Zbraně za miliardy, stačí si vybrat

Polovina července byla v Nižním Tagilu, asi třistapadesátitisícovém ruském městě za Uralem, mimořádně horká. Šestatřicetistupňové vedro rozpálilo i tribunu ve vojenském zkušebním polygonu na jižním okraji města. Kdysi tam nikdo nesměl. Teď se ale celý areál změnil na pár dní v korzo pro desetitisíce lidí. Konala se tam 5. Mezinárodní výstava zbraní a vojenské techniky. Mezinárodní v tom smyslu, že na ni mohli přijet i cizinci. To, co se tu předvádělo, bylo ale až na vzácné výjimky výhradně ruského původu. I když Rusové samotní naznačovali, že to, co je tu k vidění, není ani zdaleka všechno, co by mohli předvést, šel ze "vzorků" jejich zbraní mráz po zádech. Někomu strachy, jiným z nadšení. Tank se objevil v oblaku kouře ze spálené nafty a ostře zabočil vpravo. Po pár desítkách metrů už jel zhruba sedmdesátkou a k betonové zdi, sahající metr padesát nad asfalt, se blížil velmi rychle. Ozvala se rána jako z děla, provázená výkřiky lidí, přihlížejících z tribuny. Tank narazil na zátaras a přenesl se přes něj. Vypadalo to, jako by ho přeskočil. Z ampliónů se ozval nadšený hlas moderátora ukázky: "Právě jste viděli modernizovaný tank T 90 U, kterému se právem říká "skákající tank". Vyrábí ho Uralská vagónka v našem městě. Hurá!" Podobných novinek bylo na polygonu v Nižním Tagilu víc. Patřily mezi ně i modernizované stíhací střemhlavé bombardéry SU 27 SM, modernizovaný mohutný dopravní vrtulník Mi 28, schopný dopravovat modernizované obrněné transportéry stejně jako spousta dalšího "nářadí", potřebného k bojování. Všechno tady bylo zmodernizováno Možná to vycítili i zájemci o ruské zbraně, kterých se prý letos sjelo do města za Uralem kolem dvou tisíc. Většinou z Indie, Číny, jižní Ameriky a Afriky. Ty nejdůležitější zájemce ruští partneři před okolím úzkostlivě tajili. Ubytovali je v komfortních vilách v okolních lesích, kde se kdysi rekreovali odboráři z místních zbrojovek, a drželi je stranou od ostatních. Věděli, proč to dělají. Například důstojníci indické armády, kterým se mimo jiné velmi zalíbil "skákající tank", si ho nechali zvlášť pro sebe předvést večer, na prázdném polygonu. Totéž si vymínili Číňané, ovšem ti chtěli nejvíc vidět bojové i dopravní vrtulníky a letadla. V kuloárech výstavy, potažmo veletrhu (který je po Dubajském druhým největším na světě) zaznělo, že podepsané smlouvy na dodávky ruských zbraní dosáhly dvanácti miliard dolarů a že to nemusí být konečná částka. "Sklízíme ovoce své politiky," řekl Nikolaj Malych, jeden z vedoucích představitelů Uralské vagónky. "Máme perfektní konstruktéry a naše zkušenosti sahají do dob druhé světové války. Máme se o co opřít." To je pravda. Stalin nařídil po začátku války s Němci evakuaci všech zbrojovek z evropské části Ruska za Ural. Už tam zůstaly. I proto bylo ještě nedávno zdejší obrovské území často nepřístupné. Ani adresy tu neexistovaly, jen poste restante. Teď jsou dveře sem pootevřené, ale je třeba říci, že hlavně v souvislosti se zbrojními obchody a obchodováním vůbec. Jinak se změnilo jen málo. Ale lidé jsou přece jen sdílnější. A tak se Čech za Uralem může dozvědět, že ona "vagónka na tanky" nedávno koupila dva počítačem řízené obří soustruhy z Brna. "Slibovali jme si od nich zkvalitnění a zrychlení obrábění tankové oceli. První se povedlo, druhé ne. V našich podmínkách to moc rychle nejde," řekl Nedělnímu Blesku jeden z konstruktérů. "Ale jeden z vašich montérů si tady našel nevěstu." Nebyl to jediný Čech, o kterém v Nižním Tagilu hovoří. Tím druhým je záhadná postava, známá jen pod přezdívkou "bankéř". Prý na veletrhu uzavřel smlouvy na dodávky stavebních a ženijních strojů pro ruskou armádu ve výši stovek miliónů euro. Jednali s ním jen ti nejvyšší zdejší činitelé, po městě se pohyboval v uzavřené limuzíně s kouřovými skly a nechyběly ani hlasy, že prý žil jakoby v ilegalitě. Anebo ve strachu, že bude poznán.