Expedici na ledovou horu zradila vedra

Tropy, dvacetistupňové mrazy, sníh, led i atmoféru pouště s velbloudy prožíval v červenci zlínský horolezec Václav Pátek (55). Všechny tyto rozmary přírody mu poskytla cesta k druhé nejvyšší hoře světa - K2 (8611 m. n. m.). Zatímco my v Česku jsme se pekli v 35stupňových vedrech, Pátek musel vydržet čtyřicítky. "Přitom foukal vítr, člověk musel být oblečený. V noci klesala v kopcích teplota na extrémních minus 20. To bylo pořádné zchlazení. Jsem astmatik, ale tam jsem problémy neměl. Nedovedu to vysvětlit," líčil. Na "výlet" na K2 ho pozvali členové kanadsko-americké miniexpedice. Konkrétně Hana Weingartlová, která pochází z jižní Moravy. Výstup má být připomínkou 100. výročí založení Kanadské horolezecké asociace. Pro cestu na vrchol si expedice zvolila méně používaný přístup z čínské strany. "Byli tam tři měsíce. Já jsem si bohužel mohl dovolit jen měsíc. Lézt na vrchol nebyly mé ambice. Vzal jsem na sebe dobrovolně úlohu šerpy a pomáhal s vynáškou horolezeckého materiálu ze základního tábora (3900 m) do předsunutého (ABS) ve výšce (5100 m), tedy až k patě K2. Ze Zlína jsem jim táhnul české trekingové hole, sněhové kotvy, naše polévky v sáčku a těšili se na sušenky Tatranky. Mým cílem bylo odzkoušet v těchto podmínkách trekingové boty a sportovní sandály vlastní výroby. Obstály skvěle," radoval se horolezec, který nezapomněl přibalit do krosny ani valašský všelék - slivovici. "Maskoval jsem ji ve třetinkách od Energy drinku," přiznal. Byla to Pátkova první cesta do pohoří Karakoram. Jeho předcházející expedice směřovaly vždy do Himálaje. K miléniu si například »vylezl« na Čho-Oju ( 8201 m), šestý nejvyšší kopec na světě. "Šerpové v této oblasti nepracují. Vše se přepravuje na velbloudech. Najatých jsme jich měli 25. Nejotravnější z cesty byly policejní stanice - chek posty, kde jsme se museli hlásit. Jedna byla dokonce ve výšce 2800 metrů," pokračoval. Pátek s přáteli procházeli územím druhé největší pouště světa v Ujgurské oblasti Číny, zdolávali ledovec. "Ten je náročný délkou asi 20 kilometrů, ale byl nádherný. Je na něm navršeno kamení a lemují ho úžasné "kajícníky". To je led, vytvořený sublimací. Dosahuje výšky až 15 metrů. Byla to úžasná cesta a pohled na K2, který byl před námi," popisoval. Pátek je první Čech, který se dostal k patě K2 od výstupu Josefa Rakoncaje v roce 1983. "Mrzí mě to, že jsem nemohl výš, ale čas a finance mi to nedovolily. Výprava v těchto dnech fixuje a zavěšuje na pilíř K2 fixní lana. Výstup na vrchol je otázkou počasí a za jak dlouho zafixují nejtěžší úseky," konstatoval. Zbytek expedice nakonec musel svůj cíl vzdát a vrchol nevyzpytatelné K 2 nezdolal. "Zužovali je přes den hrozná vedra. Z vysekaných stupů přes den tekla voda, v noci zase vše zamrzlo tak, že lana museli ráno vysekávat. Padaly i nebezpečné laviny, dva členy zranily padající kameny," vysvětlil neúspěch Pátek. "Je to škoda. Po dlouhých 20 letech mohla na K2 zase stanout česká noha! Tři horolezci mají sice americké a kanadské občanství, ale všichni se narodili v Česku a stále se tak trochu jako Češi cítí. Na vlast nezanevřeli. Z českých horolezců byl na vrcholu jen Joska Rakoncaj. Jako jediný člověk na světě tam stanul dvakrát - z čínké i pakistánské strany v roce 1983 a 1986," připomenul Pátek