Šlapeme po 400 tunách zlata

Bejvávalo... A už není. Přesněji řečeno je, ale nikdo se k tomu nechce hlásit, natož aby to použil. Přesně tak to vypadá se zlatem v České republice. Pod našima nohama ho v předpokládaných zásobách leží 400 tun. Alespoň 240 tun je prokázáno "natvrdo", 40 tun lze těžit. Ostatní ložiska by se musela podrobněji zmapovat. A není vůbec vyloučeno, že se přitom přijde na další naleziště. Zlatonosných rud a hornin má naše země požehnaně a odborníci nevylučují, že se klidně můžeme vyšvihnout na vyšší než čtvrtou příčku v Evropě, na které co do zásob zlata nyní jsme. Zlato stoupá v ceně. Trojská unce (do jednoho kilogramu se jich vejde 32,15) teď přijde na 550 amerických dolarů a prý bude stále dražší. Alespoň to říkají prognózy a doktor Petr Morávek, náš přední expert na zlato a vše, co s ním souvisí, se k nim přiklání. "Vypadá to, že zlato skutečně jde a půjde nahoru. Ale to neznamená, že se u nás začne těžit." Státní průzkum ložisek drahého kovu v 70. a 80. letech minulého století dělala hlavně Geoindustria Praha, kde byl Petr Morávek šéfem celého programu. "Do té doby stát evidoval ložiska s pouhými šestnácti tunami zlata a zájem o další nebyl. U takového Mokrska, kde je na severním svahu kopce Veselý téměř 100 tun zlata, celých čtyři sta let nikdo ani nekopl." Budiž rovnou řečeno, že tehdejší průzkum a zejména to, že se o české zlato začaly po listopadu 1989 zajímat zahraniční firmy, vyvolal vlnu odporu. Veřejné mínění se postavilo proti těžbě a ekologie s ohledem na možná rizika těžby zvítězila. Nejen Mokrsko, ale i Kašperské Hory na Šumavě, Roudný u Vlašimi, Suchá Rudná a další, možná velmi slibná naleziště - celkem 322 míst v republice - zůstanou rozhodnutím vlády z roku 1999 v tom stavu, v jakém jsou. Zlato bylo odnepaměti kovem, který dával svému majiteli zvláštní moc. Kvůli zlatu se vraždilo, válčilo, loupilo i znásilňovalo. Ovšem ze zlata byly také vytvořeny umělecké předměty nevšední krásy. Jsou tyto paradoxy normální? "Zlato je skutečně ojedinělé," říká Petr Morávek. "Ovšem dnes by jeho těžba pro majitele naleziště až tak zisková nebo výhodná nebyla. Možná 15 - 20 procent. Licence od státu by byla hodně drahá a návazné povinnosti - zejména rekultivace pozemku - také." Podle jeho slov je těžba zlata dnes skutečně dilema. Proti vůli lidí to udělat nelze. Nikdo soudný nebude souhlasit s tím, že místo kopce nad Mokrskem, kde kvůli "jemnému vtroušení zlata do horniny" by při jeho povrchové těžbě zela příštích 10-20 let díra na ploše půldruhého hektaru. V Kašperských Horách, kde je zhruba stejně zlata, tj. 100 tun, by se zase těžilo v hlubinném dolu na dosah ruky od hranic Šumavského národního parku. Vyplatilo by se to? Otázka priorit Lidé, obeznámení s těžbou zlata v zahraničí, často poukazují na příklad Francie. Na jejím jihu, v Salsigne, pracoval jeden z největších povrchových dolů na zlato v Evropě. Obří díra do země ho vydala cca do čtyř tun ročně. To vše se dělo jen pár desítek kilometrů od středověké městské rezervace Carcasson. Desetitisíce turistů tam prý nic nepoznaly... "Vše je otázka priorit," tvrdí doktor Morávek. "Možná, že by to mohlo tak fungovat i u nás - ale na to by musela být politická i ekonomická objednávka a také souhlas občanů." Nikdo totiž neví, jak to bude s cenou zlata za pár desítek let, zda se ho kupříkladu nepodaří něčím plnohodnotně nahradit, alespoň v různých odvětvích průmyslu. Pak by šla jeho cena dolů a mnozí ekonomové by si mohli začít rvát vlasy, že ho ku prospěchu státu nevyužili v době, kdy to bylo výnosné. Ale možná je to i naopak - když zlato necháme těm, co přijdou po nás, mohou být schopni ho vytěžit i využít daleko lépe, než my se svými součastnými znalostmi. Češi, Moravané a Slezané spotřebujeme čtyři tuny zlata ročně, polovinu dovezeme, polovinu jsme schopni recyklovat. Osmdesát procent jde na šperky, zbytek do průmyslu a různých technologií. Když se čas od času (jako právě nyní!) objeví úvahy o výhodnosti obnovení těžby zlata v Čechách, je víc než nutné posoudit všechny jeho výhody i nevýhody. Stojí zlaté šperky za vykácení lesa nad nalezištěm drahého kovu? Anebo za vybagrování kopce, třeba nad Mokrskem?