Klára Poláčková: Po Everestu se chystám na Sněžku

Letní šatičky, bohatá dlouhá hříva stažená do uzlu, velmi štíhlá postava. Kdybyste měli hádat, kde ta dívka pracuje, řeknete: V teplé kanceláři a patrně u zavřeného okna, aby ji silnější vítr neodfoukl. Částečně budete mít pravdu - v teplé kanceláři na ministerstvu Klára Poláčková (28) pracovala donedávna. Pak si namísto střevíčků obula masivní horské boty a vylezla na Mount Everest (8850 m). "Nádherný kopec Everest," říká zasněně. "Trošku větší kopec, to je pravda," uvádí to na pravou míru se smíchem. "Každý má svůj pomyslný Everest," dodává a v pohodové řecké restauraci si objednává velkou sladkou našlehanou kávu. Listuje bohatým jídelním lístkem. V horách se živila převážně vejci či jačím a kozím masem - takové menu by se mohlo jmenovat žádná sláva. "Na vrcholu jsme byli v sedm hodin ráno, to už se rozednilo, kolem šesté vyšlo slunce," vzpomíná sympatická brunetka na šestnáctý květen. "Přestalo sněžit, sluníčko protrhalo mraky, měli jsme úžasný výhled. Člověk se podívá a všude okolo nevidí nic než hory, mraky jsou pod vámi a nad vámi modrá obloha. Je teda hrozná zima. Řeknete si: tohle je to nejvyšší místo!" Ovšem žádné velké vznešené myšlenky či dokonce verše vás nenapadají, neboť je neskutečná, nepopsatelná zima a zdaleka není všemu konec: "Říkáte si: tak dobrý, mám část za sebou, přežila jsem - zatím. Udělali jsme pár fotek, na chviličku jsme vytáhli kameru a dolů. Když na to teď v klidu v kavárně koukám, napadá mě: To je paráda, tam bych se ještě někdy ráda podívala. Ale když si uvědomím, co všechno je s tím spojené... Jednou to bylo fajn, ale stačilo." Chlapi, jenom chlapi "Po měsíci jsem si říkala, že bych si pokecala s nějakou ženskou," podotýká Klára. "Pár holek bylo v základním táboře, třeba příjemná Belgičanka nebo tři exotické Filipínky, ale času na popovídání nebylo až tolik." Bezmála dva měsíce trávila ve společnosti čtyř mužů: Tashi Tenzinga, vnuka slavného šerpy Tenzinga, který jako první dobyl Everest s Edmundem Hillarym, dvou šerpů a kuchaře. "Chlapi byli vstřícní, zatáhla jsem je i do hovorů, které by tam asi jinak nezazněly," směje se Klára. "Vyčistit si hlavu se samými chlapy taky není špatný. Teď jsem si to vynahradila, kaváren s kamarádkami jsem si užila dost. S Tashim se známe přes rok, potkali jsme se loni na Cho Oyu (Himálaj, 8201 m), skvělý kamarád, parťák do nepohody." A o čem takhle plyne konverzace, když se dobývá nejvyšší vrchol světa? "Mlčí se," vysvětluje první česká přemožitelka Everestu. "Člověk jenom dýchá a počítá si, každý má v hlavě svoji rutinu. Někdo má písničku, kterou si v duchu odříkává, já jsem si počítala. Člověk se soustředí, hezky si odpočítává těch sedm osm kroků a odpočinek, vydýchá to a znovu. Není dechu nazbyt, komunikovali jsme očima, pohledem, posunky. Máte naučená gesta, kterými řeknete: Oukej, pauza. Dobrý, jdeme dál. Jen ohnout se a nasadit si mačky... člověk si je nasadí, pak si sedne a dalších pět minut to vydejchává. Bere to hrozně energie a síly, ještě k tomu mluvit, to už bych asi neudejchala." Co na sebe a jakou kosmetiku Kamarádi se smáli, že na fotkách z vrcholu vypadá jako koulička. Poradíte, Kláro, čtenářkám