Jak zatočit s lupénkou

Dovedete si představit situaci, že se stydíte vzít si tričko s krátkým rukávem, i když je venku třicet nad nulou? A že kvůli tomu, že na těle máte loupající se a svědící kůži nemáte ani partnera? A ještě ten "žal" pak nemůžete ani zapít, protože kůže by se vám okamžitě odvděčila dalším přídělem loupajících se ploch! Právě takovým peklem trpí lupenkáři. Hrozné ale je, že sklony k této nemoci v sobě nosí i mnozí z těch, kteří zatím žádné příznaky nemají. A jednoho dne, až to budou nejméně potřebovat, a budou z jakéhokoliv důvodu oslabení, může lupénka udeřit. Petr Falc (20) v Praze studuje vysokou školu stavební. S lupénkou si už prožil svoje. Poprvé se u něj objevila, když mu bylo třináct. Lékařka mu předepsala mastičky s kortizonem, i když se ví, že o léčbu v pravém slova smyslu nejde, protože lupénka je nevyléčitelná. Jde jen o způsob, jak potlačit její příznaky a navíc není možné setrvat u něj dlouhodobě, protože má vedlejší účinky. "Moc to nepomohlo, a tak jsme s maminkou začali zkoušet všechno možný," vypráví Petr. Brzy zjistili, že na výsev na kůži má velký vliv to, co sní, a tak ke slovu přišla jaterní dieta. "Hamburger? Neznám! Alkohol? Neexistovalo! Protože vždycky, když jsem se na dietu vykašlal, plochy loupající se kůže se objevily znovu," vysvětlil nám Petr. Když ale zásady zdravé výživy dodržoval, dokázal nad nemocí získat alespoň částečnou kontrolu a to považoval za úspěch. Jenže po nějakém čase onemocněl angínou způsobenou streptokoky a bylo to tu zase. "Osypal jsem se úplně všude. Informace, jak se toho zbavit, jsem hledal, kde se dalo, samozřejmě i na internetu. Měl jsem holku, ale styděl jsem se, a tak jsem i v létě chodil pořád v mikině," vzpomíná Petr. Vyzkoušel všechno možné - mastičky, co mu předepsali na kožním, koupele v soli a bahně z Mrtvého moře, ale nic nepomohlo. A pak se náhodou od sousedky dozvěděl, že nedaleko domu jeho rodičů se výrobou nějakého přípravku proti lupénce zabývá Kliment Janda. "Hned jsem k němu šel. Prohlédl si mě a dal mi speciální olejíček na potírání. A hlavně říkal, abych nejedl uzeniny a hodně kořeněná jídla a nepil alkohol. A za tři měsíce jsem měl kůži úplně čistou," vypráví Petr a na důkaz nám ukazuje svoje fotografie. Co tedy pan Janda vlastně vyrábí? Jak řekl Nedělnímu Blesku, historie kosmetického oleje, který funguje na lupénku lépe než cokoliv jiného, sahá až do roku 1870. "Jeden z našich předků byl na misi v rovníkové Africe a recept na přípravek přivezl odtud. U nás v rodině se dědí a kolika lidem pomohl, to bych už ani nespočítal. Za několik posledních let to může být tak tisícovka," dozvěděli jsme se. Jenže vyrábět u nás alternativní přípravek, který má ambice pomáhat lidem, aniž by byl v oficiálním lékopisu, není úplně jednoduché. Někteří lékaři ale o jeho účincích od svých pacientů vědí a doporučují ho. Jiní ovšem nikoliv. "Olejíček vyrábím z vaječných žloutků a výjimečný je v tom, že lupénku vytahuje na povrch. Musí se aplikovat tak dlouho, dokud se kůže nepřestane loupat a je opět úplně čistá a to trvá několik měsíců, v průměru šest až osm, " říká Kliment Janda. Mastičky s obsahem kortikoidů působí protizánětlivě, ale jak už bylo řečeno, příznaky lupénky vlastně jen potlačují, a proto se objevují stále znovu a znovu. A pokud se užívají déle než několik týdnů, kůže se velmi poničí. "Tvrdím, že kortikoidy jsou hříchy moderní medicíny, pomůže to chvíli a pak můžou spíš uškodit. Setkávám se s lidmi, kteří po jejich dlouhodobějším užívání trpí tzv. pergamenovým efektem, kdy se kůže ztenčí a lehce zežloutne. Pak třeba i patnáctiletá dívka může mít obličej stařeny a viděl jsem to zrovna nedávno," dodává Kliment Janda. V roce 1992 byl jeho přípravek schválen Státním zdravotním ústavem a hlavním hygienikem jako Jandův kosmetický přípravek k péči o pleť. Proč ale nebyl schválen jako léčivo? K tomu by bylo nutné otestovat jeho účinnost na klinikách, což by stálo dost peněz a to by se muselo promítnout i do ceny přípravku. A to výrobce z důvodu jeho dostupnosti odmítá.

---

Co víme o lupénce Jde o chronické zánětlivé kožní onemocnění, které je velmi časté - střízlivé odhady hovoří o tom, že jím trpí 2 - 3 % populace. Jde výlučně o lidskou nemoc, která je však nepřenosná. Příčina lupénky je dosud neznámá, nicméně je považována za autoimunitní chorobu, kdy se kožní buňky velmi rychle množí a poté se loupou. Lupénka neboli psoriáza je dědičná, ovšem nedědí se přímo choroba, ale sklon k ní. K jejímu propuknutí dochází, když je tělo vystaveno stresu, bojuje s infekcí anebo s nějakými škodlivinami. Nejčastěji se objevuje kolem puberty a mezi 40.a 50. rokem věku.