmizelo osm stran, někdo je vyřízl. Možná to byl sám císař Rudolf II., protože prý obsahovaly magické formulace k navázání styku se záhrobím a se zemřelými... Trocha historie Švédové v onom červenci 1648 nedrancovali Prahu naslepo. Měli zvláštní oddíly, které šly najisto. Každý vedl důstojník se seznamem předmětů určených k zabavení. Kde se o nich Švédové dozvěděli, o tom se historikové dodnes přou. Je důležité vědět, že Švédsku tehdy vládla královna Kristina. Mimořádně vzdělaná, ale neuvěřitelně ošklivá žena. Možná jediným člověkem, který jí rozuměl, byl její pozdější učitel - Jan Amos Komenský. Právě on předal mladé ženě vědomosti, jež z ní učinily osvícenou a bystrou panovnici. Podle některých spekulací využil možná "učitel národů" svého vlivu k co nejcitelnějšímu postižení nenáviděných katolíků, kteří ho vyhnali z české země, a prozradil, kde a co lze v jejich sbírkách, galeriích nebo i domácnostech najít? Kdoví. Pozor na ďábla Česká strana musela švédské slíbit v zápůjčním protokolu, že "...tuto vzácnou válečnou kořist čestně vrátíme". Kniha je jinak chráněna v klimatizovaném, téměř třítunovém boxu Královské knihovny ve Stockholmu. Nyní je již v Praze. Spolu s ní podle legendy přicestoval i ďábel. Nikdy ji prý neopouští, je stále s ní, ať je kde je...