Jaký byl ve skutečnosti Hitler?

Kdo byl Adolf Hitler? Kým byla tato nacistická bestie, která vtáhla lidstvo do 2. světové války? Než americký prezident Bill Clinton opustil úřad, nechal odtajnit psychologická akta válečného zločince Adolfa Hitlera (†56). Mají číslo 0695930 a jde o doposud přísně střežený dokument CIA o 68 stránkách. Je to dokument světových dějin, který byl vypracován 5. prosince 1942. »Akta Hitler« odhalují psychogram diktátora, psychogram, který pomohl Americe nad nacisty zvítězit... Už první pohled do akt odhaluje takřka incestní vztahy, z nichž Hitler povstal. Podle údajů jedné z příbuzných, Brigid Hitlerové, byla Hitlerova matka Klara Poelzová se svým mužem Aloisem, Hitlerovým otcem, pokrevně spřízněna. Mimoto měla v žilách i českou krev. Hitlerův otec byl o 23 let starší než manželka a při narození Adolfa mu bylo již 52 let. Celé manželství bylo údajně velmi nešťastné. Jisté je to, že Hitlerův otec byl sadista. Mlátil pravidelně svého psa, až se pomočil na koberec, tloukl i svoji manželku. Až do puberty tedy Adolf vyrůstal v opozici vůči svému surovému otci, i proto se jeho první kniha jmenuje »Můj boj (Mein Kampf)«. Vyrůstal v nebezpečné směsici obdivu k vlastní osobě a Oidipova komplexu - trpěl velkou láskou k matce. Když v jeho patnácti letech Adolfův otec zemřel, měla na něj až do dvaceti let největší vliv matka. Jejich vztah byl až nepřirozený. Když zemřela, označil to Hitler za největší ztrátu, která ho kdy potkala. Vzdělání Hitlerovi nikdy příliš neříkalo, neměl žádnou úctu k »profesorským typům«. Když v roce 1932 obdržel akademické vyznamenání od vlády v Braunschweigu, odmítl je. Nemluvil zásadně jinak než německy a poslouchal jen německé rádio, s výjimkou německého vysílání z Paříže a Moskvy. Hitler psal minimum dopisů, a když tak zásadně rukou, nepoužíval psací stroj. Víceméně se omezil na kratičké doprovodné texty ke květinám při svátcích. Nenosil tužku, papír, nedělal si žádné poznámky, jen kresbičky. Tyto kresby a skeče představují většinou vlajky, stranické symboly a domy. Vycházely vždy ze čtverce. Hitler s nikým nikdy nekonzultoval svůj termínový kalendář. Vždy říkal: "Nemám žádný soukromý život, ani soukromou korespondenci. To je cena, kterou musím platit." Od dětství byl nadaný neuvěřitelnou schopností pro jazyk, četl však málo. Vždy jen to, co pro něj mohlo mít cenu z rétorického hlediska. Obdivoval proto Solóna, Alexandra Velikého, Mariuse, Sullu, Bruta, Catilinu, Caesara, Heinricha VIII., Gustava Adolfa, Friedricha Velikého, Luthera, Cromwella, Napoleona, Kutuzova, Bluechera a Bismarcka, ale i Ježíše Krista, Mohameda nebo Mojžíše. Veškeré tyto myšlenky však Hitler vnímal pouze z hlediska svých propagandistických, demagogických a militaristických cílů. Biografie a spisy, ve kterých se nepíše o titánských protestech proti stávajícímu světu, Hitlera nudily. Při čtení Napoleona se například choval jako režisér akčního filmu. Přemýšlivá část jeho spisů ho vůbec nezajímala. Úderné slovo a dobrá fráze znamenaly pro Hitlera mnohem více než celé vagony suchých informací. Hitler byl schopen se koncentrovat, pokud ho téma zajímalo. Pak byl nadšeným posluchačem. Jakmile ho téma začalo nudit, dával okázale najevo svůj nezájem. Hitler poslouchal rád sám sebe. Často se pouštěl