Historky, které bolí...
V obci Nasavrky to pěkně bzučí! Našli byste zde totiž jediné včelařské učiliště v republice. Osmdesát šest většinou postarších studentů se zde učí opečovávat včelstva.
Teta utekla od strýce, protože včelařil. "Bylo by lepší, kdyby chlastal," pravila nemilosrdně. Přitom včelař démonu alkoholu podlehnout nemůže, neboť včely nesnášejí, když z člověka táhne pivo či kořalka. Což potvrzují i odborníci z jediného včelařského učiliště u nás, situovaného do obce Nasavrky. Říká se: Jaký pán, takový pes. Lze tedy říci též: Jaký včelař, takové včely? "To bych netvrdil," zamýšlí se ředitel včelařského učiliště ing. Václav Jeřábek. Povaha včelstva prý závisí v prvé řadě na povaze včelí královny neboli matky, a málokdo ví, že u včel se provádí inseminace, podobně jako u býků. Nekontrolované včelí páření probíhá následovně: včelí matka si jedenkrát v životě vyletí na snubní prolet, skončí na trubčím shromaždišti, spáří se s několika trubci a takto získaná zásoba spermatu jí vydrží na celý život. "Jenomže takoví trubci mohou pocházet z bodavého včelstva a mít špatné vlastnosti, čili nemáme záruku ideálního potomstva," podotýká zástupce ředitele Josef Lojda. "Při inseminaci si vybereme správné trubce s těmi nejlepšími vlastnostmi." Po včelách se totiž žádá, aby dávaly moře medu, ale aby se také pokud možno nerojily, nevztekaly a neútočily. "A musí mít dobrý čistící pud," upozorňuje Josef Lojda. "Když nemají v úlu bordel, netrpí chorobami." Včelařské učiliště v Nasavrkách existuje už od roku 1951, dnes tu studuje osmdesát šest zájemců ve třech třídách dva roky trvajícího dálkového studia učebního oboru včelař. "Někteří dálkaři by mně mohli dělat tátu," usmívá se ředitel Jeřábek. "Měli jsme tu třídu s žáky od čtyřiceti do sedmdesáti let." Škola vlastní bezmála dvě stě kmenových včelstev na pěti včelnicích (včelnice je pozemek s úly). Když tu ještě běželo normální denní studium, mezi učni se překvapivě vyskytlo několik alergiků. "Děti tu třeba dva roky normálně pracovaly," vzpomíná ředitel, "a pak se u nich zčistajasna objevily alergické reakce. Děti sice dokončily vzdělání, ale nesměly ke včelám." Zmíněné absolventy zachránilo, že se tehdejší učební obor jmenoval včelař a ovocnář. Na včely bohužel nesměli ani pomyslet, ale zato se z nich stali zdatní ovocnáři. "Já osobně jsem začínal se třemi včelstvy. Tehdy jsem do nich nakoukl a dostal čtyřicet až padesát žihadel," usmívá se Václav Jeřábek. "Dnes mám včelstev pětadvacet a žihadla dostanu jen tři čtyři. Zásada je: neohánět se, včelu klidně nechat proletět, mít čisté oblečení, nepoužívat parfémy, nepít pivo a kořalku. A nebát se, včely ten strach vycítí." Na otázku, jaký vztah má ke včelám jeho rodina, pan ředitel váhavě odpovídá: "Dcery se toho bojej a manželka je alergická. Nebyla vždycky, ale jednou jsme sekali trávu pro králíky, vosy tam v zemi měly hnízdo, ona dostala žihadlo a do osmi minut byla červená jak tadyto triko. Dva dny strávila v nemocnici." Oba pánové ze včel strach věru nemají, chodí k nim mnohdy i bez speciálního včelařského klobouku s černým závojíčkem. Josef Lojda otevírá úl se slovy: "Tyhle by měly být slušnější. Když otevřu a včely mi startují do ruky, rychle to zavřu a jdu pryč. To bývá třeba před bouřkou nebo když je větrno. Jakmile klidně posedávají, může se pracovat." Václav Jeřábek speciální včelařský klobouk přece jen občas raději nosí a zdůvodňuje to následovně: "Když máte brejle a ta včela se vám dostane za brejle, je to hrůza." V areálu školy se nalézá medárna, voskárna, truhlárna, kde se stloukají rámky, a prodejna medu a včelařských potřeb. Škola taktéž odchovává kvalitní matky (rozumí se včelí matky) a rozesílá je zájemcům. Dobrým příkladem pro všechny budiž rodina zástupce ředitele Josefa Lojdy, která spotřebuje třicet kilo medu ročně. "Sladíme jen medem," vysvětluje pan Lojda.
Z deníku včelařovy ženy: Duben Dušan provádí u včel jarní prohlídku. Jdu makat na zahrádku, předtím si dávám sklenku piva. Honí mě tři včely. Dušan volá: "Za to si můžeš sama, včely nesnášejí alkohol!" Květen Vstávám brzy, pracuji na zahrádce. Včely mi vpálily dvě žihadla do hlavy. "A kdy mám teda makat na zahradě?" ječím na Dušana. "No kdy. V noci," odpovídá lakonicky. Červen Dnes chytil sršně do ruky. Nosí včely už i na těle. Honí s nimi návštěvy a chce jim dát žihadlo, prý je zdravé. Dobře že nemáme děti, byly by neustále poštípané. Červenec Na jabloni se usadil roj. Dušan tvrdí, že ten roj má blbou královnu, která si schválně vybrala vysokou větev, odkud se roj špatně střásá do rojáčku. Mezitím co si chystal rojáček, včely se zvedly a odletěly. Dušan plakal a volal: "Kam letěly?" Srpen Vytáčíme med. Zvoní Vaníček, jestli prej půjdeme na tu tancovačku. Nepůjdu, jsem rozcuchaná a poštípaná. Proč jsem si nevzala Vaníčka? Vždyť nevčelaří. Listopad Říkám: "Dušane, mám pro tebe špatnou zprávu. Odcházím k mamince." Dušan říká: "Já mám pro tebe zase dobrou zprávu. Zazimoval jsem včely."
