Když tetřívci tokají...

Říká se tomu v myslivecké mluvě divně, ale výstižně - "pšoukání". Když totiž tetřívek přiletí v době rozmnožování na tokaniště - místo, kde se pere o slepičky s ostatními kohoutky - vydá ze sebe zvuk, podobný vytažení zátky z lahve. Zní to jako silné ču-fššš a hlas divokého kura se nese velmi daleko. Přesně tak to vypadalo před pár dny v honitbě Knížecí stolec v Boleticích na Šumavě. Třiadvacet tisíc hektarů zatím netknuté přírody tu mají na starosti Vojenské lesy a statky, lesní správa v Horní Plané. S jejím vedoucím Václavem Henzelínem jsme už před pátou ráno seděli v chvojnaté boudě na louce, hezký kus daleko od civilizace a nábožně poslouchali tokající tetřívky. Bouda jim vůbec nevadila, natolik byli zaujati sami sebou. Pšoukání střídalo bublání, zvláštní zurčivý zvuk, který stoupal a klesal a prolínal se s dalšími hlasy přírody. Nádherný lesní chorál byl ale letos možná poslední. Tetřívků v Boleticích už nežije víc než dvacet. Jestli vyjdou plány na stavbu sjezdovek na zdejších kopcích, zmizí. A s nimi i další zvířata...