Jsem dítě ze spermabanky

Mladičké Claire z New Yorku je sedmnáct let. Když se jí na tváři objeví ruměnec, je to z důvodu, který jinak nepůsobí nikomu problémy. A to po otázce, kdo je její tatínek. "Je to někdo ze spermabanky," odpovídala obvykle ztichle. Nakonec se rozhodla otce najít a nyní se jí to skutečně podařilo... Claire je jedna z 350 tisíc dětí po celém světě, které byly zplozeny právě pomocí umělého oplodnění. Dětí, které se nikdy nedozví, kdo byl jejich otcem. Claire je z prvních, kterým se podařilo svého biologického otce najít. Její hledání začalo před čtyřmi roky. "Měly jsme s maminkou hádku. Řekla jsem, že bych si přála, aby tady byl táta. Ona se na mě rozčileně podívala a řekla: až ti bude 18, můžeš si ho jít hledat," vzpomíná Claire. Nikdy se neptala, kdo byl její otec, ani co se s ním stalo. Jednou se vlámala do zamčené skříňky. "Objevila jsem formulář, na kterém byl napsaný profil dárce spermatu, tedy mého otce: 1,90 m vysoký, vlnité hnědé vlasy, okolo třicítky, šedé oči, běloch," vypráví o šokujícím nálezu Claire. Šlo o studenta zoologie, který si prodejem spermatu přivydělával, živil se i jako klaun. Před několika týdny kontaktovala Claire spermabanku a zjistila, že plnoletým se sdělují informace a adresy jejich otců. Z prvního setkání má Claire strach. "Bude mě mít rád? Mám smysl pro humor, který máma nesnáší, po něm?" Zjistila si, že má i nevlastní sestru. "Z prodaného spermatu byla v roce 1983 zplozena dívka," vypráví svá zjištění. »Příbuzenstvo« Claire bude asi mnohem početnější. Z jednoho dárcovství spermatu totiž bývá v průměru oplodněno až deset žen. Kontaktovat svého biologického otce se nakonec Claire neodvážila. Převážil strach...