Nebezpečná řeč těla

Lžeme si a lžeme. Zamlčujeme, přetvařujeme se, mlžíme, říkáme polopravdy. Ale pozor! Zatímco slovy lžeme, naše gesta, vlasy, make-up, šaty, boty či kroky říkají pravdu. A tak nás zradí a spolehlivě usvědčí z překrucování skutečnosti. Rozumět této symbolické řeči je téměř až nebezpečné a měl by na to být zbrojní pas, tvrdí PhDr. MUDr. Miroslav Krejčíř, specialista na vizuální komunikaci. A proč je to nebezpečné? No protože nic netušící člověk se oblékne, obuje, učeše, udělá pár kroků, sem tam nějaké gesto, a tak o sobě prozradí velmi, velmi mnoho. "Vlastně tím sám na sebe píše takový návod k použití," tvrdí PhDr. MUDr. Krejčíř se spikleneckým úsměvem. "Podívám se na člověka jako na celek a hned vidím, co říká make-upem, gesty, vlasy, obličejem, šperky, a hlavně mohu hned srovnat, zda to odpovídá tomu, co říká slovy." Vlasy - symbol nevědomí Představíme-li si člověka jako ledovou kru, pak vědomí je ten kousíček, který vyčnívá nad hladinou. Mohutných devět desetin schovaných pod vodou se jmenuje nevědomí. "A právě to, co bylo pod hladinou, potopilo Titanic!" dramaticky poznamenává doktor Krejčíř. Jak pracujeme s vlasy, tak pracujeme s nevědomím. Tím se vysvětluje, proč muslimové nutí ženy vlasy si zahalovat, případně proč armády předepisují vojákům kratičké sestřihy. Vlasy (neboli nevědomí) by zde neměly přijít do kontaktu s ušima, jejichž úkolem je naslouchat rozkazům. Stejně tak téměř bezvlasí chlapci z útvarů rychlého nasazení anebo mniši se zcela vyholenými hlavami mají nevědomí pod vědomou kontrolou, jsou naprosto poslušní, ať už podléhají veliteli či bohu. Délka a volnost pohybu vlasů odpovídá délce a volnosti pohybu nevědomí. Vzpomeňme na hippies či na francouzské filmy, v nichž si žena vlasy rozpustí, aby se mohla chovat rozpustile. S vlásenkami a sponkami odkládá zábrany a spoutanost. Vlasy volně rozpuštěné a dlouhé symbolizují přirozenost a svobodu. Zkracováním vlasů dostáváme nevědomí pod kontrolu. Červená ve vlasech Tak na červenou ve vlasech pozor. Červená ve vlasech rovná se výzva jak hrom. V podstatě je to totéž jako napsat si na hlavu: Jsem k dispozici. Vědomě by to žádná žena neudělala, ale ona to neví, neboť se jedná o vlasy, tedy o oblast nevědomí. Netuší, že nosí na hlavě rozbušku v podobě velmi choulostivého nápisu. Přečte si jej ovšem zas jen ten anonymní adresát, který rozumí vizuální komunikaci. Velmi častým střídáním účesů či barev vlasů žena beze slov říká: Nenašla jsem, co hledám. Stále hledám. Jsem vnitřně nestálá, nespokojená. Mám tak trochu dobrodružnou povahu. Tvrdošíjným lpěním na jednom jediném účesu a jediné barvě žena sděluje: Jsem líná a otrávená. Anebo naopak: Jsem vnitřně stabilní, vím, co chci a mám to. Make-up Obličej symbolizuje vědomí, tudíž jak pracujeme s obličejem, tak pracujeme s vědomím. Oč více se úprava obličeje vzdaluje reálu, o to víc je člověk nespokojený, ale na druhou stranu o to více je schopen dovádět a řádit (divadelní make-up, klauni). Čím více make-upu na ženě, tím více je ochotna odvázat se a řádit. Anebo je tolik nespokojená. Oblečení Oblečení je plakát vyjadřující naši náladu. Jinak se paní Vonásková oblékne ve středu, kdy se cítí opravdu absolutně pod psa, jinak dejme tomu v pátek, kdy má zčistajasna bůhvíproč pocit, že jí svět leží u nohou. Prozíravé je sledovat, jak má kdo upravenou oblast kolem pasu, neboť podle toho zjistíme, zda u něho převažuje myšlení teoretické a filozofické, anebo praktické a reálné. Tričko volně vlající přes kalhoty má teoretik a filozof, naopak tendencí k zastrkování trika do kalhot, tedy k jisté sešněrovanosti, se vyznačuje praktik a realista. Hledáme-li učence, zvolíme toho rozevlátého. Potřebuje-li naše firma šéfa výroby, dáme přednost praktikovi s košilí pracně nasoukanou do kalhot. Zrádné boty Teď jsme spadli do velmi choulostivé oblasti. Na boty velký pozor, ty hovoří poměrně jasnou řečí. Zkrátka nalijme si čistého vína a přiznejme, že zdánlivě mlčenlivá a nevinná obuv hodně vypovídá o naší sexualitě. O ženách se tvrdí, že jsou romantické a něžné. Fajn. Jenže podívejte se jim na boty. Špičatá obuv s ostrými hranami si říká o razantní, tvrdý, přímočarý přístup bez diskuse. Ženy nosí chlapské (jangové) boty! Proč? Správně by se měly obouvat do kulaté obuvi s měkkými hranami reprezentující ženský princip jing, tedy cituplnost a komunikativnost. Volají po rovnoprávnosti, ale jejich obuv hovoří o touze dominovat či naopak být ovládány. Kroky Na personálním oddělení mají dva uchazeče o místo účetního a musí učinit bleskové rozhodnutí, kterého z těch dvou přijmout. Podle čeho se proboha jen rozhodnou? Podle délky kroku. Účetnictví potřebuje detailistu, vyberou tedy toho, kdo dělá malé krůčky. Kdyby hledali někoho přes globální rozvoj, zvolí rozevlátého chlapa s mílovými kroky. Gesta Gesta jsou našimi nejrychlejšími vizuálními mluvidly. Měníme je nesrovnatelně častěji než make-up nebo oblečení. Gestikulujeme bez ustání. Jak poznáme, zda je ten, s kým vedeme rozhovor, otevřený předmětu debaty, ať už je to obchodní jednání či intimní návrh? Jednoduše. Představíme si končetiny jako dveře. Pokud jsou dveře otevřené nebo aspoň pootevřené (ruce od sebe dlaněmi nahoru, nohy rozkročené), pak existuje naděje na úspěch. Naopak ruce zkřížené na prsou a nohy přilepené těsně k sobě říkají: Máš smůlu, holoubku.