Zabloudili v mlze a málem zmrzli

Jen šťastnou náhodou neskončila minulý víkend tragédií výprava sedmi českých horolezců na třetí nejvyšší vrchol Rakouska. Místní profesionální horský vůdce v husté mlze a silném větru zabloudil a zpanikařil. Od umrznutí ve výšce 3500 metrů alpinisty zachránila jejich vlastní GPS. Ani to však málem nestačilo..."Možná jsem trochu poznal ten pocit horolezců, kteří byli nahoře a věděli, že už dolů nedojdou," vypráví Viktor Kuna (41) o osmi hodinách hrůzy. Mlha jak mléko, mráz, vichr, sněžení, ledovec plný trhlin. Zbloudilí a vyčerpaní se rozhodli ochránit tím, že se zakopali do sněhu a přikryli vším, co měli po ruce. Každý po svém účtoval se životem. Blížil se podvečer a věděli, že do rána takto nevydrží. Vrchol dobyt Na svou letošní šestou výpravu na třítisícovku do Alp se v civilu manažer Viktor jako vždy těšil. Zvláště když byla spojena s výcvikem lezení v ledovcových trhlinách a pohybu po ledovci pod vedením certifikovaných místních horských vůdců, zároveň členů horské služby. Vrcholem měl být právě výstup po ledovci na třetí nejvyšší horu Rakouska Grossvenediger (3674 metry). Třídenní akci pořádala cestovní kancelář Alpy a zúčastnilo se jí 63 lidí z Čech.Viktor s sebou vzal kamarádku Lucii (23), s kterou už několik třítisícovek zlezl, a ještě zkušenějšího Honzu Stolu (28), jenž zdolal i pětitisícovku, Ladislava (24) se 'zářezem' jménem Mont Blanc a Martina, také žádného zelenáče. Organizátoři vyžadovali jediné: Vlastní horolezecké vybavení. Dobývání vrcholu začalo v sobotu před rozedněním. Za hodinu a půl chůze se všichni dostali z horské chaty na okraj ledovcového masivu. Už tady několik lidí vzdalo kvůli mlze zahalující vrchol a čerstvě zasněžené krajině. Ostatní se rozdělili do skupinek, k Viktorově partě přibyli Petr (31) a Jaroslav (31). Navázali se na lano, nazuli mačky a pod vedením přiděleného rakouského horského vůdce Michaela vyrazili. "Po hodině chůze mezi trhlinami ledovce se značně ochladilo a začalo sněžit," popisuje Viktor. "Navíc se spustil vítr, který zesiloval." V sedle pod vrcholem se přidala hustá mlha. Přesto horu v půl jedenácté dopoledne zdolali. "Sotva jsme viděli špičku vrcholového kříže," pokračuje Viktor. Počasí se zhoršovalo každou minutou. Museli na sebe křičet, aby se slyšeli. Když se rychle fotili, netušili, jaké drama je čeká při návratu. Navedli je do trhlin Profesionální horský vůdce Michael už po sto metrech neodbočil směrem, kterým přišli. Zdůvodnil to tím, že rovně se sestupuje lépe. Po půl hodině prý znejistěl a začal chaoticky měnit směr. Pak vytáhl mobil, aby volal o pomoc, ale signál žádný. Kromě telefonu neměl nic, co by pomohlo k orientaci. Ani mapu či vysílačku, kterou by šla přivolat pomoc. Naštěstí Honza vytáhl z ruksaku mapu a navigační přístroj GPS, Viktor přidal buzolu. Zjistili, že jdou úplně špatně. Jenže ani tak to neměli v husté mlze a při vichru a sněžení jednoduché. Další dvouhodinové bloudění údajně komplikoval vůdce Michael, který v čele skupiny pořád zahýbal jinam a nevedl ostatní na laně směrem, který mu podle GPS určili. Nakonec je přesvědčil, aby sestoupili z prudkého svahu. Jenže ten po chvíli přešel v nebezpečnou trhlinu, bylo třeba se vrátit. Michael zpanikařil a přestal komunikovat. "Pak Viktor zakřičel, že musíme využít nižší polohy a vyzkoušet všechny mobily, které máme," vypráví další člen výpravy Láďa. "Později jsme pochopili, že to bylo jedno z klíčových rozhodnutí. Volat se nedalo, ale občas se ukázala čárka signálu. Viktor se toho chytil a sestoupil ještě o kousek níž. Za chvíli jsme ho slyšeli křičet do telefonu. Dovolal se na tísňovou linku." Viktor naštěstí umí bezvadně německy, do úrazu páteře před sedmi roky býval houslovým virtuosem a ředitelem festivalu ve Vídni. Hovor byl přepojen na horskou službu v chatě, odkud ráno vyšli. Viktor s Honzou oznámili souřadnice a dostali pokyn čekat na záchranný tým. Vykopali si první bivak. Po pár minutách záchranáři zatelefonovali souřadnice, na které se mají vydat. Jenže zanedlouho se před nimi objevily obrovské trhliny! Bylo nutné se vrátit na jediné místo, kde byl signál a znovu volat. Další souřadnice a opět špatné! To se opakovalo do třetice. Teprve teď, po třech a půl až čtyřech hodinách od prvního telefonátu, se Viktor z mobilu dozvěděl, že místní horská služba používá v GPS jiný formát, než je obvyklý mezinárodní, který měl nastavený Honza. A další pokyn: Čekat. Vůdce zmizel Vykopali druhý bivak a začínaly jim omrzat prsty. Každý po svém účtoval se životem. "Čekání bylo nekonečné. Ke všemu jsme nevěděli, jestli nečekáme na smrt," říká Viktor. Pak se záchranáři dovolali vůdci a po telefonu navedli Honzu, jak má GPS přeladit na jejich formát. "Domnívám se, že teprve tehdy, když začalo jít opravdu do tuhého, nás přepojili někam jinam, snad na místní Alpskou policii," míní Viktor. Následovalo další 40minutové čekání. Podchlazení již bylo silné, všichni se třásli zimou. Byl to hrozný pohled. Viktor pochopil, že se musejí hýbat, jinak bude zle. Zavolal záchranářům a zjistil souřadnice dvou bodů již v novém formátu GPS, podle kterých by mohli sestoupit níž, kde předpokládal lepší počasí. Podařilo se. Na druhém bodě začal Honza pískat na píšťalku. Byly čtyři hodiny odpoledne. Po nekonečných minutách se z mlhy ozvala stejná odpověď a vynořila se dvojice zachránců. Za nimi šla ještě jedna skupina s náhradním oblečením, jídlem a pitím. Na svou horskou chatu se vyčerpaní dostali hodně po šesté, více než pět hodin po ostatních skupinách. Když Viktor vyzvídal, jak probíhala záchranná akce, od každého se dozvěděl jinou verzi. A nikdo mu nevysvětlil, proč dostali správné souřadnice až po skoro čtyřech hodinách. "Vůbec nechci myslet na to, co by se stalo, kdyby si Honza řekl, že s profi vůdcem přece nebude GPSku potřebovat a nevzal ji. Patří mu dík nás všech," uzavírá Viktor. A vůdce Michael? Ani se prý nerozloučil a zmizel.