Kajínek: Když ztratím naději, nechci žít

Jiřímu Kajínkovi (40), odsouzenému na doživotí za dvě vraždy, se zhroutil svět. S nikým nechtěl mluvit, všem odmítl rozhovor. Blesku ale jako jedinému včera poskytl exkluzívní zpověď člověka, který už nemá co ztratit. Nejvyšší soud v Brně v případě legendárního uprchlíka z Mírova ve čtvrtek rozhodl, že jeho kauza se nebude znovu projednávat Chlapecký bezelstný úsměv na rtech, ale smutný pohled - to byl včera první dojem z doživotního odsouzence, kterého se spoutanýma nohama přivedli do návštěvní místnůstky valdického kláštera. Přísná bezpečnostní kontrola, všechny zbytečné věci pryč. Desítky minut čekání v čekárně 2 x 3 metry na zámek. Dlouhá chodba s dveřmi otvíranými na kód. Pak malá místnost, telefon, židle a tlusté sklo mezi odsouzencem a návštěvou. "Trochu jsem to čekal, i když jsem doufal, že budou soudci, kteří chtějí znát pravdu," začal svou zpověď Jiří Kajínek. "Já nikdy nikoho nezabil. Pravda je, že nejsem vrah, jsem tady a nikoho to nezajímá," mluvil Kajínek do telefonního sluchátka. "Jsem nevinen, proto jsem stále relativně v klidu, ještě existuje naděje. Naděje pro mě. Kdybych ji ztratil, nemá cenu žít," pronášel vážně. Co chvíli se sklonil pod stolek, aby si uvolnil řetězy těsně obepínající kotníky. Kdykoliv řetěz zachrastil, objevil se mu za zády dozorce. Víc než hodinu Kajínek líčil svůj příběh. Uváděl konkrétní jména plzeňských policistů, kteří »to na něj ušili«. Vyprávěl o vážných pochybeních, kvůli nimž podal stížnost exministr spravedlnosti Pavel Rychetský. Mluvil o práci soudců a soudních znalců. "To nebylo špatné hodnocení důkazů a mé psychiky, to byl úmysl ze mě udělat člověka, kterého už nelze napravit," řekl Kajínek. Mluvil o naději, když ne na nový proces, alespoň na milost prezidenta. Jeho příbuzní a přátelé už o ni požádali.