30 dní na hamburgerech!

Měsíc na hamburgerech! A jenom od McDonalda! Zapomenout na ovarové koleno! Vyhnat z hlavy vzpomínky na dršťkovou, svíčkovou nebo knedlo-zelo-vepřo. Až do 22. prosince jíst stravu, kterou se živí obyčejný, průměrný občan USA. Přesně to čeká pokusného redaktora Nedělního Blesku, tedy mne! Co to se mnou udělá? Američani prý tloustnou jako nikdo na světě (jeden takový přibral během měsíčního pojídání hamburgerů 11 kg!!!), jejich cholesterol už snad není ani měřitelný a když je někdo chce dostat k lékaři, musí vybourat kus zdi v baráku. Ježíšmarjá! Budu na tom stejně? Názory na McDonalda a jeho nabídku jdou od zuřivých odmítačů až po doslovné zbožňovatele, od pokusů o skandalizaci až po nekritický obdiv. Udělat si vlastní názor neuškodí, tím spíš, když má člověk takovou kvalifikaci, jako autor těchto řádků. Spočívá hlavně v jeho živé váze 145 kilogramů (tolik a ještě víc prý v USA váží každý poctivý jedlík hamburgerů) a v tom, že u McDonalda ještě nikdy nebyl a nikdy tam tudíž nic nepožil. Takže do toho! Co bylo na misce vah Pokus s měsíční stravou hamburgrového typu musel začít u doktora. Kvůli průkaznosti, jak jinak. Praktická lékařka MUDr. Pavla Myslíková z nemocnice v Praze-Bubenči si sice nemyslela, že jsem tím nejvhodnějším kandidátem ("jako průměrný Američan sice vážíte, ale jako Čech ani omylem", zavrčela), ale prohlédla mě. To byl jeden z plusů, kvůli kterým jsem se svojí účastí v pokusu souhlasil. U lékaře už jsem nebyl ani nepamatuji, alespoň se dozvím, jak na tom jsem. Další klad, a to nesporný, byl dárek manželce. Jak říká, stejně vaří jenom kvůli mně a teď si může dát měsíc pohov. A konečně - komu se stane, že ho zaměstnavatel bude měsíc živit? Moje stravování totiž platí redakce. Mínusy? Obava z přibrání na váze a z toho, co všechny ty hamburgery a ostatní udělají s cholesterolem, cukrem a tuky v krvi atd. Ale co když nic nebude? Přece není možné, aby to jídlo bylo zdravotně závadné! A potom - na měsíc vyškrtávám z "jídelníčku" veškerý alkohol. Možná ještě zhubnu. Nakonec nebylo co řešit. Počínaje 23. listopadem, s osmi tisícovkami zúčtovatelné zálohy v peněžence, jsem se poprvé v životě vydal posnídat do jídelny McDonalda v Praze-Holešovicích. Dost blízko od redakce, pro jistotu... Den první Bylo něco po sedmé a uvnitř to vcelku příjemně vonělo. Kolem útulno, umakart a chromované železo, téměř nemocniční čistota. Okouněl jsem u pultu, jakože se nemohu rozhodnout co si dám a sledoval lidi vedle sebe. Většina měla ve tváři (přes tu ranní hodinu) neuvěřitelně zaměstnaný výraz. Dokonce i blonďatá dívenka s baťůžkem se tvářila, jakoby její letadlo už rolovalo po ranveji. Dostala jablkovou taštičku a zmizela. Já se rozhodl pro něco lehčího. Kuře jsem zatím nikdy k snídani neměl, a tohle se jmenovalo dokonce McChicken. Stálo 68 korun a já si pořád myslel, že za ty peníze musím dostat ještě něco. Chyba, to bylo všechno. Kousl jsem do něj přesně pětkrát a 252 kcal jsem měl v sobě. Trochu se to drolilo v ústech, bylo to drsné (McChicken obsahuje nahrubo nasekaná kuřecí stehna a prsa - viz Internet) a vložené do přisládlé žemle. Moje babička by tomu řekla mletý kuřecí řízek v trojobalu a děda by to nejedl. Ani nikdo jiný z naší rodiny, kde byli všichni chlapi "urostlí" tak, jako já teď. Strava dělá moc! Zato na obědě jsem si pochutnal, bez legrace. BigMac byl opravdu zdvojený karbanátek ve třech řezech žemle (co asi dělají s tou čtvrtou částí, co jim zbude?), šťavnatý, s omáčkou zajímavé chuti. Než ale člověk přijde na to, jak to všechno namačkat do úst, chvilku to trvá. Mě se osvědčilo postupné, tzv. kruhové okousávání, takže prostředek zůstal nakonec. Bohužel jídlo se drží v rukách a tak každé skousnutí vytlačilo do ubrousku část omáčky, a to se mi nelíbilo. To je třeba vylepšit, pánové! Osm soust za 228 kcal jsem zapil ledovým čajem (vše za 136 Kč), což nebyl zrovna nejlepší nápad. Člověk se pořád učí, což jsem si uvědomil i u večeře. Nevím čím to, ale měl jsem odpoledne pořád hlad. Intenzivní, fyzický pocit hladu. A tak jsem se večer rozšoupl. "Dám si hned dvě placky, ať mě to v noci nebudí," rozhodl jsem se. Dvakrát Chicken Roll znamená dvě stočené, jakoby arabské placky s kousky kuřecího masa, rajčaty, omáčkou nebo zálivkou a možná ještě s něčím. Nechutnalo to špatně, ale až zhruba od poloviny. Na začátku je placka totiž tak navrstveně smotaná, že člověk převaluje na jazyku hlavně notný kus jakési těstovité hmoty, ve kterou se sousto změní. Jak říkám, bylo by třeba to začít jíst od druhé poloviny a tu první vyhodit, ale za ty peníze (69 Kč smotek)? Přidal jsem si zahradní salát s jablečnou taštičkou (viz snídaňový příklad oné blondýnky) a cítil se sytý. Až do rána. Den druhý a ty další Stručně řečeno, postupně hamburgerově moudřím. Alespoň si to myslím. Posnídal jsem Cheeseburger (27 Kč), poobědval prověřený BigMac se zahradním salátem a k večeři byly "velkobritánské" fish and chips, neboli FishMac s americkými brambory a cocacolou light, ta prý nemá vůbec žádné kalorie. Pro příště jsem si umínil, že pokud chci vydržet celý měsíc, musím se pokusit sladit McDonalda se svými dosavadními, českými stravovacími návyky. Půjde to? Uvidíme. Stejně jako to, jestli a případně jak se změní můj zdravotní stav. Až to všechno skončí, půjdu za paní doktorkou na kontrolní vyšetření...