do monologů, nejraději na témata: »Když jsem byl ve Vídni« a »Když jsem byl voják«. Rád také hovořil o Richardu Wagnerovi a jeho operách. Nikdo se neodvážil ho přerušit. Při hovoru používal emotivních gest a když promlouval k ženám, nezůstalo jedno oko suché. Hitler pečlivě dbal o svoji image. Nikdy se na veřejnosti neobjevil bez svého pláště. Už vůbec nikomu nedovolil, aby ho viděl v koupelně nebo nahého. Oblékal se dle rad konvenčně, nepoužíval parfém. Když byl v roce 1923 upozorněn na ošklivost malého knírku, prohlásil: "Ať si nikdo o můj knírek nedělá starosti. I když teď není v módě, jednou bude, protože jsem ho takto nosil já!" Byl posedlý čistotou, miloval koupele, holil se denně a každý týden si nechával zastřihovat knírek a vlasy. Pozoruhodné je, že trval na tom, aby se najedli nejprve jeho spolupracovníci a řidič. Jednou v restauraci, když servírka obsloužila jako prvního Hitlera, vzal talíř a sám jej donesl svému řidiči. O sport se nezajímal, s výjimkou procházek neprovozoval žádnou tělesnou aktivitu. Velmi často ale v místnosti přecházel diagonálně z rohu do rohu a pískal si nějakou písničku. To byl pozůstatek z dob jeho uvěznění v Landsbergu. Ačkoliv rozuměl strojům, nikdy se nenaučil řídit auto nebo letadlo. Vyjížďky však miloval jako symbol soukromí. Když ale bylo venku špatné počasí, dům neopouštěl. Kvůli vojenské přehlídce však jel v otevřeném voze vždy i bez ohledu na déšť. "Nejsme buržoazie, ale vojáci," argumentoval. Jedovatý plyn v roce 1918 ho takřka připravil o zrak a pro lidi citlivé na barvy bylo utrpení pobývat v jeho blízkosti. Obklopoval se totiž jen velmi výraznými barvami, které jeho oči rozeznaly. Kvůli své nenávisti k »profesorským typům« odmítal nosit brýle až do roku 1937, nebral si dokonce ani sluneční brýle na zasněžené hory. Hitlerův hlas měl typický rakouský přízvuk. Málo se ví o tom, že v soukromí byl jeho hlas velmi měkký, obvyklá klišé o jeho ukřičenosti nejsou pravdivá. Výjimkou byly jeho stranické a vůdcovské projevy. Při nich se dostával do ráže a patrně tehdy byl opravdu šťastný. Když se nacisté rozhodli jít v roce 1923 do pouličních bojů, projevoval Hitler obzvláštní kuráž. Po zatčení měl sice strach z toho, že bude zavražděn, odvaha mu však nechyběla ani tehdy. V nouzových situacích zůstával vždy pozoruhodně klidný. Velmi dobře snášel i fyzickou bolest. Panickou hrůzu však měl z vody, protože neuměl plavat. Jeho jídlo bylo takřka vždy bez masa. Občas snědl trochu kuřete s rýží, výjimečně lososa jako předkrm. V 9.30 snídal jablko, teplé mléko nebo slabou kávu a chléb s máslem a marmeládou. Následovalo obrovské množství léků - 28 (!) tablet. Ty se dělily na dvě hromádky. Část léků byla na spaní, druhá na problémy se zažíváním. Oběd byl sice vždy naplánován na 13.00, ale obvykle se zpozdil až o dvě hodiny. Hitler obědval hrachovou nebo rajskou polévku s parmezánem, poté omeletu se špenátem, houbami nebo květákem. Jako zákusek se podával koláč. V 17.00 si Hitler objednal kávu nebo čaj s rumem, při svačině si rád pochutnal na oříškovém nebo čokoládovém dortu či lineckém koláči. Někdy jedl toust. Často neodolal pokušení rozpustit si v kávě dobrou čokoládu. Večeře byla naplánována na 20.00, obvykle se však zpozdila stejně jako oběd. Podávala se zeleninová mísa.