Neuvěřitelné chování zvířat

Stejně jako mezi lidmi, i mezi zvířaty se najdou výstředníci, kteří se za každou cenu musí něčím lišit. Jejich odlišnosti ale většinou na rozdíl od těch lidských mají svůj smysl. Bazilišek neběhá po vodě proto, aby ohromil své okolí, ale aby unikl nepřátelům. Hroší kůže neprodukuje sekret podobný opalovacímu krému, aby se tlustokožci mohli beztrestně opalovat, ale protože by bez něj v horkých dnech nepřežili. Ryby nemění pohlaví a tím i zbarvení z marnivosti, ale protože je k tomu donutí okolnosti. A krajta nesedí na vejcích, aby trumfla své hadí kolegy, ale prostě proto, že to tak příroda zařídila. Keporkakova bublinková síť Keporkaci prosluli hlavně svými zpěvy, málokdo ale ví, že jsou to i mimořádně lstiví lovci. Aby si ušetřili práci s naháněním ryb, vymysleli si mnohem mazanější systém lovu. Když má tato velryba hlad, ponoří se do hloubky a vyčíhá si vhodné hejno ryb. Pak začne vypouštět bublinky a kroužit. "Jak se bubliny vznášejí ke hladině, vytvářejí kolem hejna bublinkovou síť. Ryby se při nebezpečí shlukují k sobě a stoupají k hladině, čehož keporkak obratně využívá," říká Romana Anděrová. Když jsou ryby pěkně shromážděné uprostřed bublinek, vydá se keporkak na hostinu. Díky své lsti tak s podstatně menší námahou naloví víc ryb, než kdyby na hejno zaútočil bez přípravy. Hroší krém na opalování Hroši potí krev! S touto bombastickou zprávou se ještě nedávno vraceli cestovatelé z Afriky. Všimli si totiž, že dokud je hroch ve vodě, jeho kůže je břidlicově šedá. Když se ale nějakou dobu vyhřívá v bahně na břehu, nápadně zrůžoví a z kůže za krkem a kolem uší mu vyrazí načervenalý sekret. Ten pak stéká po hroším těle a budí dojem, jako kdyby zvíře krvácelo. Vědci si proto na hrochy řádně posvítili a zjistili, že onen růžový sekret není ani krev, ani pot, ale něco mnohem překvapivějšího - hroší verze krému na opalování. Hroch má totiž ve skutečnosti kůži sice silnou, ale mnohem jemnější a zranitelnější, než se traduje. "Proto mají kůži protkanou spoustou žlázek, které roní olejovitý růžový sekret. Jeho kapičky utvoří jednolitý film, který funguje podobně jako krém na opalování," vysvětluje zooložka Romana Anděrová z pražské zoo. Hroší "opalovák" dokonce podobně jako ten lidský obsahuje i látky, které filtrují ultrafialové záření. Navíc má i antibakteriální účinky, takže hrochy, kteří jsou proslulí vzájemnými šarvátkami, chrání před infekcemi. Krajta nebo slepice? Co se plnění mateřských povinností týče, krajty se spíš než ostatním plazům podobají slepicím. Krajta totiž jako jediný had nerodí živá mláďata, ani vajíčka neklade do nor, různých skulin nebo do země, kde mají zajištěnou stálou teplotu. Místo toho praktikuje mnohem komplikovanější systém - matka naklade vajíčka, obtočí se kolem nich a obětavě je zahřívá, dokud se mláďata nevylíhnou, což trvá asi dva měsíce. Ještě předtím se ale pořádně vyhřeje, aby měla správnou teplotu. Během sezení na vejcích pak krajta škube svaly a chvěje se, čímž svoji tělesnou teplotu ještě zvyšuje. Turbo kukačka Kukačka kohoutí má na ptáka velmi netypickou vlastnost - před létáním dává přednost běhu. V této disciplíně opravdu vyniká, při lovu nebo při úprku před nepřáteli dokáže vyvinout rychlost až 42 km/h, čímž strčí do kapsy i leckterý bourák brázdící kalifornské silnice. Při běhu navíc kormidluje ocasem, což jí umožňuje rychle změnit směr. Kukačka by dokonce trumfla i lidského rekordmana na stometrový sprint Asafu Powella. Ten zvládl stovku za 9,77 s, kukačce by stačilo pouhých 8,57 s. Příroda v jejím případě šikovně vyřešila i přísun energie. Na kůži mezi křídly má tmavou skvrnu, která funguje jako solární panel - kukačka jím přijímá teplo ze slunečního záření, díky kterému se rychle prohřeje a získanou energii může obratem investovat do tryskového sprintu. Baziliškův běh po vodě Kukačka kohoutí není jediným zdatným běžcem ve zvířecí říši. Predátory dokáže pořádně překvapit i agama nebo bazilišek. Když jde do tuhého, vztyčí se oba ještěři na zadní a před svým pronásledovatelem prchají po dvou. Přitom kormidlují dlouhým ocasem. Agamy i bazilišci umí běhat dokonce i po vodní hladině. Sice to nevydrží dlouho, nakonec jim stejně nezbyde nic jiného než plavat, ale svých nohsledů se tak elegantně zbaví. Plachtící poletušky Lidská snaha ovládnout nebesa může být poletuškám pro smích. Tito hlodavci velikosti malé veverky jsou totiž velmistři v plachtění. Díky kožní bláně napjaté mezi všemi čtyřmi končetinami umí maličkatá poletuška plachtit až do vzdálenosti 150 metrů. Při letu kormidluje huňatým ocasem, což jí umožňuje nejrůznější otočky i bezpečné přistání na dalším stromě.