Tito lidé bojují o život: Dáváme naději

Těžký a vyčerpávající je boj s vážnou nemocí. Navíc často trvá téměř nekonečnou dobu. Kromě samotných pacientů trpí a strádají i rodiče a další nejbližší příbuzní. Šťastné překonání nemoci pak ale rodinu ještě více semkne. Přinášíme příběhy tří mladých životů, které se musí vypořádat se třemi různými život ohrožujícími onemocněními.

---

Toníček statečně bojuje se smrtí. Desetiměsíční chlapec zůstane přes zimu v nemocnici Celou zimu bude muset v ostravské fakultní nemocnici strávit 10měsíční Toníček Bolík z Holasovic. Chlapec trpí nevyléčitelnou svalovou atrofií a zbývá mu jen kousek života. Jeho oslabený organismus zatíží i menší nachlazení. Proto ho rodiče zatím domů nevezmou. "Právě prodělal rýmu, měl ztížené dýchání," potvrdila Toníkova matka Zdeňka (30). S dítětem je v nemocnici každý den. "Péče je na vysoké úrovni, jsme lékařům i sestrám moc vděční," pochválila zázemí dětské kliniky. Původně chtěla vzít syna do domácí péče, ale obavy o zdraví Toníčka, který by tak byl ve styku s často nemocným bratrem (4), vedly rodiče k rozhodnutí ponechat dítě na klinice. Chlapec bojuje statečně s nehybností končetin kvůli poruše přenosu mezi nervem a svaly. Po většinu času mu pomáhají dýchat přístroje. Za rozumné zhodnotil rozhodnutí rodičů mluvčí nemocnice Tomáš Oborný. Toníkova máma si v nejbližší době vyzkouší na oddělení péči o syna 12 hodin bez přestávky. "Nemůžeme si dovolit svěřit dítě do domácí péče bez předchozího ověření, zda to rodiče zvládnou bez ohrožení zdraví pacienta," upozornil Oborný. Mimo sterilní prostředí nemocnice bude dítě více náchylné k různým virózám, které oslabený organismus vysílí. Přestože se už hošík nemůže téměř hýbat, má se stále čile ke světu. "Je veselý a už si brblá slabiky. Jen máma se mu ještě nechce říkat," směje se Bolíková. Ráda si vymění zkušenosti s rodiči, kteří mají podobně postižené dítě i s každým, kdo projeví zájem o osud Toníčka na mailové adrese zdenka.bolikova@seznam.cz. Protože dítě zůstává v nemocnici, rodiče zatím nezaloží konto na pořízení domácího dýchacího ventilátoru. "Přesto děkujeme všem, kdo chtěli přispět," dodala. Lidé poslali na účet nadace přes čtyři miliony korun. Dominika čeká transplantace jater Dominik Burda (5) dostal šanci na pokračování života. V neděli odjíždí s rodiči do Hamburku, kde na klinice podstoupí transplantaci jater. Malý chlapec z Hodoňovic na Frýdeckomístecku totiž trpí cirhózou. Dominik na sebe v deseti měsících převrhl hrnec s horkým olejem. Lékaři ho zachránili, ale loni v květnu mu začala selhávat játra. Stanovisko doktorů znělo jasně. Transplantace nebo smrt. "Začali jsme si shánět informace, konzultovali jsme problém s odborníky. Zjistili jsme, že největší zkušenosti a 95ti procentní úspěšnost mají v Hamburku," vzpomínal otec chlapečka Vladislav Burda (35), který se rozhodl svému synovi darovat jaterní štěp. Jenže pojišťovna u dětí s hmotností vyšší než deset kilogramů zákrok v cizině neproplácí. A Burdovi potřebných pět miliónů korun neměli. "Uspořádali jsme sbírku a za rok a půl se na našem účtu sešly přes čtyři miliony korun, což považujeme za něco mimořádného. Peníze jsme už odeslali na kliniku," uvedla ředitelka Výboru dobré vůle nadace Olgy Havlové Milena Černá. "Všem moc děkujeme. Z Hamburku nám napsali, že v pondělí máme nástup. Samotná transplantace by měla být provedena za další tři až čtyři týdny," řekla Dominikova matka Lucie Burdová (29). Domů se malý pacient vrátí až v lednu. "Ježíšek tady na mě počká až budu zdravý," smál se Dominik a balil si do tašky nejmilejší hračky, aby mu nebylo v nemocnici smutno. Zvítězila v boji s rakovinou Mladá žena vyhrála v boji s rakovinou. Jarmila Grbavčicová (33) zjistila dva roky po smrti své sestry Lucie (19), že má také rakovinu. Onemocněla Hodgkinovou chorobou, což je vzácný druh zhoubného nádoru. "Je to ojedinělý typ nádoru, kdy jsou napadeny lymfatické uzliny. Většinou jim trpí mladí lidé, ale prognóza na vyléčení je sedmdesáti procentní. Ovšem musí prodělat chemoterapii a ozařování," říká lékař z hemato-onkologické kliniky v Brně Zdeněk Král. "Na nemoc jsem přišla sama. Našla jsem zduřelou uzlinu na krku. Protože moje sestra umřela na rakovinu mízních uzlin, dostala jsem strach a šla jsem na vyšetření. Moje obavy se potvrdili. Lékaři mi dávali tak půl roku života, pokud se nezačnu hned léčit," vzpomíná Jarmila a hned dodává. "Nechtěla jsem klasickou léčbu a půl roku jsem jezdila po léčitelích. Na doporučení jednoho z nich mi mamka píchala Tripsin, dříve hojně používaný lék proti zánětům. Můj stav se však nezlepšil. Nastoupila jsem na chemoterapii a ozařování. To trvalo další půl rok, ale myslím si, že díky Tripsinu jsem to lépe zvládla." Jarmila měla štěstí i hodně síly. Už tři roky je zdravá a užívá si života a svého syna. Všem kdo se jí na nemoc zeptá s úsměvem odpoví: "Zkuste cokoliv a nedejte jen na jednu radu."