Z bunkru, kde se rozhodovalo o osudech světa, bude muzeum studené války

Desítky metrů pod starým kupeckým domem, pár kroků od metra Taganka v centru Moskvy, se před půl stoletím rozhodovalo o osudech světa. Z podzemního opevněného bunkru číslo 42 vedl sovětský vůdce Nikita Chruščov rozhovory s americkým prezidentem Johnem Kennedym, v bludišti podzemních chodeb pracovali v největším utajení radisté, telegrafisté a rozvědčíci. Nedávno byl jeden z nejtypičtějších pozůstatků studené války odtajněn a prodán v aukci. Současní majitelé chtějí v opevněném podzemním bludišti vytvořit zábavní centrum s restauracemi a muzeem věnovaným právě studené válce. "Bunkr je 60 metrů pod zemí, celková jeho plocha je více než 7000 metrů čtverečních. Celkem zde bylo asi 300 místností, průchodů, galerií a tunelů, ve kterých pracovalo až 2500 vojáků i civilního personálu," popisovala ČTK podzemní bludiště současná ředitelka Olga Archarovová. Přísně utajený podzemní objekt sloužil od konce 50. let jako velitelské stanoviště pro ministerstva obrany a spojů, pracovali zde také specialisté sovětské tajné služby KGB. Hlavním úkolem bunkru bylo zabezpečit telefonní a telegrafické spojení mezi vedením země a armádou v případě jaderné války. Hlavní tunel je široký tři a vysoký až pět metrů, z něj vybíhají další průchody. Stěny podzemního města jsou pobity mohutnými železobetonovými plásty, ve své době byl prostor absolutně izolován, aby odolal jadernému ozáření. "Lidé zde pracovali 24 hodin denně, měli k tomu všechny nutné podmínky - vodu, čističku vzduchu i odpadů, elektriku, potraviny, léky, zóny oddychu. Bez spojení s vnějším světem zde mohli vydržet až tři měsíce," uvedla ředitelka. Obrovské podzemní haly trochu připomínají rozlehlé prostory moskevského metra. Při průchodu chodbami se za tlustými stěnami občas ozve zvuk vlakové soupravy. "Únikové východy mířily do stanic metra, to co slyšíte, je opravdu metro," potvrdila průvodkyně. "Sice to vypadá jako bunkr, ale není to bunkr, ani obyčejný kryt. Prostor měl speciální určení - bylo to velitelské místo a byl zde centrální telegraf," dodává. V podzemí měl svůj kabinet ministr spojů, jeho asistentky zde chodily v bílých pláštích a lodičkách. "Z ministrova kabinetu také Chruščov vedl rozhovory s Kennedym v době karibské krize, právě odsud byl dán příkaz o odsunu sovětských raket z Kuby," připomněla klíčové okamžiky studené války Archarovová. Objekt byl budován v letech 1952 až 1956. Aby zmátli nepřátelské špiony, nechali sovětští architekti vybudovat na střeše domu, pod kterým vznikal bunkr, obrovský bazén. "Aby i při snímkování ze vzduchu nepřátelé mysleli, že je tu voda," vysvětlila ředitelka. Na konci 70. let bylo rozhodnuto, že je třeba místo zrekonstruovat a vybavit modernějšími přístroji. Opravy se ale protahovaly. V bouřlivých a krizových letech devadesátých přestaly chodit peníze ze státního rozpočtu, zařízení připadlo státní společnosti Centrální telegraf. Ta si ale v roce 1995 spočítala, že na rekonstrukci nemá a místo uzavřela. Vloni byl objekt odtajněn a nabídnut k prodeji. "Pracovali tady naši dědové a otcové, chceme tu proto vystavit fragmenty z tehdejšího života, fragmenty z doby studené války," vysvětlila ředitelka, která ale nechtěla prozradit, za kolik současní majitelé objekt koupili. Po půl roce od koupě se v pozemí opět pracuje - čtyři měsíce prý trvalo pouze vyčistění hlavních chodeb od nánosů bahna a špíny. Kdy budou v podzemí restaurace, bowlingový klub, střelnice se simulátorem jaderného odpalovače a výstava o studené válce si netroufla odhadnout ani Archarovová. "Muzeum bychom chtěli otevřít už na podzim, vše ostatní bude následovat," řekla pouze. Po předchozí domluvě je ale možné podzemní prostory navštívit už nyní. V Moskvě je dodnes několik desítek podobných podzemních objektů spojených s dobami nepřátelství mezi Východem a Západem. Podle Archarovové s jejich odtajňováním nikdo nepospíchá. Možná si ruští generálové, kteří v poslední době stále častěji používají vůči západní politice rétoriku z doby studené války, myslí, že se ještě budou hodit. Podle Archarovové ale nemají podobné úvahy smysl. "Jediné, co s podobnými prostorami můžeme udělat, je předělat je v objekty národní hrdosti. Právě o to se snažíme," řekla ČTK.