Přítelkyně Grossových Barková: Koho mlátí při kickboxu?

Spala s pistolí pod polštářem. Místo boxovacího pytle si představuje tváře nepřátel. A s politiky se také zrovna nemazlí a klidně se jim posmívá. Taková je rodinná přítelkyně Grossových a kontroverzní podnikatelka Libuše Barková (40). Kromě Stanislava Grosse prý znáte i jiné politiky. Které? To nepovím. Napište tam (rozesměje se): Znám Kalouska. Minule jsme byli spolu na dovolené. Ale to je samozřejmě žert. Pravda, pana Kalouska jsem onehdá potkala na pražské pěší zóně. Nesl dvě těžké tašky, tak jsem ho pozdravila. Netvářil se ale dvakrát příjemně. Hrála jste ženský fotbal. Sportujete ještě? Dělám kickbox. Ten mě baví. Vždycky si místo boxovacího pytle představím někoho jiného. A koho? Neřeknu! Ty tváře se často mění. To mi tak jde! A navíc je to výborné na fyzičku. Nyní stojíte před soudem kvůli obvinění z osmimilionového pojistného podvodu. Jak to prožívá vaše rodina? Moje dvě děti, kterým je 21 a 22 let, se mi snaží pomáhat. Jsou odolné, vyrůstaly totiž v relativní chudobě. Pamatuju doby, kdy jsme neměli co jíst. A spali na karimatkách, než jsme si koupili první postel. Moje šestiletá holčička to snáší nejhůř. Rozplakala se, když se mě někdo zeptal, jestli chci jít do politiky. V době Grossových skandálů jste ukryla rodinu. Čeho jste se bála? Byl to obrovský tlak. Bála jsem se i útoků od lidí. Měla jsem strach jít na nákup. Ale lidé se zachovali skvěle, dokonce se mnou sympatizovali. O přímém ohrožení toho ostatně hodně vím. Jako podnikatelka jsem se setkala s vydíráním ve vlastní vesnici. Spala jsem půl roku s pistolí pod hlavou. To je pěkně divoké... Bylo toho víc. Když jsem rozjela podnikání, vyhrožovali mi nějací Bělorusové. Dokonce jsem jednou měla pistoli u hlavy. Za komunistů mě pak z Vlachovky odvedli esenbáci a zavřeli mě na 24 hodin. Snažili se mě donutit podepsat jakési udání. Jinak že mě prý nepustí. Nepodvolila jsem se. Jste neústupná. Z čeho to pramení? Jsem poloviční Maďarka, otec byl této národnosti. V Maďarsku jsem vyrůstala do předškolního věku. Po příjezdu do Česka jsem měla trošku problémy s jazykem. Žili jsme skromně, v malém bytě s rodiči a dvěma bratry. Jedli jsme brambory s tvarohem nebo guláš. A na Vánoce jsme si dali hubana. Kdy jste začala vydělávat? V průběhu studia ekonomky se mi narodilo první dítě, takže přibyly starosti s vyděláváním. A tak jsem od roku 1984 u studia pekla rohlíky, roznášela ráno poštu a uklízela v restauraci Na Vlachovce. Měla jsem to deset metrů z domova, tak jsem tam soustředila aktivitu. A stala se servírkou, šatnářkou, recepční... Jak začalo vaše podnikání? Když byla Vlachovka k pronájmu, nezaváhala jsem. Pak následovalo koupaliště, fotbalový stadion s hotelem, bar na Václavském náměstí a náměstí Míru. Co plánujete do budoucna? Mám rozestavěné hotely. Tomu se hodlám intezivně věnovat. A projekt bytového domu s Šárkou Grossovou? Teď, když od toho ustoupila, budu pokračovat podle původní verze projektu. Dodělám to za každou cenu. Padly jste si do oka s Šárkou hned při její první návštěvě vašeho salónu Leon? Ne poprvé, ježíš, to ne (smích). Kdyby byla hezký chlap, tak možná. Chvilku to trvalo, než jsme se oťukaly. Jak to vypadá s přátelstvím teď? Z mé iniciativy se nyní nenavštěvujeme. Kvůli soudu nechci, aby vzniklo podezření, že bažím po jakýchkoliv výhodách. Netoužím po tom, aby bylo v novinách: Barková chodí prosit o milost. Občas si zavoláme. Tím to končí.