Příběh kamene "odnikud"

Nedávná reportáž v Nedělním Blesku o odhalení tajné německé podzemní továrny poblíž Štěchovic, fungující za II. světové války, vyvolala vlnu zájmu čtenářů. Telefonáty, maily i dopisy požadovaly další informace o pátrání občanského sdružení Blaničtí rytíři i jeho předsedy Jiřího Tomise. Státní orgány ale ani tentokrát neprojevily zájem o jeho činnost nebo o fakta, která nashromáždil. Je to škoda, protože následující příběh o metodách a stylu práce Blanických rytířů mnohé vypovídá. "Ten kámen zaujal na první pohled mne i mé společníky. Byli jsme v jedné zajímavé lokalitě na Rožmitálsku, kde Němci za okupace zkoušeli svoje rakety. U zbytků jednoho z opevnění jsme ten kámen našli." To jsou slova Jiřího Tomise, který černě zbarvený kámen našel díky minohledačce. "Začala signalizovat tak intenzívně jako dosud nikdy, její pípání přešlo ve zběsilé staccato, až mi v uších zaléhalo. A tak jsem ten kus horniny vzal k sobě domů." Tam prý došlo k další podivné věci. Kámen měnil barvu - z černé na šedou. A když se z něj nálezce pokoušel za přítomnosti šesti svědků omýt hlínu, studená voda poté, co kamen obtekla, citelně zteplala. Tento jev se opakoval, nikdo neví, jak je to možné a proč. Bylo třeba najít člověka, který se vyzná! Předním odborníkem nejen v české petrografii (což je věda o horninách) je univerzitní profesor František Fediuk. Právě on nechal na specializovaném pracovišti pořídit výbrus z části kamene a ujal se jeho rozboru. Vše šlo podle striktních pravidel, daných českými státními normami. Z výbrusu ( o "tloušťce" 0,03 mm!!!) profesor určil, že jde o tzv. drobu, sedimentární horninu s vysokým obsahem magnetitu - proto tak silná reakce minohledačky. "Ovšem ten obsah je výjimečně vysoký, mnohonásobně nad normu, sám jsem ještě něco podobného neviděl," podotkl František Fediuk. Jinak je podle něj vše v normálu, ("voda se při mých zkouškách teplejší nestala..."), až na radioaktivitu, jejíž stupeň je rovněž poměrně vysoký. "Nejde o antropogenní horninu," doplnil. "Nevznikla díky působení člověka, je stará možná 600 miliónů let." Badatel Tomis zklamán není. "My postupujeme seriózně, vylučovací metodou, a pan profesor nám hodně pomohl. Ovšem ta voda po omytí kamene tehdy skutečně zteplala, to jsme cítili všichni." Podle jeho slov je na místě, odkud kamen pochází, podobných - a daleko větších - poměrně hodně. Poznají se podle toho, že na nich nedrží sníh, ale rychle odtává...