Leopardí muž

Šéf cirkusu JO-JOO nedá bez šelem ani ránu "Včera jsem si dal leoparda pod hlavu jako polštář," vypráví se spokojeným výrazem v obličeji pan Jaromír (51), ředitel cirkusu JO-JOO. Se svou milovanou leopardicí strávil zavřený v kleci pět hodin a zapsali jej za to do České knihy rekordů. On sám to za rekord nepovažuje, neboť s leopardy a tygry normálně žije a v jejich společnosti nocuje: "Dvakrát týdně spím u leopardů," říká. "Včera jsem tam byl i přes den, protože jsem měl všeho dost. Odpočinu si od lidí, relaxuju. Když mám psychické problémy, vlezu si k šelmám." Takový je pan Jaromír. Už jste se někdy dovolali do tygří klece? Když zatelefonujete jemu, zpravidla se ozve: "No já jsem teď momentálně v tygří kleci, víte?... Jemně mi okusuje obličej, a když se dostane k hrdlu, cítím špičáky i to, jak celá ztuhne a je ve střehu. Její láska ke mně bojuje s odvěkými instinkty. Ví přesně, kde je to místo, kde se tak lehce zabíjí. Kdyby mě chtěla sejmout, byla by to jednoduchá, rychlá, stylová smrt." Jenže komu by se chtělo umírat, když žít se šelmami je taková paráda? Zamčený v kleci s pěti tygry strávil Jaromír loni v Liberci celou hodinu, a tak má další rekord v kapse. "Ukaž, jak mě máš rád, a dej mi pusinku," hovoří k tygrovi jménem Borneo. Občany stojící okolo klece však nabádá: "Nechoďte moc blízko, nebo si vás podaj. Metr dosáhnou ven. Čeho se dotknou, to už nepustěj." Jaromír se narodil v maringotce. "Tam jsou nejlepší porody," říká zasvěceně. Jeho rodina jezdí s cirkusem od roku 1791. A tradice pokračuje, neboť syn předvádí koně a snacha vystumuz puje s dalmatiny. Mimochodem, právě snachu Jaromír kdysi k smrti vyděsil: "Jednou, když nebyla snacha doma, vzal jsem Jaromírka do tygří klece. Kolik mu bylo? Šest nebo sedm měsíců. Ale ona se vrátila a téměř omdlela. Strašně mě seřvala." Že by Jaromír vůbec netušil, co je to strach? "Ale jo," vzpomíná. "Zkoušel jsem, jestli můžu být u tygra v kleci, když žere. Jenže jsem si vzal jinýho kulicha. Tygr zazmatkoval, otevřel držku a zařval. Sundal jsem si pomalu čepici a začal jsem na něj mluvit. Tygři jsou dokonalí predátoři. Úderem tlapy dokáže tygr zlomit buvolovi páteř. Když mě maličko škrábne, bolí celá ruka a hnisá to." Chcete-li tygra uklidnit, musíte začít frkat. U tygrů je frkání znak přátelství. Jakmile tygr frkne zpátky, všechno je v pohodě. Na leopardy zase platí hrdelní zvuky, na samice nízké, na samce vyšší tóny. Jaromír ty zvuky předvádí, což následně korunuje větou: "A proto mám přezdívku blázen." Za zcestné považuje, že by cirkusy umíraly na úbytě: "Ve Francii se uživí šest set cirkusů, v Itálii sedm set. Musíte mít pořádnej program. Někde jsem viděl, že inzerovali nejmenšího slona na světě. A byl to pes s rourou od vysavače. To nejde! Cirkus není synonymum pro bordel, opak je pravdou. Je to pojízdná malá vesnice, dokonale organizovaná. Říká se, že kdo prochodí u cirkusu jedny boty, už neodejde." V polovině sezóny do cirkusu po špičkách přichází ponorková nemoc, neboť lidi jsou prý podráždění, každý ví, kdo s kým spí a co měl kdo k večeři. Ovšem Jaromír se z areálu cirkusu vzdaluje co nejméně. Jakmile se cítí pod psa, dostanou ho z nejhoršího šelmy. Když jeho dědečkovi znárodnili cirkus, zalezl do boudy, přestal jíst a pít a umřel.