Brouček v motokáře

Že porodí závodníka, ba dokonce možná slavného závodníka Formule 1, to paní Andreu Novotnou z Náchoda nenapadlo ani ve snu. Domnívala se, že se jí přihodí to, co většině ostatních matek: narodí se běžné miminko a až dosáhne věku pěti let, bude se držet máminy sukně a plačtivě krabatit obočí, jakmile na něho kdokoli cizí jen krátce pohlédne. Tak to se nestalo. Pětiletý Jakub Novotný se po motokárové dráze řítí až stokilometrovou rychlostí. Už vyhrál Hobbycup Vysoké Mýto 2006. Věncem pro vítěze a dětským šampaňským se pak chlubil v mateřské školce. V kolika letech Jakub s motokárami začínal, když v pěti působí jako zkušený borec? Zní to neuvěřitelně, ale začínal ve třech letech. "Každý nám říkal: Neblbněte, je to malý dítě," vypráví Jakubova maminka Andrea Novotná. "Ale on to zvládal. Na chalupě byla po bráchovi minikára bez motoru. Museli jsme ji strkat. Nebo jezdil z kopce mezi plechovkami." Plazit se ve stroji bez motoru by ovšem nastálo uspokojilo jen bázlivého suchara, tím méně chlapce, jemuž údajně koluje v žilách benzín namísto krve. "Zpočátku jsem se na to nemohla koukat," přiznává Andrea Novotná. "Manžel na laně zkoušel, jestli to kluk vůbec zvládne. Pak jezdil na kole vedle něho. Strach jsem měla, ale když na to teď vzpomínám, bylo to pěkný." Zatímco Jakubovi vrstevníci si netroufali ani za volant autíček na Matějské pouti, kdy řídí zpravidla tatínkové, Kuba si to sám a sám svištěl ve řvoucím stroji po závodní dráze. "Teď už má třetí káru postavenou přímo na něho," říká paní Novotná. "To víte, že je to cenově náročné. To máte: speciální homologovanou helmu, kombinézu, límec, korzet, boty, platí se i za trénování na dráze. Zatím to táhneme sami. Někdy si říkám: Ježíš, tolik peněz. Co by za to všechno bylo!" K ženské duši si motokáry nebudují cestičku zase tak snadno, hlavním iniciátorem veškerého dění je samozřejmě Jakubův tatínek, jehož profesi lze celkem lehce uhodnout: řidič kamiónu. "To bylo hrozných kilometrů, co jsem se za ním naběhal, když ještě jezdil bez motoru," vzpomíná Marek Novotný. "Tak jsem si řekl: Já se za tebou nebudu, ty kluku, honit, a zkusili jsme to s motorem. Jeho úplně první jízda, to byl zážitek. Projel zatáčku, a jak neuměl ubrat plyn, narazil do gum. Do týdne se to naučil. To už jsem mu na kole nestačil a koukal jsem na něj z lavičky." Ta první Jakubova motokára byla maličká a kraťoučká, taková se u nás vůbec nevyrábí. Jeho nynější stroj stál zhruba šedesát tisíc a přičteme-li cenu helmy, kombinézy a bot, vyšplhá se celková suma na sto tisíc korun. "Po roce se trubky unaví a chcete-li držet krok se špičkou, je třeba káru vyměnit," upozorňuje pan Novotný. "Všechno se odvíjí od peněz. Starší závodník už musí mít lepší techniku a větší káru, což přijde za rok zhruba na milión a půl." Spí s plyšákem Kuba odmala sbíral autíčka a prý si jich velice vážil. "Nikdy nerozbil autíčko," říká jeho tatínek. Jakub spí s plyšákem jako mnozí předškoláci, ale na rozdíl od nich často v karavanu. Prostě si pro něj přijede trenér a jedou trénovat do Německa, do Vysokého Mýta, do Písku. "V Rychnově jsme si zkusili vzít káry, řidičák mám, ale kluka nedoženu," usmívá se paní Novotná. "Nebojí se, má dobrý reflexy. Jak trénuje odmalička, má velikou sílu v rukou, teď v Mýtě udělal sto padesát kol a byl v pohodě. Já odřídila pět kol a unavilo mě to, ruce bolely." Kdo si chce malého Kubu omrknout, nemá velkou šanci, že jej zastihne v trvalém bydlišti. My jsme ho objevili na motokárové dráze v Písku-Hradišti. Člověka vysloveně uhodí do uší strašlivý řev motorů. Tady není místo pro společenskou konverzaci, musíte neuvěřitelně hulákat. "Motokáry jsou relativně bezpečný sport," tvrdí Kubíkův trenér Marek Skřivan. "Stroj je velice ovladatelný, velkou bouračku nepamatuju, není to nebezpečné. Tento rok musí Kuba najezdit co nejvíce kol a dostat káru zcela pod kontrolu. Má dobrou fyzičku, postřeh a rychlé reakce. V motokáře se musíte velmi rychle rozhodovat, čas na rozhodnutí činí nula celá nula nic. U Kuby je vidět vyložený talent. Příští rok pojede mistrovství v Itálii nebo v Německu." O Kubíka se na cestách stará trenérova manželka Šárka. "Přes den je v pohodě, večer se mu trochu stýská a chce uspávat," říká tato křehká blondýnka. Její sedmiletá holčička také jezdí v motokáře, ale zřejmě poněkud jiným způsobem. "Holka tomu nedá, co ten kluk," uvažuje Šárka. "Na rovince jede na plný plyn, asi devadesátkou, ale do zatáček se bojí. Manžel říká, že to v ní prostě není." Zato Kuba nezná co je strach. Rád sedá do motokáry i za deště, že to prý pěkně klouže. V mateřské školce údajně o ničem jiném než o motokárách nemluví.