Víte, jak se chytají hadi?
Jedovatí hadi jsou dnes v módě. Někteří chovatelé se o ně však nedokáží dobře postarat a hadi pak "vyráží" za dobrodružstvím
Jedovatý korálovec na chodbě paneláku, hroznýš prolézající tunelem metra, hroznýši královští na toulkách po Liberci. Hadi v poslední době utíkají svým majitelům jako na běžícím pásu a vesele se plazí českými městy. Čím to je? Především nezodpovědností chovatelů, kteří ke svým miláčkům přišli jako slepí k houslím a neumějí se o ně pořádně postarat. "Dneska jsou jedovatí plazi v módě," říká pardubický chovatel Tomáš Mazuch (24). "Málokdo ale ví, že starost o takového tvora je běh na dlouhou trať. Třeba na dvacet let. A každý den!" Víte, jak vypadá práce takového chovatele a jak práce strážníka, který musí řešit průšvihy a nevyzpytatelné "útěkáře" odchytávat?
Strážník Jiří Pařez rozebere kvůli "uprchlíkovi" auto Klidně rozebere auto do posledního šroubku nebo přeháže sklep plný cihel. "Zkrátka pro to, abych našel zatoulaného hada, jsem schopen podstoupit téměř cokoli," říká kladenský strážník Jiří Pařez (30). Nedávno se mu takový husarský kousek povedl. Jeho největším úlovkem byl dvoumetrový hroznýš. "Volali nám strážníci ze Slaného, že na silnici našli velkého hada. Nevěděli, co s ním, tak ho zabalili do pytlů a odvezli na služebnu. Já jsem ho vlastně "vybalil", zjistil jsem, co je zač, a odvezl do záchranné stanice zvířat Aves v Kladně," vypráví. Hroznýš, kterého se chtěl majitel zřejmě zbavit, měl na několika místech těla těžké popáleniny. "Asi se nevešel do terária a kůže se mu škvařila o žárovku," říká Pařez. Za deset let, kdy pracuje u kladenské městské policie, odchytil asi pětadvacet hadů. Jak ale dodává, ne všechny odlovil ve službě. "Hady pomáhám odchytávat i pro záchrannou stanici zvířat Aves." Tam také končí všichni cizokrajní hadi, ještěrky a třeba i leguáni, kteří se toulají v Kladně a okolí. "Pokud se nepřihlásí majitel, zůstávají v Avesu prakticky do konce života," vysvětluje. "To nám třeba volala paní, že už má pár dní ve skleníku hada. Zavřela ho tam a prý jí tam nevadil, ale teď už by tam potřebovala jít. Tak ať s tím něco uděláme. Ukázalo se, že měla ve skleníku metrovou korálovku sedlatou," vzpomíná strážník. Jiné je to ale s "místními" hady. "Spousta lidí vidí obyčejnou užovku a volá policii," usmívá se. "I tak ale vyjedeme na místo a zkontrolujeme, co je to za hada. A pokud je to některý z našich, odchytíme ho a vypustíme o kousek dál. Právě takový byl i zatím poslední "policejní případ". "Volal nás pán, že se vrátil z chaty u Berounky a má v autě hada. Ať jsem ale hledal jak hledal, hada ne a ne najít. Postupně jsme tak s kolegy začali rozebírat vnitřek auta, včetně čalounění. Nakonec jsem ho objevil ve škvíře u sloupku dveří," vypráví. Ukázalo se, že hadí cestovatel je asi třiceticentimetrové mládě užovky hladké. "Užovku jsme pak naložili a odvezli zpátky k Berounce," dodává strážník, který také několik let jedovaté hady choval. "Když se nám narodil syn, radši jsem tyto plazy prodal. Ale trochu mě děsí nejnovější koníček bohatých lidí. V módě je totiž mít doma třeba i kobru."
