Už nám nechybíš!

Vypátrali jsme matce opuštěné dcery. Jsou šťastné s adoptivními rodiči. Zatím ji nechtějí vidět. První vzkaz od dcer po deseti letech: Moc si tě nepamatujeme. Nevíme, co bychom ti řekly. Nečekaly jsme, že se objevíš, dej nám čas, musíme se s tím srovnat. To jsme měli vyřídit Gině Knigge (37), která ještě jako Bohdana Součková odešla za štěstím do Německa. Malou Adélku a Zuzanku nechala v Praze s bývalým manželem, po jehož smrti byla nevědomky zbavena rodičovských práv. Nevěděla ani o následné adopci. V minulém Nedělním Blesku vyprávěla o svém nelehkém životě, o zoufalém a marném hledání dětí. Prosila dívky, aby jí daly šanci, žádala alespoň pět minut na vysvětlení svých pohnutek a prosbu za odpuštění. Dcery se nám podařilo vypátrat. Příběh plný emocí pokračuje. Pěkná upravená vilka. Za vraty dva ostří psí hlídači, které je potřeba zavřít do kotce, aby návštěvník mohl projít ke dveřím a dál do útulného obývacího pokoje. Paní domu servíruje kávu, cukroví a říká: "Původně jsme si chtěli osvojit jen jedno dítě. Ale sourozence přece nebudeme rozdělovat." Mladší z dívek, půvabná Zuzana (18) s dlouhými havraními vlasy, sedí u stolu a snaží se vzpamatovat z překvapení. "Vlastně si na ni ani moc nepamatuju. Když přijela z Německa, museli mi říct, kdo to je," vzpomíná na jedno z posledních setkání s biologickou matkou. "Bála jsem se, že si nás odveze." V době rozvodu rodičů jí byl rok a čtvrt. Nějaký čas ještě žili všichni pohromadě, holky byly přes týden ve školce. Pak osaměly s otcem, přestože byly svěřeny do matčiny péče. Gina tvrdí, že ji exmanžel v opilosti opět zbil a vyhodil z bytu, který dostali od jejího strýce. "Táta nám zase říkal, že vzala peníze, co měli doma, a odešla," krčí rameny Zuzana. Na něj si naopak pamatuje velmi dobře. "Nevzpomínám si, že by na nás někdy chtěl vztáhnout ruku, byl strašně hodnej." Bití si ještě měla užít dost, ale později a od někoho jiného. "Nejvíc jsme milovaly, když nám pořídil vysoké židličky a mohly jsme s ním vařit. Uměl fantastické polévky a guláš." V očích se jí objeví slzy. "Nejhezčí bylo, když jsme spolu všichni tři usínali. Asi byla chyba, že po tom, co mu našli rakovinu, nechtěl chodit k doktorovi." Možná později... Otec jim zemřel, když bylo Zuzaně šest a Adéle sedm let. Dívek se ujali jeho bratr s manželkou. "Začalo to dobře. Přivedli nás do pokoje, kde jsme měly připravené naše hračky. Byli hodní, jenže postupem času se to zhoršovalo," vzpomíná Zuzana na čtyři roky u opatrovníků. Někdy v té době došlo ke zmíněné návštěvě Giny, kdy museli holkám říct, že jde o jejich mámu. "Připadalo mi, že strejda s tetou nechtěli, abysme se s ní vídaly." Podle Zuzany by se poslední období života v náhradní rodině dalo označit za týrání. "Když jsme se chtěly napít, musely jsme se dovolit. Dva roky jsem neviděla televizi, rok jsem nesměla ven, jen do školy. Četla jsem stále dokola stejné knížky, byla to nuda." Jednou v noci nemohla spát, tak šla za tetou do ložnice. Pohladila ji. Dostala výprask za to, že ji probudila. "K jídlu byl chleba s máslem, sušenky jen za odměnu. Když jsme si je vzaly ze špajzu, následovalo bití. Z hladu jsme kradly v obchodě." O tom, že na ně Gina posílá peníze, dokonce víc, než byly určené alimenty, nevěděly. "Byly jsme s Adélou tak zoufalé, že jsme na sebe žalovaly, aby zmlátili tu druhou." Ale uznává, že byly se sestrou "živější" a že toho na strýce s tetou bylo asi moc, protože měli ještě své dvě děti. "Najednou si pro nás přijeli lidé z azylového domu a já byla nakonec ráda." Hodné vychovatelky, procházky, hry, jízdy na koních. Zanedlouho se vydaly na první návštěvu k bezdětným manželům, kteří je chtěli. "Vzpomínám si, jak jsem se naparádila a pak jsem brečela, že už od nich nepůjdu pryč." Netrvalo dlouho a v pěkné upravené vilce se dívky mohly definitivně zabydlet. Jedenácté narozeniny už Zuzana slavila tady, v květnu roku 1999 soud rozhodl o adopci a děti dostaly příjmení nových rodičů a nové rodné listy. Gina byla i papírově vymazána z jejich života. "Mám chvilky, že si vzpomenu, ale připadá mi, že je to všechno pryč. Ani nevím, co bych jí řekla. Ale nové jméno si vybrala hezké, Gina se mi moc líbí," povídá Zuzana u stolu v útulném obývacím pokoji. Zdá se, že z ní mluví i oprávněná křivda: Mámo, kde jsi byla, když jsem tě nejvíc potřebovala? "Kdybych si mohla vybrat, chtěla bych, aby to znovu dopadlo takhle. Tady jsem šťastná." Za rok bude maturovat, střední školu pomalu končí i Adéla, která už bydlí s přítelem jinde. Ta jen vzkázala po telefonu, že teď nemá na Ginu čas ani myšlenky, možná později. "Táta mi hrozně připomíná mého tátu, také by se pro nás roztrhal," říká o adoptivním otci Zuzana. "Občas se mi zdál sen, že mi taky umřel a já se probudila ubrečená." Jak ztratila děti Gina Knigge (dříve Bohdana Součková) se vdávala těhotná v sedmnácti letech. S o jedenáct let starším Jindřichem měli vzápětí po Adéle druhou dceru Zuzanu. Rok nato se rozvedli. Děti měla Gina svěřené do péče, ale tvrdí, že ji exmanžel zbil a ze společného bytu vyhodil. Dcery chodily do týdenní školky, ona na ně platila a mohla je vídat. Protloukala se všelijak. Pak poznala pozdějšího druhého manžela a odstěhovala se za ním do Německa. Po smrti Jindřicha prý nemohla z ciziny přijet a soud ji, aniž by o tom věděla, zbavil rodičovských práv. Opatrovníky se stali Jindřichův bratr s manželkou. Gina platila alimenty a dohodla se s nimi, že si dcery časem odveze do Německa. Jenže ty skončily v azylovém domě. Když matka požádala soud o vrácení dětí, zjistila, že byly adoptovány. Novou identitu nesměla znát. Počkala, až oběma bude osmnáct a začala po nich pátrat. Obrátila se i na Nedělní Blesk, který dívky s velkou pomocí čtenářů našel. Zuzana s Adélou si vzaly čas na rozmyšlenou, jestli se s Ginou budou chtít setkat. "Jsem šťastná, že alespoň vím, že jsou v pořádku a mají lepší život než já, chápu, že na ně nemůžu spěchat," napsala nám z Německa v SMS Gina.