Nedělního Blesku, co si obléknout na Mount Everest? "Masivní velké boty, to je základní předpoklad, jak přežít. Potom vrstvené oblečení a dobrá péřová bunda a péřové kalhoty, ty udělají krunýř. Pak vypadáte jako medvídek. Ponožky stačí troje. Místo podprsenky sportovní tílko, žádné kraječky," směje se Klára. A jaká značka kosmetiky frčí na vrcholu? "To byla docela úleva, všechno zůstalo doma," tvrdí mladá horolezkyně. "Člověk vnímá mnohem podstatnější věci než to, kde mám tu řasenku a jestli se mi neumázl kus rtěnky. Vlasy jsem řešila, to je pravda. Po měsíci mi kluci umyli hlavu, to byli zlatí. Vyřešili to elegantně, čekali na počasí. V základním táboře, když přestane občas foukat vítr a opře se sluníčko, udělá se příjemné teplo, kolem té nuly. Ohřáli konev s vodou, zaklonila jsem se, něco pomyli. To bylo moje malé fintění." Nebylo by náhodou jednodušší, kdyby se před velehorskou výpravou nechala ostříhat? Kdepak! Má kudrnaté vlasy, které když se ostříhají, účes vyskočí a vypadala by jako černoušek. "Babička, ta by mi dala," říká Klára. "Mám vlasy po babičce. Odpustí mi všechny moje výstupy na hory, ale kdybych si ostříhala vlasy, to by nepřežila!" Tma, zima, trápení U nás v listopadu zazimujeme chaty a chalupy, poněvadž bychom tam umrzli. Klára spala v základním táboře ve stanu, kde bylo minus patnáct i minus dvacet, výš ji pak čekaly ještě studenější noci. "Babičky to měly dobře vymyšlené, dávaly do postele gumové lahve s horkou vodou. My jsme měli něco podobného. Do kovové lahve jsme v noci nalili horkou vodu, strčila jsem si ji do spacáku a ještě ráno byla vlažná," popisuje. Spí se špatně a lehce, stane se, že se člověk probudí a lapá po dechu. Depresi Klára nepamatuje, ale tam nahoře si každý zažívá svá malá trápení: "Dva měsíce člověk průběžně strádá. Tělo hubne, špatně se jí, přijde únava, organismus je pořád v zápřahu. A tam se věci neléčí, jediná léčba je jít zpátky dolů. Lidi dostali výškovou nemoc a skončili. Slzeli, když se na tu horu podívali. Museli se otočit a jít zpátky. Možná zase za rok. Nebo už třeba nikdy..." Co říkají maminky Klářina maminka je sportovní nadšenec. Když jí však Klára před dvěma roky sdělila, že se pokusí zdolat nejvyšší jihoamerickou horu (6962 m), radost neměla. Po návratu povídá dceři: "Dobrý, zkusila sis to, dáš pokoj." Jenže Klára nastínila plán s Everestem. "Chvilku jenom seděla, dívala se na mě, rozdýchala to a řekla: No tak jo. Dobrý," vzpomíná Klára. Přítel rovněž neomdlel, ale ani se nenabídl, že útlou dívku doprovodí. "Tam já bych ho nechtěla," ohrazuje se Klára. "Hory jsou hodně individuální, člověk se potřebuje soustředit, a to by bylo spíš rozptylování," soudí. Dobře že Kláru její nejbližší neviděli v den D, kdy dobývala vrchol. Měla strach: "Lezli jsme v noci, nebyl měsíc ani hvězdy, sněžilo, viděli jsme na metr a půl. Dáváte nohu před nohu a jde o to přelézt, přežít, jít dál. Mžouráte sněhem na kolmou ledovou stěnu, brýle nemůžete mít, byly by okamžitě zasněžené. Bála jsem se..." Na podzim chystá další horskou výpravu: na Sněžku. "Nižší hory mohou být na pohled hezčí než Himálaj," usmívá se. Na vrcholu si koupí pohlednici nebo tatranku, což Everest rovněž neumožňuje.