Fetovali a kradli! A z Gruntu začali nový život...
Aby zapomněli na drogy, makají na samotě u lesa! A jako rehabilitace jim poslouží obyčejné kozy
Adresa: Na samotě u lesa. Jedeme mezi loukami na samý konec obce. Dál musíme pěšky lesem. Otvírá se nám pohled na samotu - grunt z 19. století. Je dočasným domovem pro muže, kteří se dříve topili v drogovém moři. V domě u lesa, kde se jakoby zastavil čas, chtějí začít nový život. Za sedm let se to podařilo více než třem desítkám klientů z celé republiky. Jsou "čistí", našli si práci, navázali dobré vztahy s rodinami. Museli však ujít kus cesty plné odříkání, pochybností i bolesti. První kroky udělali z Gruntu. Resocializační terapeutická komunita Grunt v Březnici na Zlínsku je ze 17 podobných zařízení v Česku jediná, která není dotovaná. Na všechno si vydělává sama. Klienti, kteří za pobyt nic neplatí, chovají slepice, husy, kachny a 20 koz. "Z 90 procent si vyděláváme. Občas dostaneme sponzorský dar. I kdyby kluci makali 10 hodin denně, náklady to ale pokrýt nestačí. Chodíme dělat sádrokartony, výškové práce, v zimě jsme shazovali sníh ze střech. Zákazníci jsou s námi spokojeni," říká Jiří Mareček (47), bývalý vychovatel v diagnostickém ústavu a podnikatel, který zaměstnával sociálně handicapované. Klientům se věnuje společně se čtyřmi terapeuty. "S financemi bojujeme celoročně. Projekt je na 1,8 milionu, ale vlastními silami jsme ho schopni naplnit do milionu. Necelou čtvrtinu tvoří dary sponzorů. Stalo se, že nás odpojili od elektřiny, protože jsme včas nazaplatili. Pomohli nám bývalí klienti. Toho si moc cením," líčí situaci Mareček.
PŘÍBĚH PRVNÍ STANDA (24) "Hodně rád vařím. Jsem vyučený kuchař. Oproti čtyřhvězdičkovému hotelu je to ale rozdíl," říká kluk, který si po prváku udělal velké prázdniny. Šňupal pervitin, doma kradl peníze. "Sám bych dál život nezvládl. Tady je souznění s přírodou. Naučil jsem se kydat hnůj, vyrábět sýr, posbírat od slepic vajíčka, být samostatný. Nejde ani tak o abstinenci, ale jak se člověk k životu postaví. To zjistí až v komunitě. Chtěl bych najít fajn holku, které by moje minulost nevadila," říká zasněně a přikládá přitom do kamen. PŘÍBĚH DRUHÝ PETR (26) Žije na statku víc než rok. Když se začal učit automechanikem, vtáhl ho do spárů heroin. "Vyučil jsem se, ale píchal jsem si denně a další studium s drogami již nešlo skloubit. Skončil jsem na civilce," vypráví sympatický kluk s náušnicí. Odmítá focení. Otec pracuje na ministerstvu, matka je rovněž mediálně známá. "Nechci jim ublížit. Mohu si za to sám. Dětství jsem měl krásné a drogy jsem před nimi dlouho tajil," říká. "Nestíhal jsem shánět peníze. Doma jsem je nebral, i když jsme jich měli vždycky hodně. Začal jsem s vloupačkami, kradl jsem auta. Byl jsem několikrát odsouzený. Naštěstí to vždy skončilo podmínkou. Od rodičů jsem odešel, abych je netrápil. Spával jsem u známých. Občas taky v krabicích ve vchodech domů," pokračuje. Léčil se, ale vždy začal znovu. Až se ocitl v Gruntu. PŘÍBĚH TŘETÍ ADAM (22) Z Gruntu již dvakrát utekl. "Už to neudělám. Mám jasno," říká. "Učil jsem se zámečníkem. Do té doby jsem ani nekouřil. Byl to raketový start - cigarety a marihuana. Ve druháku hodně extáze, ve třeťáku nitrožilně pervitin. Výplata padla na drogy. Rodičům jsem ale nevzal ani korunu. S partou jsme okrádali lidi. I za bílého dne. Měl jsem na krku loupežná přepadení. Naši mě vyhodili. Vrátil jsem se s tím, že se chci léčit. Trvalo to víc než dva roky. Myslel jsem si, že jsem z toho venku. Loni 2. prosince jsem si píchl pervitin a lítal jsem v tom znovu. Měl jsem vidiny. Schovával jsem se v listí, všichni mě chtěli zabít. Proto jsem skončil tady." PŘÍBĚH ČTVRTÝ ONDRA (25) Chyběly mu základy pro normální život. Měl obrovské problémy sám se sebou. "Byl jsem lhář, podvodník, bral jsem drogy. Na automatech jsem prohrál 200 tisíc. Grunt byla druhá šance pro život. Strávil jsem v něm dva roky. Otevřel mi obzory," říká muž, který je dnes šťastně ženatý, má dítě a vypracoval se na vedoucího velké prodejny. "Získal jsem zkušenosti, které mě posunuly dopředu. Bez Gruntu bych to nikdy nedokázal. Tam jsem se podíval do zrcadla, které mě přesně zpodobnilo. Grunt má duši. Tu mu vtiskl zakladatel Jiří Mareček. Stará se o nás dál. Vyslechne nás. Jsem rád, že existuje. V mém životě moc znamená," svěřil se Ondra.
