Hledám dceru! Ozvi se!

Pomozte! Naše nejslavnější kartářka Dagmar Kludská (61) zoufale hledá dceru. Žena, která několik desítek let pomáhá prostřednictvím karet rozplétat osudy druhých, nyní sama potřebuje pomocnou ruku. Před 28 lety, 21. února 1977, se jí narodila dcera, které dala jméno Dagmar. Údajně po sedmi dnech zemřela. Matka tomu ale dodnes nevěří. Dagmar Kludská, tehdy ještě Hájková, čekala své čtvrté dítě v dubnu, ale na svět si o dva měsíce přichvátlo. "Už jsem doma měla Robertu (11), Yvetu (8) a Mirka (6). S manželem jsme si bohužel moc nerozuměli, dost jsem se kvůli tomu trápila a byla smutná. Má dcera se možná i proto narodila předčasně už na konci sedmého měsíce. Lékaři mi naznačovali, že nemá moc šancí na přežití," vzpomíná na bolestné chvíle paní Dagmar. "Druhý den ale přišla matrikářka a ptala se, jaké dám dceři jméno. Řekla, že se mé dítě má k světu, že váží kilo a deset gramů, což je pro nedonošené dítě dobrá váha a velká šance na život. Tak jsem novorozeňátko pojmenovala po sobě Dagmar, když byla od začátku podobná trpitelka jako já." Matka pochopitelně chtěla své dítě vidět, ale personál porodnice ji odbyl, že to není třeba a hned ji po třech dnech poslal domů. "Ten spěch jsem si ve své naivitě vyložila tím, že věděli o mých třech dětech doma a chtěli, abych se jim mohla věnovat." Jenže po dalších několika dnech přišel telegram. "Napsali mi naprosto stroze, že dcera zemřela a byla pochována do společného hrobu. Zůstala jsem úplně zkamenělá, nechápala jsem, proč mě nezavolali, když se dítěti přitížilo, a proč mi aspoň nedali tělo, abych ji mohla sama pohřbít," říká tiše Dagmar Kludská. Vzpomínky jsou stále živé a bolí. Vyhledávaná kartářka měla potom ještě další dceru Adrianu, ale na své v pořadí čtvrté dítě nikdy nezapomněla. "Ve snech se mi zdává, že žije. Nevěřím, že zemřela. Chci znát pravdu o tom, co se tenkrát stalo. Mám velké podezření, že mou holčičku třeba dali někomu, kdo po děcku toužil a nemohl ho mít. Prostě cítím, že někde je a chci se s ní setkat. Nikomu nebudu nic vyčítat, jen toužím obejmout svou dceru." Zní to jako námět na romantický film, ale je to krutá realita. "Mám jedno vodítko. Po svém dědečkovi Karlovi, zakladateli slavného cirkusu Kludský, mám takovou zvláštní vadu. Klouby u obou prsteníčků mám uskočené až do hřbetu ruky a tím pádem jsou oba prsty kratší. Třeba to po mně má utajená dcera podědila. Prosím, ať se mi přihlásí."