Království podfuku
Svět animovaného filmu je jedna velká kamufláž, kterou na nás animátoři šijí od dob filmu Cesta do pravěku.
V dílně velké jako krabice od televize je pěkný nepořádek. A bude to ještě horší! Až se dvaceticentimetroví Pat s Matem dají do práce, zavládne v malém světě nešikovných kutilů totální chaos. Teď stojí Mat u kovadliny a na to, aby k ní přistoupil i Pat a pustil mu kladivo na nohu, bude třeba natočit desítky záběrů. Na jediný Patův krok jich je třeba osm. Znamená to přišroubovat jednu nožičku k podložce a rozdělit pohyb druhé nohy na několik fází a každou natočit zvlášť. Okénka na celý díl seriálu se dají počítat na desetitisíce. "Animovaný film je jeden velký podfuk, kterému člověk úplně propadne," říká historik filmu Jiří Novotný. Složenina drátů, dřeva a gumové pěny. To je Pat, který si po úspěšném otevření plechovky velké jako náprstek zamne ruce a řekne: "A je to!" Základem jeho tělíčka je kloubová kostra z kovu. Ruce se čtyřmi prsty se dělají z měkké pěnové gumy. Čtyřmi prsty? "Není to proto, že by si je v dílně uřízli. Deset prstů je pro animátora příliš. S osmi si vystačil už Walt Disney," poodhaluje taje animace Novotný. Dřevěný trup loutky se dotvarovává molitanem, a pak už jde Pat ke kostymérce. Ta mu ušije rolák a kalhoty. S nešiky, kteří si teprve po několika dnech práce povyskočí nebo sejdou ze schodů, se při natáčení zachází doslova jako v rukavičkách. Animátor si je musí natáhnout vždycky, když se loutek dotýká. Sahá na ně tolikrát, že by nakonec byly úplně odrbané. Pat s Matem ale nejsou zlínští rodáci. Stejně jako třeba Bob s Bobkem se jen stavili v ateliérech a natočili pár dílů večerníčků. Mnohé jiné postavičky se ale ve studiích na Kudlovském kopci nad Zlínem "narodily". Ve studiích smekal klobouček pan Prokouk, proháněly se tam hrůzostrašní ještěři z Cesty do pravěku a létaly balóny z Vynálezu zkázy. Loutky na českém filmovém plátně rozpohybovala na začátku čtyřicátých let žena. Hermína Týrlová. Bývalá baletka se po nevydařeném manželství s animátorem kreslených filmů snažila najít práci. Díky profesi svého bývalého manžela uměla rozkreslovat pohyb kreslených postaviček. Koupila si práva na Sekorova Ferdu mravence a ve Zlíně se s Ferdou prosadila. V roce 1944 jí přišel dělat asistenta pozdější mág fantastických filmů Karel Zeman. Společně natočili film Vánoční sen, který je ale na dlouhá léta rozkmotřil. "Ve střižně spadlo žhavé vlákno ze žárovky na film a téměř celá budova prohořela až do přízemí. Celá práce byla vniveč. Týrlová se z toho složila a skončila v nemocnici. Vedení ateliérů potom nabídlo Zemanovi, aby film dokončil," vypráví Novotný. Týrlová nad tím mávla rukou. Po tom, co ale film vyhrál na festivalu v Canes, se Zeman dočkal ostrých slov. "Je to zloděj! Ukradl mi film!" křičela Týrlová. "Je to baba princmetálová!" nedal se Zeman. "Nepůjčili by si ani hřebík a vznikly tu dva oddělené týmy. Až po letech je někdo donutil, aby si podali ruce," vzpomíná Novotný a dodává, že ze strany Týrlové to byla asi i nechuť k mladšímu kolegovi, který měl výborné technické znalosti. Naštěstí tím česká kinematografie o nic nepřišla. Týrlová se zaměřila na filmy pro děti a Zeman našel inspiraci v dobrodružných příbězích. Proslavily ho filmy Cesta do pravěku, Vynález zkázy a Baron Prášil. A jak se triky, nad kterými diváci tajili dech, dělaly? Často se technické nedostatky řešily střihem. Například v Cestě do pravěku se v rychlém sledu střídaly záběry na chlapce a na loutky. Divák neměl šanci postřehnout, že jaguár na větvi je jen fotografie a útočící ještěr měří půlmetru. S malými modely pravěkých příšer se daly dělat divy. Když se postavily blízko ke kameře, narostly do obrovských rozměrů a herci, v patřičném odstupu za nimi, se mohli dát s křikem na útěk. "Samozřejmě, že to nesnese technické srovnání se Spilbergem," říká Novotný.
Jak vznikla studia ve Zlíně V roce 1935 se začalo uvažovat o tom, že by film mohl posloužit propagaci baťových výrobků. Už o dvanáct měsíců později se natáčelo v nových ateliérech. V reklamách Osvobozené nohy nebo Co jim schází (botám) se už objevil nejeden filmový trik. Baťovy výrobky propagovali i slavní herci - Vlasta Burian, Jára Kohout a Jindřich Plachta. Na začátku čtyřicátých let se stal Zlín filmařskou metropolí. Na prvním soutěžním festivalu, který měl ale jen dva ročníky, 1940 a 1941, se premiérově uváděl například Noční motýl.