"Nejsou to vraždící bestie" Chov a l agresivní a smrtící mambu, pomáhal lékařům při tsunami na Srí Lance zachraňovat uštknuté lidi, zná se s významnými chovateli v Evropě, hady si dokonce sám chytá. Chovatel jedovatých hadů Tomáš Mazuch (24) z Pardubic tvrdí: "Dokážu tahle zvířata odhadnout a jedno vím jistě: Nejsou to vraždící bestie." Přesto ale platí ona známá poučka: Nikdy není dobré dráždit hada bosou nohou! * Chovem a prodejem jedovatých hadů se živíte, nebo je to jen váš koníček? Je to koníček. Živit se prodejem jedovatých hadů totiž není vůbec jednoduché. Počet chovatelů takto nebezpečných zvířat je omezený a tím pádem je omezený i počet zákazníků. Mám pár známých, kteří se prodejem jedovatých hadů živí, ale mají k tomu ještě i další zvířata, třeba ještěry nebo nejedovaté hady. * Choval jste i proslulou mambu. Proč jste ji dal pryč? Mamby jsou hrozně nebezpečné už proto, že měří až dva a půl metru, jsou rychlé, hbité, hodně jedovaté a na rozdíl od jiných druhů agresivní. Při své cestě po Keni jsem viděl mamby i přes tři metry dlouhé. Je to had, který budí respekt i u nejzkušenějších chovatelů. Nechtěl jsem, aby došlo k neštěstí. Kdyby utekla, byl by to průšvih. Přesto ji při troše štěstí u nás seženete. * To bych ale měla na prodejci chtít nějaké povolení, že? Jaké úřední procedury musí chovatel podstoupit, aby ho získal? Povolení na chov nebezpečných zvířat, které vychází ze zákona na ochranu zvířat proti týrání. Pak musí chovatel zaplatit 500 korun za jednoho nebo 1000 korun za dva a více jedovatých hadů a s chovem může začít. Myslím ale, že mnoho lidí povolení nemá, takže pozor! * Kde vy osobně jste hady sehnal a jak? Hady jsem si dříve pořizoval na burzách. Dnes se ale znám s mnoha chovateli od nás i ze zahraničí a vzácnější hady získávám od nich. Několik "kousků" jsem si odchytil v přírodě sám. Jinak hada nejčastěji seženete právě na „burzách“, daleko lepší je ale mít kontakty na známé chovatele. Poslední dobou je módou nakupovat hady v Německu, kde je lepší nabídka. * Musíte si člověka, který od vás jedovatého hada kupuje, ověřit? Pravidlem ale je neprodávat jedovaté hady lidem pod 18 let. Hada neprodám ani na první pohled nezkušenému člověku. * Vy sám už jste zažil nějaký "hadí" průšvih? Bohužel ano. Ten nejklasičtější: utekli mi hadi - několikrát zmije, ale i kobry. Kobry jsou vůbec chytří a potměšilí tvorové. Minulý rok "číhala" kobra lesní na moji maminku za sporákem. Ale vzhledem k tomu, že maminka má s hady už zkušenosti, vše se obešlo bez následků. * Takže mezi sousedy jste vyloženě oblíben. Sousedi mají pochopení. Vědí, že chovu jedovatých hadů rozumím a že se nemůže nic stát. Dokonce když mi utekly stromově žijící ještěrky z Afriky, sousedka je u sebe doma odchytila a donesla mi je. * Jaká jsou tedy základní bezpečnostní opatření při chovu? Doporučuji dobře zabezpečená terária a kvalitní pomůcky, jako jsou pinzety, manipulační "hadařské" háky, kleště, brýle atd. Také si musíte držet od hada odstup. Jakmile se k němu přiblížíte moc blízko, znervózní a uštkne vás. Rozhodně si s těmito tvory nezahrávejte pod vlivem alkoholu. * Vypomáhal jste někdy s odchytem hada? Pomáhal jsem českému lékaři v polní nemocnici na Srí Lance při uštknutí chřestýšovitým hadem v období katastrofy tsunami. * Už vás nějaký váš svěřenec uštkl? Máte doma sérum a znáte zásady první pomoci? Uštkl. Naše zmije obecná a jednou balkánská zmije růžkatá. To jsem si pak pobyl asi týden v nemocnici. Antisérum nemám, už z toho důvodu, že samo vpíchnutí není bez nebezpečí kvůli alergické reakci. Navíc jsou tyto látky velice drahé a mají krátkou dobu použitelnosti. * Útok jakého hada se nedá přežít? V podstatě žádného a zároveň všech. Když vás kousne velmi jedovatý tajpan do tukové tkáně a vyloučí jen málo jedu, tak se vám nestane téměř nic. Na druhou stránu vás může kousnout mládě zmije obecné do tepny a umřít můžete rychle. Většinou se ale považují za nejnebezpečnější druhy mamby, tajpani, vodnáři, kobry, bungaři, někteří chřestýši, zmije. Vždy smrtelné je uštknutí od mamby černé. * Popište svůj "běžný den s hady". Každý den musím hady rosit, dolévat vodu do misek, dávat potravu, kontrolovat jejich stav a "kochat" se z jejich krásy. Vím, že mi čtenáři nebudou věřit, ale jedovatí hadi nejsou zlá zvířata, která chtěji vraždit. Chtějí si jen pomocí své výzbroje obstarat potravu a chránit se před živočišnými druhy, které jim chtějí ublížit - třeba před člověkem.
