Kde se crcaš, cype?

5. listopadu 2005
14:33

I v tak malé zemi, jako je Česká republika, existuje mnoho nářečí. Kdyby se sešli obyvatelé Hané, Valašska, Brna a Ostravy, dorozuměli by se jen se slovníkem v ruce.

Kolik nářečí musíte znát, abyste se v Čechách, na Moravě a ve Slezsku neztratili? Jak říkají Hanáci legendárním The Beatles? Pro koho je policista filc? A kdo si ztěžka, ale rád hňápe po horách? Kdyby se kovaný například Valach, Brňák, Hanák a Ostravák sešli v jedné hospůdce, u jednoho stolu při sklence piva, popovídají si jedině se slovníkem v ruce. Ucho "cizince" by se ztěžka muselo poprat i se svéráznými verzemi místní gramatiky. Nedělní Blesk zapátral ve slovní zásobě naší malé rozmanité zemičky a nahlédl pod pokličku hantecu, hanáčtiny, ostravštiny i valašského nářečí. Jejich bohatost totiž výrazně neohrozilo ani 21. století. Valašské nářečí: Nářečí beskydských horalů a vlků samotářů, "hlavní město": Rožnov pod Radhoštěm cúhat - pojídat gořalka - slivovice, pálenka gňávit - mačkat, dusit grobián - darebák obtůlali - objímali rozgajdaná - neupravená blabocet - blekotat bolačka - rána hen - tam hňápat - ztěžka chodit ogar - chlapec tajak - tak jak čopět - dřepět do včilška - do dneška kotáry - kopce pleštit - spadnout plkotat - tlachat portášé - strážci hranic zablfkat - zaštěkat zemáky - brambory Iveta Bartošová: "U nás doma se tímto nářečím mluví pořád, celá moje rodina ho používá. Já, jelikož už dvacátým druhým rokem žiju v Praze, jsem z toho trošku vypadla, ale když jsem déle doma, zase se rozmluvím. Vybavují se mi slůvka zhlávek - polštář, toš - tak, rožni - rozsviť. Nebo věta: Toš nedělej, včil si to nevycucám z prstu." Hantec: Řeč nejen brněnské galerky, "hlavní město": Brno Cajzl - Pražák čvaňhák - cigareta filc - policista gebeňa - hlava házet kakáč - kašlat na to hofírek - mladý hoch jet na někoho serpentiny - podvádět, lhát kartágo - pokárání krtek - metro love - peníze mixna - rvačka oplodnit kóřku - zapálit cigaretu papula - pusa šlofčit - spát švíca - sestra ufachčit ranu - udělat podraz uvařit svišťa - udělat dítě Vincky - Vinohrady (brněnské sídliště) vybořit - pomilovat žabka - mladé děvče židlochovice - místo na sezení žgryndy - blbé řeči Michaela Maláčová: "U nás doma se hantecem příliš nemluvilo, naopak maminka se snažila na nás mluvit spisovou češtinou a my se sestrou jsme ji dráždily hantecem. Často jsme si vymýšlely nová slova. Hantec má někdy opravdu kouzlo, třeba při vyprávění historek s přáteli, při posezení v hospůdce. Je to ale také o přízvuku, dodnes to na mně lidé poznají už podle pozdravu. Mám ho ráda. Ještě ho, myslím, ovládám: Když jezdím do štatu šalinou, musím mít šalinkartu. Cigarety jsou špinky nebo přehrada - prýgl." Hanáčtina: Nářečí usedlíků ve střední Moravě, "hlavní město": Olomouc Bróci u Livrpůla - The Beatles břoch - břicho čomět - hloupě hledět čoňa - ústa dó - jdou drahy jak sviňa - 4. stupeň příd. jm. drahý gomáke - gumáky kabela - taška kópi - koupí meslet - myslet vemblód - velbloud řizek, ozeny, škvarke - základní hanácké potraviny křevy - křivé kločeska - chlapci otěkat - utíkat polecajt - policista špacir - procházka šprušla - část žebříku toš šil - tak šel velit si pivo - obrovská škoda včil - teď žbolena - bublina zemnica – zimnice Pavel Vítek: "Vyrůstal jsem v prostředí, kde se mluvilo hanácky, tou krásnou, čistou hanáčtinou. Je to pro ucho mluva velice libozvučná, měkká, příjemné nářečí, které má hezké zdrobněliny. Moje babička mi vždy říkala Pavlóšku. Pavlóšku, te mě nebodeš zlobit. To jsem měl hrozně rád." Ostravština: Nářečí svérázného kraje, nejen svérázných horníků, hlavní město": Ostrava aji - také, i ajzboňak - nádražák banik - horník bečeť - plakat bulaty - neschopný crcať se - loudat se cyp - blbec, dříve označení havířského učně čornuť - ukrást hodiť kosu - pozvracet se fuga - mezera, díra krygl - pivní půllitr mluvja - mluví (oni) morgoš - občan romského původu, není to urážka olačka - kondom sodovka - jakákoliv sladká limonáda štrample - punčocháče uni - on jí, nejkratší věta zgychať se - ušpinit se Marie Rottrová: "Ostravské pojmy znám velmi dobře. Někdy, když někdo použije výraz, který jsem dlouho neslyšela, tak mě to velmi rozesměje. Můj syn je Ostravák jako poleno a občas spolu doma pro rozveselení po ostravsky mluvíme. Vzpomínám si třeba na výrazy: gyzd - lump, chachar - křupan nebo kudlačky´- angrešt."