Očekávaný poklad zámek zatím nevydal

Jen velmi pomalu, metr po metru, odhaluje svá tajemství nejzáhadnější a také nejhlubší studna v Evropě. Nachází se na zámku Zbiroh na Rokycansku, je hluboká 163 metrů a ještě před rokem byla celá zasypaná nejrůznějším odpadem i sutí. Specializovaná firma ji vyklízí a všichni stále věří, že v hloubce narazí na poklad. Zbirožská studna má na svém kontě i jeden lidský život. V roce 1686 spadl do studny Adam Tygr z Rakovníka, který se ji pokoušel vyčistit. Vlezl dovnitř a přiotrávil se plyny. "Podle dochovaných informací ho vesničané vytáhli ze studny za nohu už mrtvého. Studnu potom vyčistili havíři, kteří měli zkušenosti s prací hluboko pod zemí," přiblížil okolnosti dávné tragédie Oldřich Šelenberk, který řídí práce na vyklízení zasypané studny. Dolů jen na laně "Za nejpřísnějších bezpečnostních opatření tady pracuje průběžně dvacet lidí. Dolů do studny může vždy jen jedna osoba. Obvyklá pracovní doba na dně studny je šest hodin. Rekordem je dvanáctihodinový pobyt uvnitř studny, ale to by si asi nikdo nechtěl zopakovat," dodal s úsměvem Šelenberk. Už pohled do útrob studny nahání strach. Dolů se nejezdí výtahem. Pracovník v kompletní báňské výstroji je spouštěn na laně. Usazen je do kovových držáků, pomocí kterých se potom vytahují ze studny kbelíky se sutí. Nyní se kope v hloubce 106 metrů. Studna je hloubená ve velmi tvrdém buližníku. Do hloubky 20 metrů má kruhový profil, do 80 metrů ji pak tvoří šachta o rozměrech 2,20 x 2 metry. Od hloubky 81 metrů je obložena dřevěným bedněním a má rozměry 1,80 x 1,40 metru. Dřevěné obložení působením vody ztvrdlo na kámen. Kontrolu vzduchu uvnitř studny zajišťuje elektronická sonda na měření kyslíku. Toho je dole dostatek a pracuje se tam bez dýchacích přístrojů. Před každým kopáním uvnitř studny se ale musí složitým a poměrně zdlouhavým způsobem vyčerpat voda. Sloupec vody je vysoký 25 metrů. Voda se žene na povrch důmyslným systémem čerpadel, která tvoří doslova celou kaskádu. Jíl, střepy i stříbro Studna byla zasypána vším možným, od kamenů přes jíl, sklo a pařezy až po naštípané dříví, železo i další materiál. "Na první věci jsme narazili už v hloubce 15 metrů. A postupovalo to dál až do hloubky 90 metrů. Našli jsme zbytky nejrůznějších zbraní, sklo, ale i stříbrné věci, hodinky a také různé písemnosti a dokumenty," líčí Šelenberk. Nalezené věci sice hodně poškodila voda, ale šikovní restaurátoři už dokázali leccos zachránit a rozluštit. Věci do studny naházeli příslušníci SS a německého Wehrmachtu, kteří na zámku ve Zbirohu za 2. světové války působili. Před ústupem vojsk skončily archiválie i další předměty v zámecké studni. Čekání na beton "Pomocí nové metody, při níž se použila ultrazvuková tužka, jsme oddělovali od sebe jednotlivé listy dokumentů. Ty se potom zakonzervovaly, aby se tak zamezilo jejich další zkáze," řekl restaurátor Benjamín Bartl. Dokumenty vytažené ze studně se nyní stanou součástí zámecké expozice. Podle pracovnic archivní správy ministerstva vnitra jde například o průkazy žáků autoškoly SS, údaje o vyznamenání vojáků SS i zprávy o tom, jakých tažení se zúčastnili. Nechybí ani seznamy pohřešovaných vojáků z východní fronty. "Stále však věříme, že ten skutečný poklad na nás čeká až dole. Předpokládáme, že bude ukryt pod falešným dnem. Musíme počítat i s tím, že tam budou nastraženy nějaké výbušné systémy. Ale na to jsme připraveni. Jak při kopání narazíme na beton, bude jasné, že jsme něco našli," dodává Oldřich Šelenberk.