Vítejte u mistra Everestu

Příkrá ulička, deset patnáct minut chůze z centra novozélandského Aucklandu. Dolů k moři se už člověk nedostane. Mezi dvěma očividně milionářskými sídly mu v tom brání nenápadný domek bez čísla popisného. Jakýsi pomníček s horolezeckým cepínem hned u vchodu dává tušit, že adresa je správná. Po zazvonění se objeví vysoký šlachovitý důchodce. "Vy jste sir Edmud Hillary?" ptá se uctivě návštěvník. "Jen Ed, já si na tituly nepotrpím. A kdo jste vy?" "Viktor, Česko, bývalé Československo. Přinesl jsem vám ochutnat naše pivo a chtěl bych vám potřást rukou." Starší muž je očividně potěšen. "Prahu znám a v pivu jste velmoc. Pojďte dál," říká jeden z nejslavnějších horolezců všech dob, který před více než půl stoletím jako první zdolal nejvyšší vrchol světa Mount Everest. Teď je mu sedmaosmdesát, chystá se na dovolenou na Antarktidu a směje se při otázce, co pro něj bylo při legendárním výstupu nejtěžší: "Vymočit se otvorem v patnácticentimetrové vrstvě oděvu sedmicentimetrovým penisem." Byla to náhoda. Viktor (34) si s přítelkyní Evou (25) po návštěvě svatby jeho sestry v Austrálii udělali šestitýdenní výlet na Nový Zéland. Měl našetřeno z několikaleté práce v cizině, naposledy v Irsku, kde dělal barmana. Poněkud větší šance ke slušnému výdělku než v rodné Karviné. "Stoupali jsme na sopku Taranaki, chvílemi po čtyřech, protože to foukalo. Na odpočívadle byla v kameni zasazená stříbrná pamětní deska sira Hillaryho. Napadlo mě, že jeho rodiště je vlastně dvě hodiny autem odtud," vzpomíná na impuls k prosincovému setkání Viktor. "A najednou sedíme u něj v obýváku:" Češi? To musíte na kafe Adresu našli na internetu, nic jednoduchého, chytili se až po třech hodinách, když narazili na horolezcovu elektronickou odpověď na dopis žáčka základní školy. Na první zazvonění v poledne otevřela Hillaryho manželka June. Vdova po jeho příteli, s nímž jako první motorizovaně zdolal jižní pól. Oženil se s ní po smrti své ženy, která zahynula i s dcerou, když se za ním vydaly na návštěvu právě do Antarktidy. "Spí po obědě, co mu chcete? Potřást rukou legendě? Přijďte kolem páté, s radostí vás uvidí," usmála se paní Hillary. "Koupili jsme české pivo, to tady nebyl problém, chtěli jsme mu ho nechat u dveří, pořád jsme nevěřili, že nás přijme," vypráví návštěvník. Platil dvěmi zélandskými pětidolarovkami, na kterých je jejich budoucí hostitel vyobrazen. Komu kromě diktátorů se takové cti dostane už za života? Pak se za brankou zjevila horolezecká legenda a nedala, než že návštěva musí dovnitř na kafe. "U nás vám kdejaká rádoby celebrita ani neodpoví na pozdrav a tady vás taková osobnost pozve k sobě domů," srovnává Viktor. Paní bývalá prezidentová Clintonová a nynější senátorka a kandidátka na hlavu Spojených států dostala podle Hillaryho křestní jméno. Ještě ve funkci první dámy změnila svůj oficiální program, aby ho mohla osobně pozdravit při jedné z jeho turistických návštěv USA. Otcovým včelám kradl med Sir Edmund Hillary se jako vyslanec Nového Zélandu v Nepálu, Indii, Pákistánu a Bhútánu setkal s monarchy, prezidenty i premiéry mnoha zemí, zasloužil se o rozvoj Himalájí, a teď vyžadoval, aby mu Viktor a Eva neříkali sire, ale jen Ede. Usadil je v obýváku, vypnul baseballový přenos v televizi, pohladil kocoura a poprosil manželku o kávu pro hosty, sám si dopřál minerálku. České pivo si s radostí uložil do lednice. "Praha, to je kouzelné město, ale příroda se mi víc líbila na Slovensku," začal povídání. Jako jeden z mála mimoevropských cizinců věděl, že jsme se se Slováky rozdělili. Nemohl vynechat vzpomínky na Alpy, které miluje, přestože mu tam zahynuli dva kamarádi. Málokde se v horách či na ledových pláních nezabil někdo z jeho přátel. Avšak kdyby na ta místa zanevřel, musel by se vzepřít všemu, co dělal. Místo toho se před Viktorem a Evou těšil na čtrnáctidenní výlet na Antarktidu. "Šerpa Tenzing nebyl nosičem, ale plnohodnotným členem výpravy," vyprávěl Ed Hillary o zdolání nejvyšší hory světa dvěma mladým Čechům ve svém obýváku. "Pod vrcholem jsme my dva měli nejvíc sil, tak jsme prostě vyrazili. Dolezli jsme skutečně spolu, drželi jsme se za ruce." Fyzickou kondici měl vypilovanou z novozélandských hor už odmalička, zdolával je za každého počasí a když třeba jako mladík potřeboval peníze pro výpravu na jednu ze vzdálenějších sopek, potají vytočil a prodal med z otcových včelstev. Na svůj věk je pořád ve formě, i když nerad mění téma hovoru a dceru, která zrovna přijela na návštěvu, představil slovy: "Seznamte se s mou sestrou." "Ale tati!" zasmála se. Podepsaný pas "Doporučil nám prohlídku poloostrova Coromandel, který prý má nejraději z celého Zélandu. Jezdil tam často s první, i teď s druhou ženou," říká Viktor, jenž spolu s přítelkyní během pobytu absolvoval výpravy snad na všechny sopky v zemi, včetně těch nejznámějších z filmu Pán prstenů. "Těsně před odletem jsem si uvědomil, že jsem zapomněl sira Hillaryho požádat o podpis." Zajel za ním znovu. Bylo mu to trapné, ale bez takové trofeje přece nemohl ostrovy opustit. Jeden z nejslavnějších horolezců všech dob se zlobil, že tentokrát nechce jít český turista dovnitř. Ale rozveselilo ho, že odmítl podepsanou fotografii, nýbrž chtěl autogram do svého cestovního pasu vedle novozélandského razítka. O dva dny později na letišti v Aucklandu sice imigrační úředník nad vpiskem do dokladu kroutil hlavou, jelikož myslel, že jde o nějaký vtípek či čmáranici, ale po vysvětlení jen vzdychl: "Ježíši, to je opravdu podpis Hillaryho! On ještě žije? Jak jste se k němu dostal?"