Jedenáct dní a je tu... boeing

Ve skladech jsou připravené kusy budoucího trupu, v krabicích čekají na svou chvíli sedačky a plastová okénka. Padesát kilometrů kabelů zatím leží stočeno do klubka. Raz, dva, tři, start! Na tohle všechno se vrhá parta šikovných chlapů. Mají jedenáct dní na to, aby dali dohromady nové letadlo a Nedělní Blesk se jim přitom díval pod ruce. Nahlédl totiž do továren v americkém Seattlu. Do města, kde se boeingy už téměř sto let vyrábějí. Skoro před sto lety koupil zakladatel firmy William Boeing v americkém státě Washington ve městě Seattle kus pole- teď se nachází uprostřed města - a postavil na něm první továrnu. Dnes jsou v Seattlu továrny dvě. Jedna na jihovýchodě města - Renton. Tam se Boeingy 737 montují, k finální úpravě ale přelétávají 70 km jihozápadně od města do továrny Everett, kde se montují i všechny ostatní stroje, které firma vyrábí. K továrně neodmyslitelně patří letiště. Po smontování se stroje jednotlivých aerolinek zalétávají rovnou na místě. 1. "Přišel materiál". Z hliníkových prefabrikátů se začne dávat dohromady trup letadla. Pro typ 737, který létá na střední vzdálenosti, například po Evropě, se vyrábějí díly v USA. Pro většího "bratříčka" 777 létajícího na dlouhé vzdálenosti, se vozí lodí z Japonska. 2. Na tomto válci se z jednotlivých prefabrikátů smontuje základ trupu letadla 3. Do hangáru dorazil smontovaný trup. Je natřený speciální zelenou barvou, která ho má hned od začátku uchránit před korozí. "Tělo teď čeká na orgány". Natáhne se do něj kolem padesáti kilometrů kabelů, namontují se některé z přístrojů do kokpitu - pilotní kabiny, skla do okýnek. Až bude letadlo několik kilometrů nad zemí, kde je -50 °C, ocení cestující izolaci, která je ochrání před mrazem. 4. Na tomto soklu bude později viset motor. Ten je ale nejdražší součástí letadla a montuje se až naposled. V soklu jsou čidla monitorující teplotu, tlak, výkon motoru... "Kapsou" se přivádí do motoru palivo umístěné v nádržích křídel a centrální části trupu. 5. Tak a teď se pustíme do křídla. Zespodu je ještě vidět odhalená konstrukce. Montují se přistávací reflektory a klapky na náběžné hraně. Je to vysunovací pás, který se používá při startu a přistání. Letadlo díky nim může "letět čumákem zvednutým co nejvýše" a zároveň pomalu klesat nebo stoupat prudce vzhůru. 6. V 10 km nad zemí, kde se letadlo zhruba pohybuje, je jen pětinový tlak oproti tomu, na který jsme zvyklí. Letadlo proto funguje tak trochu jako papiňák. Je přetlakované. Přetlakovaná část je od "čumáku a zadku" letadla oddělena příčkami. Do čumáku se upevní radar. Ten bude pilotům schopný na displejích ukazovat počasí, varovat před bouřkami. Piloti si s jeho pomocí navolí i to, jak daleko před letadlo se chtějí podívat. Na okýnku kokpitu visí "průvodka". Jednotlivé aerolinky mají různé požadavky na rozmístění, barvu sedadel, technické vybavení, ale třeba i vybavení kokpitu. Navíc piloti různých zemí jsou zvyklí na své displeje a za nic by je nevyměnili. 7. Tady pozor na přesnost! Budou se montovat výškovky, které regulují stoupání a klesání. Musejí sedět na milimetr. Kdyby se někde udělala chyba, letadlo by například mohlo mít větší spotřebu paliva. Další proudový motor bude vyrábět elektřinu a studený vzduch do klimatizace. V továrně by bordeláři neuspěli. Na stolku mechaniků je několik plastových bedýnek, na každé je zaznamenáno, kolik nářadí v ní přesně je. Po skončení montáže musí být vše na svém místě. Chybí šroubovák? "Máte třicet minut, aby se našel..." Pak je výroba zastavena, dokud se zapomenutý "vetřelec" nenalezne. Mohl by ve stroji napáchat pěknou paseku. 8. Tak a je čas se po pěti dnech pohnout z místa. Letadlo je jeřábem přesunuto do dlouhé výrobní haly a za čumák a zadek připojeno k pohyblivým vozíkům, visí tedy ve vzduchu. A může se vyjet. Stroj se pomalu pohybuje směrem vpřed. Na své cestě hangárem potkává předpřipravené součástky, které do něj budou vmontovány. Třeba sedadla. Ta už čekají na svou chvíli někde na "křižovatce". 9. Polední pauza. Po ní přijde na řadu kontrola křídla se vším »nádobíčkem«. Svou premiéru si odbude i podvozek. 10. Až úplně na závěr se montují motory. Důvod? Oba mají hodnotu jedné třetiny celé ceny letadla. To přijde na miliardu korun. Jeden motor tak stojí 150 miliónů korun. Výrobci z legrace říkají, že bez motorů je letadlo jen takový lepší autobus. 11. Hotové letadlo má za sebou návštěvu v »kosmetickém salónu«. Muselo ale přeletět do druhé továrny, se speciálním oddělením, kde se letadla stříkají. Trvá to den. Na letadlo si můžete nastříkat prakticky cokoliv. Tenhle stroj už oschl a může se vypravit do světa. Luxus a budoucnost v oblacích Vedle technického vybavení si do letadla můžete pořídit třeba i spací kóje. Ty se ale dávají do typu 777, který létá na dlouhé vzdálenosti a má místo i v prvním patře, tedy zhruba v první třetině trupu za kokpitem. Nebo není libo kavárnu? Tohle je první třída letadla budoucnosti. Jmenuje se Dream Liner - snové letadlo. Začne se vyrábět od příštího roku, na obloze si na něho ale musíte ještě nějaký ten rok počkat. Jeho smontování bude trvat neuvěřitelné tři dny. Navíc bude postaveno z nového - kompozitního materiálu, který je lehčí a odolnější než dříve používané materiály. Zajistí i to, že pokles tlaku ve výškách nebude mít tolik dopad na pokles tlaku uvnitř letadla a nebude se tedy muset tolik vyrovnávat.