Hezké počasí? Co to je?

Kdo říkal, že na počasí nezáleží, že hlavní je zdraví a tak? Něco takového může tvrdit pouze trouba. Na počasí neuvěřitelně záleží. Zajímavé je, že hezké počasí je jen málokdy. Vezměte si třeba ten letošní srpen. Kolikrát už pršelo. A jestli teď zrovna neprší, zítra pozítří nebo za pět minut zřejmě zase začne. Déšť nikdy nepodceňujte, neboť za deště se odehrávají všelijaká dramata. Lijavec prověří váš partnerský vztah tak, že na to nikdy nezapomenete. Se svou milovanou snoubenkou svorně odjedete do chatičky v půvabné zalesněné krajině. Po týdnu vytrvalého deště romantický srub opouštíte už ne jako pár, jehož svatba byla na spadnutí, nýbrž jako dva cizí lidé, kteří si nepřijdou ani na funus. Kdyby taková dvojice raději přemýšlela a vášnivě diskutovala například o tom, jak velká je dešťová kapka, ke krizi by nedošlo. Ta úplně nejmenší dešťová kapka má průměr půl milimetru. Je-li průměr kapek menší než půl milimetru, pak už se nejedná o déšť, nýbrž o mrholení. Zapomeneme-li si deštník za pouhého milosrdného mrholení, pořád ještě máme naději, že se při návratu domů budeme jakž takž podobat sami sobě. Ovšem za trvalého deště padají kapky už o průměru jeden až tři milimetry. Legrace končí, pokud se dostaví lijáky a přívalové deště. Jejich kapky dorůstají velikosti až šesti milimetrů a vyznačují se značnou pádovou rychlostí. Tady už je celkem fuk, chráníte-li se deštníkem či ne. Když si stoupne taková nešťastná oběť přívalového deště, mokrá jako vydra, před zrcadlo, spatří v něm cosi nepopsatelně žalostného a ještě ke všemu velice silně nachlazeného. Kdo dával ve třetí třídě základní školy pozor, nehrál piškvorky ani námořní bitvu a nerozesílal na všechny strany zamilované dopisy plné pravopisných chyb, ten si doufejme alespoň mlhavě pamatuje, že mraky se skládají ze spousty vodních kapiček. Ale pozor: ve větších výškách (asi tak už od jednoho kilometru) jsou oblaka tvořena spíše ledovými krystalkami. Ty narůstají tak, že na nich namrzají drobné kapky přechlazené vody. Když už jejich hmotnost přesáhne všechny meze, začnou padat ve formě sněhových vloček. Co z toho vyplývá? Zajímavá věc: déšť je vlastně převlečený sníh. V létě nám ve většině případů normálně sněží, ale kus nad námi to naštěstí roztaje. Další zajímavá věc: na ostrově Kauai v souostroví Havaj prší 350 dní v roce. Tak to je snad ještě o něco horší než u nás. Naproti tomu nejsušší místo na Zemi je město Arica v chilské poušti Atacama. Spadne tu jen desetina milimetru srážek za rok, což není mnoho. Tajemství dešťové vody Provázky deště na nás bubnují drobnými nehty málem denně, a my se ptáme: co to na nás vlastně prší? Byl by dobrý nápad se v dešťové vodě dejme tomu koupat, jako se koupávala Alžběta Báthoryová neboli Čachtická paní v krvi mladých dívek? Omládli bychom pak a zkrásněli? Tak s tím raději opatrně, například po koupeli v pražské dešťovce bychom spíše značně zestárli. Jak nám prozradil RNDr. Josef Keder z Českého hydrometeorologického ústavu, pražský déšť obsahuje vedle popílku, sazí, síranů, dusičnanů, sulfátů a nitrátů také těžké kovy a polyaromatické uhlovodíky. Déšť na Šumavě není zdaleka tak skandální, ale i ten s sebou přináší nějaké ty sírany a dusičnany. Všeobecně platí, že největší obsah škodlivin na nás padá, když pršet začne. V průběhu deště se atmosféra pročistí a je to lepší. Vůbec nejlepší by bylo zmoknout na Sibiři nebo v Amazonii, tam mají ty lijáky daleko čistší. RNDr. František Sopko zase čtenářům Nedělního Blesku prozradil, která voda je nejvhodnější na zalévání květin: "Nejvhodnější pro zalévání je voda měkká. A právě dešťová voda je měkká, narozdíl od vody ze studny, která se coby spodní voda dostává pod povrch a nabírá s sebou nerostné látky z hornin." Zahrádkáři tedy musí číhat na dešťovou vodu jako ohaři. Letos mohou být klidní: bude jí dost. To zahrádkáři z chilské pouště Atacama mají život daleko svízelnější.