S tebou mě baví svět (po stopách natáčení)

Že se dnes nebavíte? Během posledních dnů roku k tomu bude příležitostí až až. Třeba u televize a třeba u notoricky známé veselohry S tebou mě baví svět (30. prosince večer na Nově), která nás baví už od roku 1982. Od té doby se mnohé změnilo. O třiadvacet let zestárli nejen herci, ale i slavná horská chalupa, kde se komedie natáčela. Kontrolní otázka: kde byste ji hledali? V Beskydech, jak se nám to snaží namluvit film? Ani náhodou. Filmaři jsou známí podvodníci. Červená osamělá chaloupka se tiše tyčí na svahu v Krkonoších. Jak se k ní dostanete? Těžko. Filmový štáb tehdy bydlel v hotelu Morava v Dolním Dvoře, ti nejfajnovější se ovšem ubytovali v Jilemnici v Grandu. V hotelu Morava vám rádi k populární chaloupce vysvětlí cestu, ale pravděpodobně vám to nebude nic platné. Auto necháte u potoka a zabloudíte hned vzápětí. Neboť tady končí civilizace. Zeptat se na cokoli můžete jedině těch veverek, které doposud neumrzly. Brodíte se vysokými závějemi, myslíte na rum a proklínáte televizní komedie i všechny postavy z ní, které vám přijdou na mysl. Následuje cosi jako zázrak: stavení uprostřed liduprázdného lesa. Nápis: Zlatý mlýn. Uvnitř teplo, čaj, alkohol i sympatický starousedlík ing. Ivan Zděnek. Žije se tu prý dobře, ale těžko. Dřív tahali všechny nákupy v batohu, později našetřili a koupili stařičký skútr od horské služby. Na natáčení si majitel Zlatého mlýna dobře pamatuje: "Štáb vozili pod chalupu gazem," vypravuje ochotně. "Natáčeli tady asi tři týdny. Herci, až na výjimky, nebyli zdatní lyžaři. Pan Satinský na těch lyžích dost zajímavě balancoval. Ježdění jim předváděl jeden z místních hajných, Lojza, skoro padesátník, byl u horský služby." Lojza měl s filmaři dle všeho milión starostí. Pan inženýr Zděnek totiž skálopevně tvrdí, že kočárek s Matesem v jednu chvíli ujel roztržitému štábu doopravdy: "Bylo to o nervy. Lojza ho naštěstí chytil. Ve filmu jistí kočárek lano, stejně jako kánoi, ve které se sáňkovalo." Další nervák: malá Dášenka si hned po příjezdu do Dolního Dvora zlomila ruku, což se muselo všelijak maskovat. "Před chalupou rostly smrky a třešeň, ta už spadla, před dvěma lety do ní uhodil blesk," dál vzpomíná ing. Zděnek. "Režisérka paní Poledňáková si přála smrků víc. Já dělal u lesů, nařezali jsme smrky a ty jsme před chalupou jakoby zasadili. Bylo to na tu dobu dobře zaplacený." Chalupu koupila parta mladých vodáků v třiašedesátém. Jelikož v létě jezdili na vodu, neměli čas udržovat horskou boudu, a ta značně chátrala. "Dneska má slušnou plechovou střechu a opravený štít, jinak je zdevastovaná, vevnitř je to hrozný," tvrdí inženýr Zděnek. "Už tehdy se scény ze světnice točily v Praze v ateliérech. Co je zajímavé, scéna, ve které se Jana Šulcová propadne do sklepa, se točila na dvou místech. Na chalupě je skutečně propadlo. Do něho herečka padá, ale vyjede v kotelně v Lánově." A to už opět stoupáme do svahu a padáme do závějí. Pomohl by nám snad leda skútr, třeba i ten starý ruský poruchový, s krásným názvem Buran. Slavná červená chalupa, úplně schovaná za vzrostlými smrky, se tyčí vysoko nad Zlatým mlýnem. Kdo by se divil, že si sem Julius Satinský a Václav Postránecký snažili pašovat vodku. Režisérka Marie Poledňáková je každé ráno důkladně prošacovala. Ale nevyhrála. Herci ukecali horskou službu a ta jim alkohol vozila rolbou. Co se týče lyžování pana Satinského, v tomto případě hajný Lojza coby učitel absolutně selhal a herec už zůstal nelyžařem. Daleko lépe se dozajista cítil při natáčení ve staré dobré Praze. Celé pražské Vokovice vědí, kde se ve skutečnosti nalézá vila chirurga a notorického vtipálka Alberta Horáka (právě toho Satinský hrál). Každý vám ji tady ukáže a je veřejným tajemstvím, že i ve skutečnosti patří herečce Janě Šulcové. "Natáčení nepamatuju, žiju tady teprve patnáct let. Vedle paní Šulcové se mi bydlí moc dobře," prozrazuje sousedka a odchází se psem do Šárky. Zjihle hledíme na vilu a vnitřním zrakem si vybavujeme optimistického doktora Horáka a to, jak mu v době manželské krize dcera sdělila: "Večeři máš v kuchařce na straně třicet čtyři." Nijak ho to nerozčililo. Vařit uměl opravdu daleko lépe než lyžovat.