Anna K.: Nedokážu se smířit s matčinou smrtí

V občance má napsáno Luciana Krecarová, ale vystupuje pod jménem Anna K. Vyrůstala ve Špindlerově Mlýně a závodně lyžovala. Možná by to dotáhla až do reprezentace. Jenže ji to táhlo k muzice. Před třemi lety se stala zpěvačkou roku. Byla to bomba. Cenu jí udělili členové Akademie české populární hudby. Ohromila písní Nebe. * Ta písnička se neuvěřitelně chytila.
Bylo to štěstí. Ta písnička vybočovala ze stereotypu a vyšla v době, kdy už asi všichni měli plné zuby převzatých stokrát nazpívaných písní. Díky tomu velkému úspěchu se začala točit i celá deska. * Mnoho lidí vás právě s touto písní objevilo...
Nezůstalo jen u písničky Nebe. Z toho alba se hrály ještě další čtyři. Byla to opravdu vydařená deska. * Jak to změnilo váš život?
Nijak zvlášť. Dál jezdím na koncerty s kapelou. Díky úspěchu o nás ale stoupl zájem, takže máme víc vystoupení. Lidi na nás chodí, protože už znají spoustu mých písniček. Je to skvělý pocit. * Říká se však, že kdo není v televizi, jako by ani nebyl...
Víte, ono tak moc není kam jít. Absolvovala jsem Noc s Andělem, natočila svůj koncert naživo do pořadu Na plný pecky. Šlo to asi čtyřikrát někdy ve čtyři ráno, kdy se nikdo nedívá. V hlavních časech se neobjevím. Mám ráda třeba Petra Novotného, je to milý, příjemný, chytrý člověk, ale opravdu nevím, co bych v jeho pořadu Dobroty dělala? * Vy jste ho odmítla?
Jeho osobně ne, ale odmítám všechny tyhle pořady, protože já nevím, co tam mám dělat. Nechce se mi hrát scénky, převlékat se do kostýmů a říkat nějaký úžasně vtipný text. To už mám za sebou z dob, kdy jsem hrála v divadle Semafor, ale to bylo přece jen něco jiného. * Jaká jste byla jako malá holka?
Jako malá holka jsem byla jako malý kluk. Žila jsem na Bedřichově ve Špindlu. V zimě jsme jezdili do školy na lyžích. Vlekaři nás na Hromovce vyvezli a my to prokličkovali lesem až ke škole. Byli jsme tři - Jirka Buchar, to byl skokan na lyžích, a Pepík Bárta, ten byl o rok starší. To byli moji kumpáni, dost jsme vyváděli, lezli jsme do Labe, v létě jsme se koupali v ledových tůních a hráli si v lesíku za domem. * A jak se z malé horalky stane slavná zpěvačka?
Naši se rozvedli a my se přestěhovali do Čtyřkol u Čerčan a pak do Prahy. Tam jsem začala chodit do třetí třídy a udělala jsem konkurs do Semaforu. * Po kom jste zdědila nadání?
Po mojí prababičce, která údajně měla velký talent. Byla to polská Židovka a nikdy jsem ji nepoznala. Skončila v za války v Osvětimi. * Kdo na vás měl největší vliv?
Asi táta. Maminka mi zemřela, když jí bylo 44 let a mně devatenáct. * To musela být strašná rána...
Pořád se s tím nemůžu smířit a nevím, jestli se mi to vůbec někdy podaří. Potkalo mě to v době, kdy jsem ještě nebyla úplně dospělá, ale už jsem měla o dost staršího přítele, který vyžadoval, abych se o něj trochu starala. Tehdy jsme to s maminkou probíraly, radily jsme se a najednou prostě nebyla. Ani teď o tom nemůžu mluvit... Moc mi chybí. Po její smrti jsem se odstěhovala k příteli Mirkovi. S otčímem jsem se přestala úplně stýkat. Nerozuměli jsme si. * Před pěti lety se rozpadl váš vztah s podnikatelem Viktorem Mrázem...
Nějak jsme to nezvládli, ale zůstali jsme přáteli, rádi se vidíme. Vztah je strašně křehká věc, z každého jsem si něco vzala, jsou to zkušenosti. Teď už se snažím mnoha věcí vyvarovat. Vím, jak předejít zbytečnému problému. * Jaký typ mužů se vám líbí?
V podstatě nemám vyhraněný typ muže. Měla jsem tři zásadní partnery: Mirek byl černovlasý s modrýma očima, Viktor blonďák s hnědýma očima a můj Tomáš (Vartecký) má vlasy až pod zadek. Už jsme spolu čtvrtý rok. S předchozími partnery jsem žila vždycky osm let. * Takže vám teď zbývají ještě čtyři roky...
To doufám, že alespoň čtyřicet! * Tomáš už je ten pravý? Byl by dobrý otec?
Já si vybírám jenom partnery, kteří by byli dobrými otci. Tomáš je romantický milý Rak, ale taky se dokáže pěkně rozčilovat. Nejvíc asi při práci. Jinak je moc roztomilý. * Dítě tedy není vyloučeno?
Není. Ale čím jsem starší, tím jsem odpovědnější. Teď nemáme kde bydlet, jsme v podnájmu. Sice něco stavíme, ale vleče se to. Až se nastěhujeme, tak určitě. * Působíte trochu smutným nebo spíš zamyšleným dojmem.
Nejsem smutná, jsem naopak dost upovídaná, ale jsem trochu unavená. Jsem pořád mezi lidmi, v divadle hraju od osmi let, neustále někde zpívám, lidé mě hodně kontaktují. Ale já dost vydržím, takže se nelituji, prostě hodně pracuji a mám hodně starostí. * S čím?
S bydlením, s prací, normální starosti. Asi jako každý. To platí v dnešní době všeobecně. Myslím, že po ulicích chodí hodně unavených lidí. Navíc jsem Kozoroh a to znamení mi sedí. Vydržela jsem hodně ran, všechno intenzivně a dlouho prožívám. * Asi to i přenášíte do zpívání...
Fakt je, že mám docela ráda smutnější a temnější písničky než nějaké extra optimistické hity. Ale smutná nejsem, jen unavená. * Kdy jste měla naposled dovolenou?
To už si ani nepamatuji. Za celou dobu, co jsem s Tomášem, jsme byli jeden den lyžovat ve Špidlu a jednou u moře. Musíme to napravit. * Máte nějaké přání?
Abych byla dlouho živá a hlavně zdravá.