Zvířecí nemocnice: Léčí psy i tygry!
V Českém Brodě už několik let funguje zvířecí nemocnice. O chlupaté marody se tu starají skutečně hezky
Že zdravotní problémy trápí jenom člověka? Omyl! I zvířecí miláčci mají své neduhy. Zlomil si váš pejsek nohu? Nastydl vám papoušek? Veterináři léčí všechny od německé dogy po krajtu tygrovanou. Strávili jsme den ve zvířecí nemocnici. Je ráno. Sotva jsem protřela oči a už se přede mnou otevírají dveře kliniky v Českém Brodě. Vcházím do chodby s rozcestníkem k jednotlivým oddělením. Čtu: EKG, Endokrinologie, Sonografie... Léčí se tu vážně zvířata? Jsem tu správně? zapochybuji a jdu se ven ujistit, že jsem omylem nevstoupila do lidského špitálu. V porovnání s leckterými klasickými nemocnicemi, které jsem měla tu čest navštívit, je tohle vážně luxus. Přicházím do čekárny. Lékař právě oznamuje dvěma lidem špatnou zprávu, že jejich německého ovčáka se bohužel nepodařilo zachránit. Jeho žaludek se v hrudním koši přetočil a zaškrtil na obou stranách. Dá se to operovat, ale záleží, jak rychle majitelé pejska k lékaři dopraví. Těmhle dvěma se to bohužel nepovedlo. Začínám den pěkně zostra. To už si pro mě do čekárny přichází majitel nemocnice, doktor Miroslav Kůžel. Práce nečeká Procházíme chodbou, po obou stranách jsou dveře do specializovaných ordinací. Je po ranní poradě, čekárna je narvaná k prasknutí. Nikdy nebylo zavřeno, od roku 1980 funguje nemocnice 24 hodin denně, 365 dní v roce. V současnosti tu pracuje osm stabilních lékařů a dva externisté. Myslím, že máme všechno, co je potřeba. Internu, gynekologii, ortopedii, chirurgii tvrdých a měkkých částí a tak dále. Ani se nenaděju a z poklidné kanceláře jdu rovnou na předoperační "špinavý" sál. Špinavý proto, že se zde zvířata uspávají, holí.... Jsem s v ě d k e m uspávání zlaté retrívřice, které se nahradí přední zkřížený vaz na levé zadní noze. Když začíná narkóza působit, kouká na své majitele takovým způsobem, že bych si s chutí poplakala. Když už spokojeně spí, přenáší ji personál na operační sál. Vyhlášený ortoped doktor Musil, sestry i já s fotografem se převlékáme do zelených mundúrů. Je v tom pekelné vedro. Při představě, že takhle teple o b l e č e n á strávím p ř í -ští dvě hodiny, se mi dělají mžitky před očima. Ale ostatním to očividně nevadí. Doktor Musil bere do ruky skalpel a chystá se k prvnímu řezu. Atmosféru v sále dokreslují melodie legendárních Queenů, všichni jsou dobře naladěni, skoro jako bychom se sešli někde u kafe a ne na operačním sále. Dobře to dopadlo Fotograf právě přišel na to, že podobné neduhy, se kterými je tady retrívřice, trápí i jeho, a tak mu chirurg bez mrknutí oka vysvětluje, jak by operace probíhala u něj. V jednu chvíli se zdá, že po skončení operace si na stůl lehne fotograf. To už ale doktor Musil dokončil všívání umělého vlákna jako náhradu křížového vazu a vrstvu po vrstvě zhruba patnácticentimetrové rány zašívá. Po pár hodinách na kapačce fenka odchází se svými páníčky spokojeně domů. Nakonec ještě interna V těžších případech, kdy je potřeba zvíře sledovat, putuje pacient na hospit. Ani tady nestrádají, jsou tu bílé vyhřívané kotce. Zrovna je tu ubytovaný nalezený voříšek po operaci nožičky a rezavý kocourek se zlomenou stehenní kostí. Ač marodi, vypadají spokojeně. Konečnou zastávkou je pro mě interna. Prvním pacientem je bordóská doga Růža. Mezi zdejšími pacienty je celebritou. Objevila se na titulních stranách knížek i časopisů. Na procházce si rozřízla polštářek na pacce a dnes je objednaná na převaz. I když má zranění na citlivém místě, Růža je flegmouš, doktor ji nerozhází. Zato vedle mají o poznání víc práce s malou rotvajlerkou. Trápí ji zánět okostice a musí dostat injekci. Rotvajleří slečna ale nemá v úmyslu nechat si ji dát. Zvíře pochopilo léčbu jako hru a vesele se s lékařským personálem honí po místnosti. V Brodě se nenudí. Mají případy veselé i smutné, obyčejné i kuriózní. Léčili už i tygří mládě, různé kočkovité šelmy, ptáky, hady a jiná exotická zvířata. Nejčastějšími pacienty jsou však psi.